--------------------------------------------------------------------------------
Autor: NN
Název: Fejfar, Baudyš, názory
Zdroj: NN Ročník........: 0003/030 Str.: 032
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 16.11.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Na armádu tohoto státu mají občané různé, převážně nelichotivé názory. Zajímvou polemiku na toto téma přinesly Lidové noviny 16. listopadu 1993, kdy otiskly krátké statě místopředsedy branného a bezpečnostního výboru Parlamentu ČR pana poslance Tomáše Fejfara (ODS) a ministra obrany ČR Antonína Baudyše (KDU-ČSL). Vše pod názvem "Polemika o stavu Armády ČR"(dále jen AČR).

Fejfar

Stať pana poslance s názvem "Vojsko se nachází v roce nula" vyjadřuje realitu naší armády tak jak ji vidí a chápou občané, kteří alespoň částečně sledují dění v tomto resortu. Názory poslance Fejfara jsou známy.Jsou vedny usilím o rychlou a efektivní transformaci AČR v amádu budoucího, doufejme, že demokratického státu. Protože dění v armádě je mnohdy velmi podivné a v každém případě nákladné je třeba věnovat pozornost spíše argumentům jejichž pomocí se snaží ministr obrany Baudyš vyvracet názory poslance Fejfara.

Baudyš

Ve své stati nadepsané "Zdědil jsem předlistopadové ministerstvo" pan ministr využívá všech forem zamlžování, které češtia poskytuje jak pro verbální tak, jako v tomto případě, psaný projev. Není tajemstvím, že bratr ministr čerpá ze svých bohatých zkušeností doby předsametové, kdy za bratra Žalbana a Bartončíka rozverně skotačil na nejedné konferenci a v nejednom výboru.

Pan ministr se mýlí už v tvrzení jež je obsaženo v nadpisu. Nezdědil předlistopadové Federální ministerstvo národní obrany s typickými projevy totalitní "nedílné velitelské pravomoci". Nezdědil však ani ministerstvo s rodícími se vazbami chrakteristickými pro subordinaci v armádách demokratických států. Zdědil klany vzájemně se podporujících oficírů, lépe řečeno lampasáků, jejichž cílem je pohodlně přežít za jakoukoliv cenu. Jeich "nespornou předností" je schopnost rozmělnit dopad jakéhokoliv opatření, které by stávající, když už ne předlistopadový, stav udrželo. Pochopitelně nelze generalizovat, nepochybně jsou v resaortu obrany i důstojníci nezkompromitovaní a schopní pochopit a organizovat změny. Jsou to však většinou vojáci mladší na nižších velitelských stupních a tedy v současnosti bez šance cokoliv prosadit.

Pan ministr shledal hlavní problém AČR v personální práci. Kde také jinde. Je to logické a k pochopení této reality nemusí být člověk ministrem. Nelogický je však způsob jímž pan ministr tento problém řeší, či spíše řešit chce. Uplně mmimo je pak pan Baudyš s několikrát v tisku opakovaným tvrzením, že "když uspějeme na 30% tak budeme rádi". . V tomto ministrově tvrzení evidentně chybí procentový základ. Která množina důstojníků tento základ tvoří? Nezbývá než údiv nad matematickými schopnostmi ministra obrany, ozdobeného tituly, strojního inženýra, docenta a navíc kandidáta věd. Skutečně podivná matematika. Těchto 30% je naprosto demagogicky zavěšeno na nos čtenáři jako sametový bulík.

Věta nepostrádající zajimavost se týká nepotřebných důstojníků, cituji "Nelze ze dne na den vyházet deset tisíc lidí, které nepotřebujeme". Podivné. Maně člověka napadne, že buď pan ministr je touto větou poněkud vzdálen pravdě (věta volena s ohledem na možné podepsání novely trestního zákona, a v něm pak zejména ş 102) nebo tyto oficíry nepotřebuje nyní, ale bude je potřebovat v budoucnosti. V druhém případě se naskýtá otázka "za koho vlastně ministr Baudyš hraje". Nelze samozřejmě armádu zbavit zkompromitovaných důstojníků ze dne na den, zcela jistě ale je možné a hlavně nutné přijímat taková opatření, která postupně tyto vojáky z armády dostanou do civilu. Za takové opatření nelze ovšem povařovat tzv. mimořádná hodnocení jejichž výsledky vedou pana ministra až k jásavému tvrzení jež stojí za to citovat "Díky mimořádnému hodnocení se však do čela generálního štábu podařilo dosadit ty, kteří tam patří". Toto tvrzení stojí za podrobnější rozbor.

Tak za prvé, ten který se nachází na postu nejvyšším, náčelník gen. štábu generálmajor Nekvasil, pro tuto funkci rozhodně nebyl vybrán na základě závěru svého mimořádného hodnocení. Toho si vybral snad sám ministr Baudyš, a tuto informaci sdělil, tehdy ještě plukovníku, Nekvasilovi v den jeho narozenin t.j. 24.4.1993. Den seznámení s touto novinou gen. Nekvasil několikrát uvedl v rozhovorech pro ruzná periodika. Rozkaz ministra obrany, nařizující provedení mimořádných hodnocení byl podepsán v půli května 1993. Tedy minimálně o 14 dnů později. Z toho plyne, že plukovník Nekvasil byl nejprve vybrán a teprve potom hodnocen. Postup zcela opačný než uvádí pan ministr, leč podobný nomenklaturním praktikám komunistů. Co vše se dalo v té Národní frontě naučit.

Za druhé, podřízené si vybírá sám gen. Nekvasil a jeho nejbližší podřízení, což plyne z několika rozhovorů ministra obrany, kdy tvrdil, že svým podřízeným do jejich porsonální pravomoci nebude zasahovat. Pokud vojíci tak činí obdobným způsobem jakým byl na misto náčelníka gen. štábu vybrán sám Nekvasil, lze se obávat nejhoršího. Dosavadní průběh mimořádných hodnocení k takovým obavám opravňuje.

Výsledkem mimořádných hodnocení důstojníků tedy není kvalitní team důstojníků na gen. štábu nebo ve štábech a odděleních nižších, ale zakonzervování obecně známé armádní impotence a jejích nositelů. Na druhé straně potom úprk mladých důstojníků do civilu. Svou roli při jejich odchodu sehrávají i nízké platy na nejnižších funkcích. Faktor je to patrně jen podpůrný. Tito hoši přece nepřišli do armády proto, aby vzápětí z ní odešli. Hlavním důvodem jsou mezilidské vztahy uvnitř AČR a téměř zanedbatelná naděje na jejich zlepšení. Zhovadilost těchto vztahů mimořídná hodnocení opět předvedla v plné "kráse a síle". S absolventy sovětských vojenských škol na klíčových řídících funkcích se naše armáda může dostat ledaskam, do NATO však určitě ne.

Velikou nadějí pro zloděje v armádě je právná objev pana ministra, cituji "Nutné je říci i to, že v armádě nepokračuje rozkrádání majetku (zde středník) nemluvím samozřejmě o kriminálnách deliktech." Podivné, pan ministr Baudyš v armádě objevil nějaký blíže nespecifikovaný druh krádeží, které nejsou kriminálními delikty. Pravda, nadějné pro zloděje, ale zcela beznadějné pro daňové poplatníky. Nebo škody takto vzniklé "solí" pan ministr ze svého. Divná vláda, premiér povoláním ekonom "nezná špinavé peníze", ministr obrany - povoláním inženýr optik zase objevil "krádež jako nekryminální delikt". Nu což, neznalost i objevitelské úsilí vždy "něco" stálo. Pro Boha, ale jak dlouho ještě to budeme platit nyní?

Shrnutí

Pan ministr Baudyš se snažil čelit argumentům poslance Fejfara "ze všech sil". Bohužel mnohdy bez ohledu na zřejmá fakta a logiku. Je pravdou, že v první řadě za dění v armádě nese odpovědnost on. Případný nezdar zejména persomálních transformací v armádě, jehož obrysy se rýsují, by však pocítili všechny strany koalice.

Vezmeme-li navíc v úvahu přehnaně optimistické projevy ministra Baudyše, jež učinil po rozhovorech s ministrem obrany SRN Rühem a které se týkaly našeho údajně brzkého vstupu do NATO. Dále zcela nereálné a historická fakta ignorující hodnocení nedávno a pouze částečně zveřejněné ruské vojenské doktríny z jeho úst. Pak se lze jen stěží ubránit dojmu, že ministr Baudyš připravuje naši armádu spíše k exhumaci Varšavské smlouvy než ke vstupu do NATO .