--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Veselá Jana
Název: Jak svět přichází
Zdroj: NN Ročník........: 0003/031 Str.: 010
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Nač chodit do války
Je lepší doma sedět
A louskat buráky
Ing. Zbyněk Čeřovský byl zástupcem velitele letiště v Hradci Králové. 20. srpna 1968 měl velitel dovolenou. Ale zůstal mu k ruce rozkaz presidenta republiky. Pan Čeřovský se o něj opřel, odmítl okupantům jakoukoliv pomoc, a pak už se jen divil. V komplexním hodnocení mu bylo vytýkáno, že (uposlechnutím rozkazu presidenta) porušil vojenskou přísahu. Nebránit se takovým obviněním by znamenalo vystavit se nebezpečí trestního stíhání pro závažnou trestnou vojenskou činnost. Bránil se tedy, jak uměl, ale tím pomstu mocných jen o něco oddálil. Byl zbaven funkce, dán ke kádrové dispozici, degradován na vojína, propuštěn z armády. A to ještě netušil, že s ním za pár let televize natočí jeden díl seriálu Galerie elity národa.
V době normalizace bylo z armády vyhozeno více než 6000 důstojníků. U některých posádek se podařilo zdecimovat velitelský sbor tak důkladně, že musel být zrušen celý útvar. To dnes máme plukovníků a generálů dost. Pravda, chybí nám nižší šarže, není komu velet, ale to časem vyřešíme.
Těch několik vnímavých, kteří včas chytili správný vítr, rázem vyrostlo o jeden až dva stupně. Tak se přes noc z kapitánů stali podplukovníci a z majorů plukovníci. Tam někde se asi zrodil nebývalý vzestup bezvýznamného kapitána karlovarské divize Vacka, který souhlasil se vstupem okupačních vojsk a po "pádu" moci jejich soudruhů se stal ministrem obrany.
V sedmdesátých letech,
když pracoval v elektrárně jako strojník, byl Čeřovský předvolán na OVS k doplnění vojenské knížky. Komise, které předsedal náčelník OVS, bývalý podřízený pana Čeřovského - sloužil pod ním v Pardubicích na ubytovacím oddělení, mu sdělila, že jde o odebrání identifikační známky. To je ten kousek nespalitelného kovu, který by v případě ohrožení měli vojáci nosit na krku, aby je bylo možno, pokud padnou, identifikovat - pokud by ovšem vydržel obyčejný provázek, na kterém je známka zavěšena. Pan Čeřovský nabídl komisi celou vojenskou knížku s tím, že už ji nebude potřebovat. Ale knížka nikoho nezajímala. Šlo především o tři vyznamenání, která si p. Čeřovský vysloužil za zásluhy o vlast. Když se k nim komise konečně dostala, zvedl se a odešel středem. Knižku jim tam nechal, a tak ji poslali za ním. Časem jim došlo, že je v ní zaznamenána Čeřovského kvalifikace důstojníka letectva. Přitom už byl v té době degradován. Pilot přece nemůže být vojínem! A tak dostal další pozvánku před komisi. Tentokrát seděl v čele pplk. Podčepcov, bývalý lékař z Čeřovského posádky. K jeho úkolům patřilo např. zpracovávání zdravotnických pokynů, když měli vojáci cvičení. Zahrnovaly také zákaz požívání alkoholických nápojů. Problém byl v tom, že prvním opilým na polním letišti, a někdy také prvním zraněným, byl právě MUDr. Podčepcov. Jednou ho dokonce přejela vlastní sanitka. Když šel pan Čeřovský před tuto komisi, domníval se, že mu konečně odeberou vojenskou knížku a bude mít pokoj. Ale šlo jen o číslo vojenské odbornosti. Z pilota se stal vojín-písař. Čeřovský to vzal na vědomí, knížku jim tam nechal a odešel. Tak mu ji zase poslali.
Presidentův spoluvězeň
Někdy v té době se ozvali pánové z Krajské správy SNB v Hradci Králové. Pokud se prý nevystěhuje do zahraničí a nepožádá o zproštění čs. občanství, vykonstuují proti němu obvinění z vyzvědačství. Řekli mu to natolik jasně, že si zažádal o vystěhování. Ale ne zase tak jasně, aby mu zabránili v žádosti uvést, že se tak děje pod nátlakem. Požádat o zproštění občanství odmítl s tím, že politickou situaci v ČSSR považuje za provizorní a že se okamžitě po změně režimu vrátí domů. To už na něm pracoval JUDr. Petr Žák, šéf 10. odboru 2. správy SNB, údajně dnešní poradce pana Ortmana. Čeřovského to stálo dva roky života. Byl obviněn z trestného činu pobuřování podle ş 100 a podle - 103 za trestný čin, který se dnes opět stává aktuálním: Kdo snižuje vážnost presidenta republiky nebo kdo veřejně hanobí jiného čelného představitele republiky...atd. Trest trávil ve společnosti dnešního presidenta.
Emigrace za tři medajle
Ke konci věznění dostal pan Čeřovský návštěvu. Pánové od StB přišli se starou písničkou. Buď se vystěhuje, nebo mu přišijí špionáž.
Doma měl ale ještě ta tři vyznamenání. Byl tedy pozván k další vojenské komisi. Ta mu sdělila, že buď vrátí vyznamenání, nebo od ní nedostane doporučení k vystěhování. Čeřovský se srdečně zasmál, protože na nějaké vojenské komisi moc nezáleželo, když StB poručila. Řekl pánům důstojníkům, ať si pro ta vyznamenání přijdou k němu domů. Přijeli tři. U vrátek zahrádky rodinného domku se původně téměř soudní tribunál změnil v bandu tajtrdlíků, když byl ochoten své dobrozdání předat jen z ruky do ruky za medajle.
Konečně doma
Pan Čeřovský odešel s celou rodinou do Mnichova, kde působil např. ve Svobodné Evropě.
Když, jak se domníval, došlo na jeho slova a komunistický režim zcepeněl, vrátil se do vlasti. 17. 5. 90 byl pozván na ministerstvo obrany, aby mohl být rehabilitován. Přivedli ho před třicetihlavou komisi, z níž ho nejméně polovina členů před lety vyhazovala z armády. "A sakra," ulevil si. 13. 6 byl pozván k ministru Vackovi, který mu měl vrátit jeho vyznamenání. Manželka ho prosila: "Prosím tě, slib mi, že se nebudeš rozčilovat. já tady na tebe počkám". Slíbil jí to a kupodivu mu nedalo moc práce slib dodržet. Vacek vedl monolog a pomalu se dostával do varu. Konečně zařval: "Vy o mně rozhlašujete, že jsem nomenglaturní generál!" Čeřovský odpověděl: "Jste nomenglaturní generál a ve vaší armádě já sloužit nebudu!" A bylo to. Odešel bez vyznamenání. Pozvali si ho na Obvodní vojenskou správu Prahy 5. Tam mu bez fanfár vrátili jeho tři metály a navíc mu dali vyznamenání I. stupně za zásluhy o čs. lidovou armádu v posledních dvaceti letech. Na jedné straně hvězda, na druhé sovětský voják, to vše v odřené krabičce. Pan Čeřovský vrátil toto čtvrté vyznamenátí vrchnímu veliteli armády Václavu Havlovi. V průvodním dopise píše, že je už někdo nosil a on že v posledních dvaceti letech v čs. armádě naštěstí nebyl.
Byl pozván k náčelníkovi kádrové správy, který mu přečetl rozhodnutí ministra Vacka, že pro něj v naší armádě není místo. Za šest týdnů byl kádrovák odvolán z armády a za další měsíc, 21. 8. 90, se Čeřovskému dostal do rukou dokument dokazující, že tehdejší náčelník generálního štábu Vacek vydal přísně tajný rozkaz k mobilizaci určených útvarů k potlačení možného vystoupení tzv. čsl. opozice. To mělo za následek odvolání generála Vacka z postu ministra obrany a nastolení pana Dobrovského. Otázky kolem tohoto rozkazu nesměřovaly ani tak k tomu, jak je možné, že se jeho autor mohl stát ministrem, jako spíše k tomu, jak se dokument dostal k Čeřovskému. "Ále," řekl Čeřovský. Dal mu ho pán, který v první chvíli špatně odhadl situaci. Domníval se, že by mu Čeřovský mohl být prospěšný. Naštěstí se včas zorientoval, a tak si ho k sobě vzal ministr Baudyš jako poradce. Ten pán má totiž leccos za sebou. Byl například velitelem pořádkových jednotek v Brně v r. 1969, kdy přišel o život jeden student a desítky lidí byly zmláceny. Ale jmenovat pana plukovníka nebudeme. Měl prý infarkt.
Co s ním?
Ing. Čeřovský byl pověřen vedením věznice na Pankráci, ale když nepochopil pravidla hry a stále podával a urgoval trestní oznámení na Vacka, Václavíka a celou řadu dalších "vlastenců", dokonce obvinil Generální prokuraturu z porušení zákona, byl z funkce odvolán.
Na žádné z jeho podání nepřicházela odpověď, a tak se zdálo, že je totálně ignorován. Až konečně komusi došlo, že je potřeba jej nějakým způsobem zaměstnat. I rozpoutala se obrovská kampaň v kdejakých novinách. Nejvíce si samozřejmě smlsl Špígl. V celé sérii článků popisoval, jak si Čeřovský řekl presidentu Havlovi o hodnost generála a velitele letectva, že byl šéfem bezpečnosti ČSL a dokonce prý byl u jednoho útvaru s ing. Stuchlíkem. U soudu to Špígl projel, ale pan Čeřovský skutečně přišel na jiné myšlenky.
Jak si lidé hrají
V létě roku 1992 dostal Čeřovský pozvánku do smíchovského divadla Z. Nejedlého, dnešního Švandova. Při vstupu do sálu jej vyděsil pohled na v průměru osmdesátileté starce podpírané berlemi či příbuznými. Na jevišti stojící šarže, oslepující zlatem svých hodností, vyvolávaly jména důstojníků vyhozených po r. 1948 či legionářů, kteří si své zásluhy o vlast odseděli v našich věznicích. Panstvo na jevišti muselo čekat, než bolševiky nebo nemocemi a stářím zmrzačené kmety někdo vystrkal nebo vynesl k němu nahoru přes rampu. Když se to konečně povedlo, dostali hrdinové Hradčany. Ne stovku. Plagát! Ovšem s podpisem ministra Andrejčáka. A pak zase půlhodinová cesta z jeviště do hlediště. Všechno šlo hladce, problém naslat jen, když některý z rehabilitovaných nemohl ocenění převzít, protože se nemohl pustit berlí.
Když došla řada na Čeřovského, obrátil se na podplukovníka Ťuláka a zeptal se ho: "Mohu něco říct?" Myslím, že další už je vám jasné. Pan ministr Andrejčák nechť si prý Čeřovského Hradčana pověsí doma na WC! Věříte, že ty potupné plagáty odmítli převzít z šesti tisíců postižených pouze tři lidé? S ministrem Andrejčákem se pan Čeřovský setkal osobně např. při odhalování desky padlým anglickým letcům. V ministrově suitě byl i metály ověšený letec-kosmonaut Remek. A Čeřovský zase zlobil. "To vám to nevadí?" obrátil se na přítomné odkopnuté letce. Načež mu vrchnost vynadala, že ač oficiálně pozván, přišel v civilu.
Dárek pro presidenta
Když tak zpovzdálí sledoval osudy těch, kdo se chystali zvednout zbraň proti vlastnímu národu, a nacházel je ve výnosných podnikatelských sférach, když sledoval dění-nedění v armádě pod již čtvrtým polistopadovým ministrem obrany, situaci ve vězeňství, kterou za svého působení poznal dost dobře, a také aktivity bývalého spoluvězně a dnešního presidenta, došla mu trpělivost. Nejprve odjel na Kavčí hory. Před časem s ním televize natočila jednu část seriálu Galerie elity národa. Tak s touhle elitou nechce mít nic společného. Pak odpáral epolety ze své důstojnické uniformy a spolu se třemi vyznamenáními, vojenskou knížkou a žádostí o degradování je poslal v balíčku vrchnímu veliteli armády, presidentu Václavu Havlovi. Představte si tu situaci. Na Hrad doručili balíček, detektory uvnitř zjistily kov. Podezřelé zásilky se ujímají pyrotechnici a odvážejí jej v pancéřovaném voze do nějakého lomu za Prahou. Zatímco jsem se bavila touto představou, pan Čeřovský krabatil čelo. Má totiž doma ve skříni ještě uniformu a neví, co s ní. Navrhuji nabídnout ji Divadlu Na zábradlí pro případ zařazení nějaké absurdní hry ze současnosti od některého světového dramatika.
Kompetentní exministr
Odpověď z Hradu podepsal za presidenta vedoucí jeho kanceláře exministr obrany Dobrovský. Píše v ní, že vyznamenání budou uložena na Hradě, ale se svou žádostí o degradování se prý pan Čeřovský obrací na špatnou adresu. Kompetentní prý je k tomu pouze ministr Baudyš. Panu Dobrovskému zřejmě ušlo, že vyznamenání mohou být podle předpisů uložena pouze ve vojenském historickém ústavu a že ministr obrany může hodnost plukovníka snížit pouze o jeden stupeň. Na vojína může být degradován jen vrchním velitelem armády nebo rozhodnutím soudu. No, pokud je pravda, co se říká, že totiž mladého Luboše Dobrovského vyloučili z vojenského gymnazia v Moravské Třebové už v prvním ročníku, není se co divit, že se nepřiučil ani na postu ministra. Jistě vás nepřekvapí, že vojenskou knížku Čeřovskému opět vrátili.
Vy jste se smáli? Čemu? Až zazní na Pražském hradě výstřely z pěti nových kanónů, které pražská vojenská posádka převzala pro odpalování slavnostních dělostřeleckých salv, budou to salvy také za vaše zpackané životy, za utrpení a odříkání také vašich rodin, za tuto nešťastnou zemi. Jana VESELÁ