--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Grünthalová Pavla
Název: Má to ODS zapotřebí
Zdroj: NN Ročník........: 0003/031 Str.: 003
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Problémy neřešením rostou

Poslední kongres ODS, jeho průběh a hlavně jeho výsledky, budou jistě ještě delší dobu zdrojem řady úvah, rozborů a komentářů.

Za jisté se však dá pokládat jedno: nestal se platformou pro otevřenou diskusi o různých názorech, problémech a sporných otázkách jak pokud jde o řešení existujících politických problémů, (na př. restituce církevního majetku, rychlost a směr řešení státoprávního uspořádání, problémy zahraniční politiky), ani pokud jde o řešení problémů uvnitř ODS. Nevyčistil vzduch, problémy neventiloval, neřešil a vytvořil tedy podmínky pro nárůst jejich váhy i spontánních projevů nespokojenosti členstva, které mohou narůst do značných rozměrů.

Zdá se, že hlavně pod vlivem V. Klause, se kongres změnil spíše v jakési vzájemné ujišťování se o úspěších (jistě nemalých), kterých ODS dosáhla, o správnosti její politické linie i o dalších vítězstvích, které ji čekají. Celé to trochu zavání nadměrným a ne zcela oprávněným sebeuspokojením a jakýmsi "usnutím na vavřínech", které je nebezpečné. Ne nadarmo místopředseda ODS Zieleniec připomenul v této s ouvislosti prohru W. Churchila v poválečných volbách, způsobenou právě i zahleděním se do minulých úspěchů a podceněním problémů současnosti.

Z projevu V.Klause pak znělo nejen značné sebeuspokojení, ale i značná tendence hledat "nepřátele", či "zpomalovače" těch pravých a nejlepších snah ODS, všude kolem.

"Své dostali" koaliční strany, v nichž: "příliš předčasně a v dnešní chvíli nepochybně zbytečně, probíhá jakýsi zvláštní předvolební boj o procenta, či promile (opět ukázka arogantního výroku - pozn. aut.) volebních preferencí občanů...což je bohužel něco, co narušuje existující status quo....a znamená velkou komplikaci, destabilizační a svým způsobem destrukční způsob koaliční spolupráce". Následně pak prohlásil, že ODS to nedělala a nebude dělat (?).

Od kdy smí koaliční partneři, podle jeho názoru "sbírat promile " volebních preferencí nesdělil, ale pravděpodobně je přesvědčen, že až ode dne, kdy jim to ODS dovolí.

Zajímavé postoje vyjádřil předseda ODS k pravicovosti, kterou se pokusil dehonestovat jako důsledek neuspokojených ambicí skupiny nespokojených fundamentalistů. Při této příležitosti použil i svého intelektu dosti nedůstojného výroku, že : "ani nejradikálnější revoluce neznamená, že se staré obyvatelstvo vymění za nové". Nedostatek pravicovosti, vytýkaný ODS označil za nepravdu, neb ODS má: "nevyhnutelný a nepostradatelný kompas, který nás úspěšně provází houštinami každodenních problémů".

Podobné zdůvodnění použil i pro členy ODS, kteří usilují o urychlení řešení územního uspořádání a vytvoření příslušných samosprávných orgánů, o které, podle jeho názoru: "nejvíce usilují ti, kteří nejsou spokojeni se svým dnešním politickým postavením na celostátní úrovni a kteří doufají, že jim regionální volby přinesou výsledky lepší".

Domnívá se také, že: "V poslední době výrazně vyčpěla levicová rétorika a ...Ještě nebezpečnější pro naši zemi je dnes jiný druh radikální levicové rétoriky, který se sice tváří, že mluví zprava a který opakováním několika zjednodušených pouček, na kterých samozřejmě nic pravicového není, vnáší jistý zmatek do našeho, stále ještě nedefinitivního politického systému." Tato obecná formulace zavání přesvědčením, že "autorita" opravňuje k vynášení nepodložených globálních odsudků, aniž by je musela řádně zdůvodnit a vysvětlit.

Oficiální hodnocení výsledku kongresu jako potvrzení jednoty a semknutosti ODS, stejně jako výrok jejího předsedy, že: "ODS je nesmírně soudržná" (na jednání severočeské regionální rady ODS, 19.11.93), lze tedy hodnotit spíše ve smyslu rčení: "přání otcem myšlenky". Nehledě na to, že takováto interpretace výsledků kongresu neříká pranic o tom, jak dlouho se podaří narůstající problémy a názorové rozdíly na jejich řešení "udržovat v podpalubí".

Chtě - nechtě se v této souvislosti vrací vzpomínka na představitele KSČ, kteří hlasy kritické a pochybující vysvětlovali buď jako výraz zjevné snahy narušit "naši úspěšnou cestu k socialismu", nebo za hlasy lidí závistivě přihlížejících "našim velkým úspěchům" a snažícím se vnést pochybnosti do "jednotných řad Národní fronty".

Tím nechci ODS přirovnávat ke KSČ. Jen mně tak napadá, že k pádu mocných často vede nedostatek sebereflexe a úporná snaha o proklamování naprosté jednoty a neexistence názorových rozdílů. Sjezd nelze při sebevětší snaze označit za pracovní a řešící nazrálé problémy. Jaký tedy měl smysl ? Měl-li pouze konstatovat jak jsme dobří, semknutí a jednotní, byla to ztráta času. Má to ODS zapotřebí ?

Pavla Grünthalová