--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Sedlářová Iva
Název: Lehké pero a těžká doba
Zdroj: NN Ročník........: 0003/031 Str.: 024
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Není snadné psát o tom, co si lidé myslí. Pokud tedy jejich myšlení není v souladu s tím, co se nosí. Vedle dopisů s podporou a přáním abychom vydrželi, přichází i řada nesouhlasných, ve velmi malé míře však slušných. Nejvíce je anonymů hýřících urážkami nejtěžšího kalibru. Nedavno jsem se z jednoho z nich dozvěděla, že jsem ovcí poslušnou svých beranů. Ovci ze mne udělali soudruzi - nikoliv však poslušnou. Ovcí bych měla zůstat i v sametovém státě. Ovcí poslušnou a krotkou. Možná, že má hodnota není o mnoho vyšší než hodnota ovce, poslušná jsem však jen svému svědomí. A to mi říká, že je mou povinností dělat to, co pokládám za správné. Za správné pokládám nemlčet v době, kdy včerejšek se v podivné shodě snoubí s dneškem a odsouzení minulosti je jen pouhou teoretickou frází.
Ještě nesnadnější než odsuzovat rovněž teoreticky praktiky zvané pragmatické, je dokumentování na konkrétních případech.
V konkrétních případech je nutné počítat i s konkrétní reakcí. Jedna strana se musí cítit poškozenou, v některých chvílích i strany obě. Když jsem začala psát seriál HanspaulkaŢ s story", byla jsem si plně vědoma již vzhledem k tématice a zvláště (protože se nedůvtipnou ovcí necítím) obsazením v ději, že situace nebude snadná. Proto jsem si nechala předložit u případu Fetrovská ul. veškeré mně dostupné materiály o podmínkách restituce, urychleného prodeje ideální poloviny domu jedním z restituentů, podmínkách koupě uzavřené a ihned st.notářstvím ověřené. V mezidobí, než druhému restituentovi byla jeho ideální polovina domu vydána, ačkoliv Podnik bytového hospodářství byl si toho vědom, vydal souhlas "svému spoluvlastníkovi" s prodejem. Nepředaný majetek byl dosud státní a OPBH správcem. Ovšem, ani v případě, že by již komunisty ukradený majetek na restituenta ing.M.Konečného převeden byl, neměl právo se k prodeji vyjádřit, nemluvě o právu přednostního odkupu, neboť v té době - a to v době polistopadové- platily dosud komunistické podmínky o domu nerodinného charakteru nad 120 čtverečních metrů. Při nejmenším zvláštní opomenutí legislativy novelizovat předmětné zákony před realizací takových hlubokých změn jako byl zákon restituční. Rovněž nevyjasněnou je otázka jak rozdělit ideální polovinu domu v případě, že vzájemně nechtění spoluvlastníci se nedohodnou na rozdělení bytového fondu. Samozřejmě, že domy jsou plně obsazeny nájemníky, kterým užívací právo v nových podmínkách zaniká ale majitel je povinnen opatřit odpovídající náhradu. Mám si situaci vysvětlit tak, že ten z majitelů, který disponuje větším počtem bytů k nabídce, či větší finanční částkou- ( není tajemstvím, že jedna místnost se dnes rovná 150 tis.Kč) může tak získat celý bytový fond domu či přinejmenším byty nejlepší? S naší již mnohokráte kritizovanou mravní hodnotou - můžeme se divit, že nájemníci licitují a profitují z nastálé situace ? Je snad řešením plnit neustále soudní síně místo předcházet sporům včasnou novelou zákonů ?
Proč vůbec povinnost opatřit rovnocenou bytovou náhradu spočívá na restituentovi? Což on situaci zavinil ? Mohl nějak když mu byl majetek ukraden, ovlivnit vystavování bytových dekretů? Proč je házen do jednoho pytle s těmi, kteří v dobách komunismu vědomě kupovali obsazené vily plné nájemníků jak se dnes říká " v dobré víře "? V dobré víře v co?
Tyto otázky , velice závažné, byly meritními v popisovaném případu, který byl klasickým příkladem situace, která se dnes stává běžnou.
Ostatní doplňující údaje, které jsou ověřitelné obtížně příkladně kde byl zaměstnán zesnulý bratr pana ing.Konečného v padesátých letech, či jaké pracovní úkoly plní důstojník Čs. armády, či je-li služební styk vyplývající z obdobné pracovní náplně možno nazvat přátelstvím,jsem převzala od předkladatelů případu. Články pojednávající o manž.Marii a ing.Mojmírovi Konečných jsou jimi autorizovány v plném rozsahu.
Nejsem ani soudcem abych vynášela rozsudky a určovala na čí straně bylo porušeno právo a na které straně je pravda. Nejsem ani policistou. Cítím však stále, přesto, že se nad mou hlavou rozpoutalo peklo, že kdyby naše zákony byly správné, kdyby vykonavateli správných zákonů byli správní a odpovědní lidé, případy, které jsem vylíčila by se nemohly stát.
Líčení paní Evy Stružové z mé procházky Hanspaulkou bylo její vlastní vyprávění. Řekla by více, kdyby se nebála. Její strach byl očividný. Rovněž další letmo zachycené osudy domů jsou z vyprávění zdejších obyvatel. Nikdo z nich neměl odvahu vystoupit svým jménem. Přesto jsem vše napsala tak, jak jsem zaznamenala do diktafonu. Jsem připravena a ochotna reagovat na případnou doplňující informaci i učinit opravu kdyby se někdo cítil dotčen a chtěl zveřejnit podmínky nabytí domu a svou minulost. Ve svém článku jsem podchytila atmosféru soužití. Soudruzi tomu říkávali "soužití socialistické". Informace tohoto druhu se nezveřejňovali, ale sbírali. Sloužili jako doplněk či základ kádrových materiálů a využívali se příkladně k přiznání doložky k výjezdu do ciziny, k přijetí dětí na studia a pod.
Teď se již nekádruje - alespoň legálně ne. Strach a neklid však nejsou o nic menší.
Zdaleka nevyhovím každému kdo mně žádá o zveřejnění svého případu. S upřímnou lítostí jsem musela odmítnout příkladně pana ing.Kliku, který mě žádal o pomoc aby mu byly navráceny děti z dětského domova. Byla z něho na první pohled vidět jeho velká láska k dětem a touha mít je u sebe. Jeho psychický stav však mě varoval a proto jsem si okolnosti na několika místech ověřovala. Bohužel, vyhovět mu nemohu i když s ním cítím a přeji mu, aby v první řadě našel sám sebe. Cesta k dětem bude potom o to snažší.
Dalším byl pan B. Z pochopitelných důvodů v tomto případě nezveřejňuji jeho jméno. Přišel za mnou s tím, že mu byla komunisty vyvražděna celá rodina a on sám že je prohláčen za mrtvého. Jako důkaz mi předložil své oznámení na MV, někdy z osmdesátých let, že v televizním seriálu Nemocnice na kraji města jsou šifry o jisté vraždě. Odmítnutý pan B. nejen na mne, ale celou redakci zanevřel tak, že od něho pravidelně dostáváme lístky typu :"Líbí se mi vaše krčky, Vy vrazi Devátého ". Zoufalé na celé věci je, že nelze vyloučit, že má pravdu. Možná že skutečně mu komunisty rodina vyvražděna byla a jeho stav je toho následkem.
Někdy je tomu obráceně. Marně prosím jednoho býv.odsouzeného "kulaka", který si vzal po r.1945 za ženu Němku a snad tím jí zachránil před odsunem, aby mi dovolil zveřejnit materiály, že v jistém pohraničním městečku byli v divokém odsunu vyvražděni konfidenty gestapa Němci, kteří toto věděli.Bojí se. Čeho? Není to divné, dnes, padesát let po válce? Pravda a láska rozhodně v této zemi nevítězí již více jak půl století. Trochu dlouho na jeden lidský život. Zlo zůstává nepotrestáno a čím dál více nabývá jistoty a suverenity. A my čím dál více jako ty ovce se smiřujeme s tím, že to tak musí být a hledáme nejmenší cestu odporu. Jen přežít.
Proti tomu křivdy a nespravedlnosti v oblasti restitucí, otázky vlastnictví i otázky bytové, zcela prokazatelně zaviněné nedokonalými ( obávám se že někdy úmyslně ) zákony, jsou zdánlivou maličkostí.
Byla mně položena otázka :
" Můžete prokázat že v této sféře vládne korupce ?" Ve všech sférách, i když v této "kape" mnoha profesím, jsem o tom přesvědčena. Dlouhodobě praktikovaná, zaběhnutá .Neznáme špinavé peníze. Parlament bude "pilovat" potřebný zákon tak dlouho, dokud na místech státních úředníků budou sedět ti, co tam sedí dlouhá léta. Své "ne" řekli zvláště komunisté. Nezbylo mi tedy než odpovědět :" Nemohu. Můžete vy prokázat že ne ?" Nepokrytě se o tom hovoří zcela veřejně. A soudy? Ani vzhledem k paragrafu 102 nehodlám k Božímu desateru přidat pro sebe jedenácté přikázání " Nevezmeš jména jejich nadarmo a v jejich neomylnost věřiti budeš."
Iva SEDLÁŘOVÁ