--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Šustrová Petruška,Pierre de Vi
Název: Tajné komunistické sítě v demokratických zemích
Zdroj: NN Ročník........: 0003/031 Str.: 030
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 12.06.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Tajné komunistické sítě v demokratických zemích Pierre de Villemarest
(dokončení z min. čísla)
Diskuse
V jakých oblastech veřejného života a hospodářství se používají peníze převedené z bývalého Sovětského svazu?
Důležité jsou bezprostřední investice: například v červnu 1991 letěl ruský ministr financí do Spojených států a domluvil si zvláštní schůzku s bankéřem jedné z dvou set největších amerických bank. Obrátil se na něj, aby u něj uložil tři miliardy dolarů, a aby jeho prostřednictvím dalších třiadvacet miliard dolarů investoval. Bankéř tuto spolupráci odmítl. Dozvěděl jsem se to, protože mám v americkém Senátě přátele, kteří mi o tom řekli - jak vidíte, říkám Vám o zdroji svých informací. Ve Francii se se mnou setkal jistý Rus a sdělil mi, že hodlá v Rusku založit nové vydavatelství, které by vydávalo knihy, jež dřív nemohly vycházet kvůli cenzuře. Žádal mne o rady a ujišťoval mne, že tam vyjde také moje kniha. Ale nebyl to příliš chytrý člověk, žádný vydavatel, byl to na první pohled mafián, který chtěl prostřednictvím vydavatelství prát špinavé peníze. Setkal jsem se také s někým z francouzské kontrarozvědky: z našeho rozhovoru vyplynulo, že v jednom departementu u Paříže existovala síť drobných podnikatelů a hippies, kteří se snažili čistit špinavé peníze různými způsoby.
Nejdůležitější, co o tom víme, je, že se tyto peníze investují na jihu Francie, kde se vykupují nemovitosti, také celé sítě dvou a tříhvězdičkových hotelů, a že by bylo potřeba celý proces zastavit. Naše vláda se tím nechce zabývat, protože místní představitelé jsou velmi spokojeni, že do jejich departementu plynou prostředky, i kdyby to byly peníze získané nelegálně. Během semináře, kterého jsem se účastnil v Lyonu, jsem mluvil o GRU a veřejně jsem se zeptal tamního zástupce starosty, zda může potvrdit, že investované peníze - je totiž známo, že v Lyonu a jeho okolí bylo investováno kolem milionu dolarů - jsou peníze GRU. Byl tím velmi překvapen a po přednášce za mnou přišel a ptal se, jsem-li si tím jist. Poskytl jsem mu příslušné údaje. Nevím samozřejmě všechno, ale vím, že se nestalo nic, přestože jsem poskytl potřebné údaje.
Můžete nějak komentovat jev, který byl častý v letech 1991-1992 a spočíval v tom, že často i vážené a velké západní banky vykupovaly ohromná množství sovětských rublů? Speciálně jde o bývalou "Dresdenbank" a některé švýcarské banky.
Nemohu na tuto otázku odpovědět. Vím jen, že ředitel novin "Pravda" v srpnu roku 1991 navštívil Francii a Belgii a měl s sebou peníze. Celkem to bylo sto milionů dolarů, které chtěl uložit ve dvou nebo třech bankách. Dvě banky s tím souhlasily, ale třetí odmítla - a odtud vím, že se to stalo.
Ve zvláštních službách států sovětského bloku pracovali důstojníci rozvědky, kteří z profesionálních důvodů nebyli v kartotéce. Je známý rozsah tohoto jevu (jde o tzv. nelegály) v jednotlivých zemích a eventuálně jejich vliv? Byla to určitá elita rozvědky.
Člověk, jehož jméno si bohužel nepamatuji, a který se zabýval kontrarozvědkou, mi říkal, že existuje kolem tisíce nelegálů, kteří nebyli odhaleni a dál v Německu pracují. Ve Francii kolem tohoto tématu vládne už dva roky naprosté ticho a dalo by se usuzovat, že jich tam pracuje ještě zhruba tři tisíce, poněvadž dál existují mezinárodní organizace, jako je třeba UNESCO, což byla, jak jistě víte, zástěrka pro mnohé důstojníky KGB, a také pro důstojníky služeb vašich zemí. Nevím, zda odjeli, ale mnozí z nich u nás prováděli agenturní činnost. Už dva roky však ve Francii nebyl nikdo z tohoto důvodu uvězněn.
Jako novinář dodávám, že v našich novinách někteří lidé ve vysokých funkcích, a to i ve velkých časopisech či pravicových denících jako "Figaro", jsou agenti. Je to známo a máme o tom důkazy, i když to nejsou důkazy, které by stačily na vítězství v soudním procesu. Špiony ovšem musíme odlišovat od agentů kontrarozvědky - a jejich odhalení je o to těžší, že nelze někoho soudit za to, že dezinformuje veřejnost. Jsem si jist, že jde většinou o "zmrazené" neboli "spící" agenty, kteří už řadu let nevyvíjejí žádnou aktivitu.
V Polsku se hodně čtou kopie vašeho bulletinu, v němž jste psal o tom, jak je úřad kanceláře polského prezidenta infiltrován tajnými službami. Odkud ty informace máte?
To je dobrá otázka, ale velice se omlouvám: chci-li pomáhat v boji proti rekomunizacii ve vaší zemi nebo v jiných zemích, nemohu uvádět své zdroje.
Jsem zkušený novinář a nikdo mi nikdy nemohl vytknout, že bych se spletl, když jsem něco napsal. Mám příliš velkou úctu k pravdě: nejsem-li si něčím jist, raději nenapíši vůbec nic. A zdroje mých informací byly tentokrát natolik věrohodné, že jsem si nemohl informace nechat pro sebe, protože jsem si myslel, že by to Vaší zemi mohlo pomoci. Za to, co uveřejňuji, nesu plnou odpovědnost. Víc vám bohužel k tomu nemohu říci.
Znáte případy veřejné a prospěšné spolupráce komunistických tajných služeb se západními službami?
To je těžké, protože když se občas povede, že východní a západní tajné služby vzájemně spolupracují, že si vyměňují lidi a informace, je to samozřejmě zpravodajská hra. Pan Primakov, šéf KGB a předtím ředitel první správy, se pokouší s námi spolupracovat. Opravdu - proč by se třeba pan Primakov nebo nějací lidé v Polsku nebo v Maďarsku nemohli zabývat věcmi, které zajímají i západní službu? Vím, že k takovým věcem dochází: například někteří bývalí důstojníci CIA zorganizovali úřad, jehož úkolem je boj se světovým černým trhem.
Jsem však k této spolupráci velmi skeptický, protože - znovu se omlouvám - přestože mám v Rusku mnoho přátel, nevěřím lidem, kteří se tam dnes věnují tajným službám.
"Komunismus padl, ale jeho aparát ještě žije" - můžete to upřesnit?
Tento aparát funguje především proto, že mu nechybějí peníze. Funguje špatně, poněvadž zatím nenašel svého vůdce. A jak pracuje v zemi, která s Polskem sousedí, to jsem viděl, když mi bývalý ministr vnitra Československé republiky ukazoval byt, ve kterém sovětští agenti (které znal ještě z doby, kdy byl ministrem) žijí pod novými jmény.
Zadruhé: ať jejich výpočtům věříme nebo ne, hodnotí zprávy FBI a německé kontrarozvědky aktivitu ruských i neruských sítí jako vzrůstající. Ptáte se, podle čeho se takový růst hodnotí? Především sledováním lidí, i když nejsou zadržováni, a zadruhé třeba zachycením rádiového vysílání, o němž je známo, odkud pochází.
Mluvil jste o "ruských i neruských" sítích. Co jste tím myslel? Například mnoho sítí Markuse Wolffa, který je vytvářel pro východní Německo po celém světě, převzala Moskva.
Jaký vliv mělo na sítě sovětských služeb rozbití Sovětského svazu? Pracují dál pouze pro centrálu, tedy pro Moskvu, nebo také pro Ukrajinu, Litvu, Estonsko atd.?
Před pádem Berlínské zdi došlo k reorganizaci, která předpokládala vytvoření a uvedení do chodu nových sítí, jež měly zatím "spát".
Co se týče toho, nakolik by sítě mohly sloužit různým centrálám, názory specialistů se liší.
Chci se předem omluvit, protože můj dotaz asi vyvolá smích. Jak je možné, že ačkoliv vlády západoevropských států o celém tomto procesu vědí, podporují v postkomunistických zemích ty síly, jež jsou v podstatě potomky komunistických stran, a tudíž spolutvůrci těchto sítí? Proč daleko méně podporují síly, jež by chtěly tyto sítě ničit?
Vaše otázka není ani v nejmenším směšná. Ale Západ je často ve dvouznačné situaci, protože je tam ve hře mnoho různých zájmů a ty často ovlivňují politiku. Někdo třeba doufá, že když pošle Honeckera s dobrou rentou do Chile, budou jeho přívrženci laskavější a mírnější, že je to uklidní.
Moje analýzy bohužel vedou k opačným závěrům: myslím, že podobný postup komunistům dodává odvahu a elán.
Komunismus téměř celé století podporoval ty nejstrašnější režimy a vyžádal si nesčetné oběti. Němci bysli nakonec denacifikováni - proč bychom tedy neměli teď svět dekomunizovat? Zvlášť uděláme-li bilanci obětí, o kterých jsem se zmínil. Ještě jsem vám dlužen jednu omluvu a vysvětlení: promiňte, že o všech těch záležitostech mluvím s takovým zanícením, ale moje rodina byla deportována nacisty právě tak jako komunisty, takže k tomu mám jistý důvod.
Projev a diskuse se konaly na konferenci "Dekomunizace a skutečnost" 12. VI. 1993 ve Varšavě
Z polštiny přeložila Petruška Šustrová