--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Vydra Luboš
Název: ODS-nové čekání na Godota
Zdroj: NN Ročník........: 0003/031 Str.: 004
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Luboš Vydra

Zklamání

Kdo si sliboval něco podstatného od kopřivnického kongresu ODS, je patrně zklamán. Nepochybně mu i ke všemu přibyl cejch fundamentalisty, který Václav Klaus přidělil jak "lotrům" na levici, tak "lotrům" na pravici. V celku se tak jedná o zcela konkrétní chování strany, která je přesvědčena, že má ještě příliš daleko k volbám, na to, aby své voliče potřebovala. Z projevu předsedy ODS vyplývá, že nic" není tak, ale ani tak" - jasné status quo. Myšlenky debolševizace jako kdyby se toulaly po jiné planetě, stejně tak ekologické potřeby jsou odsunuty do nedohledna. Tytam jsou vábivé sliby OF, ale i předvolebního ODS, že bude učiněna náprava. Občanům, stejně jako za vlády komunistů jsou zalepeny oči lichými vidinami prosperity a další hrabivosti.

Ekologie hrabivce nezajímá

Řeči o hospodářské stabilitě jsou však zjevné lži, přihlížíme-li na příklad k neustálému zvyšování cen spotřebního zboží a sociálních výdajů. Je také pozoruhodné, že čím více se hovoří o ekonomickém růstu, tím více se mlčí o devastaci přírody. Pragmatičtí stoupenci této prosperity zdůrazňují, že jedině ona může opatřit chybějící finance na záchranu přírody. Jsou však neschopni si připustit, že příroda až dosud nám všem naopak opatřuje veškeré zdroje pro záchranu tohoto ekonomického růstu a že právě proto dnes vypadá tak jak vypadá. Nevidí, že je nutné, aby výsledky národního hospodaření v sobě zahrnovaly i položky typu "úbytek zásob přírodních zdrojů", či " znečištění přírody". Že teprve jejich porovnání s položkou " blahobyt" by umožnilo zhodnotit reálnou prosperitu naší země.

Mravnost mají pragmatici za nic

Obdobně je to i s orientací mravní, přicházející z našeho nitra a jíž současná epocha, kterou zahájila Francouzká revoluce, odmítla jako subjektivní a iracionální. Totality, kterou ale tyto tzv. objektivní vědecké pravdy vytvořily, jsme se nezbavili dodnes. Její další alternativou, která vystřídá dosud prováděnou totální kontrolu společnosti, však může být amorální zmatek deklasující člověka na úroveň agresivních potkanů. Neschopnost změnit tuto skutečnost jinak než obvyklými "vědeckými " metodami dokazují i snahy vládu lidského nitra nahradit opět vládou vnitra. A strach z tohoto nitra se projevuje i v udržováním při životě totalitních paragrafů. Otrocké duše si život bez nich totiž nedovedou vůbec představit. Proto takový nesoudný člověk může propustit v amnestii hromadu vrahů, zato v případě mravnosti prokazuje více nerozhodnosti, než kriminální deviant, který alespoň dovede upřimně svůj zločinný sklon realizovat.

Jako za časů vlády KSČ

Hodinu a půl, nic neříkající projev předsedy strany, od dob vlády KSČ nebývalá ukázněnost v hlasování, vše nasvědčuje tomu, že "zlaté časy" vlády jedné strany se k nám opět vrátily. Také Klausovy řeči o "tématech, které vyčpěly", svědčí spíše o tom, že témata toho, kdo sedí na koni nevyčpí tak snadno, jako těch dole, protože si ve fungující společnosti může jakoukoliv zásluhu jiných přičíst za svoji. Občané jsou totiž stále zvyklí zamilovávat se ušima a nikoliv na kontrolování volebních programů jak je ta, či ona strana dodržuje.

Chronická krize politických stran Obracet se proto v nekritické důvěře pouze ke stranám a zapomínat na vlastní osobní zodpovědnost, vycházející z nás, je při nejmenším naivní. Strany tvoří pouhou štafáž moci, za kterou politik vede dvojí život. Stranický Klaus, stranická ODS mají moc asi jako napudrovaní dvořané ve Verailles na počátku nového věku. Skutečnou moc a politikum určuje establišment nadnárodních bank, mafií a vztah politiků k nim. Tisk má pouze za úkol jako řádný lokaj, být dvorný a servilní. K nejzávažnějším informacím se totiž ve společnosti, která si na demokracii jen hraje stejně nikdo nedostane. Novináři mohou pouze psát pro plebs a k tomu je určena i jistá dvorní etiketa, míra spisovného vyjadřování, včetně pravopisu, připomínající obřadnictví u pekingského dvora, která má za úkol izolovat nespokojené rebely. Holá pravda řečená na plná ústa, se tak vylučuje na samý okraj společnosti, jež jí ostatně ani nechce naslouchat, neboť čeká, že jí také něco spadne z mafiánských stolů. - Heslo: " Svět chce být klamán!", jako by v naší zemi dnes platilo dvojnásob. Lidé mají strach z občanské zodpovědnosti, jako školák z písemné práce a vidina vlády jedné strany jim opět nabízí konejšivou jistotu, že všechno za ně kdosi vyřeší.