--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Vydra Luboš
Název: Dají se (OH)nutí za zpěvu internacionály na pochod?
Zdroj: NN Ročník........: 0003/031 Str.: 008
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 16.10.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Luboš Vydra

Sněmování špačků dvoudenního IV. republikového OH, které začalo v Brně 16. října 1993 jednalo o svém novém vedení, programu a budoucím názvu. Zúčastnilo se ho 220 delegátů, což je převedeno na odhadované množství trpasličí strany 4000 členů, poměr 1,1 : 20. Tento stále klesající počet tak zcela jistě dává za pravdu předvolebnímu sloganu předsedy strany Jířího Dienstbiera: " Ano, jdeme tou správnou cestou."

Delegáti sněmu rozhodli třípětinovou většinou hlasů o tom, že do komunálních voleb ponese dosavadní Občanské hnutí nový název Svobodní demokraté (OH). Dále schválili novelu stanov, jíž se mění struktura vrcholných orgánů strany. OH bude mít nyní předsedu, místopředsedu a nového generálního sekretáře. Předsedou Svobodných demokratů (OH) se stal Jíří Dienstbier, místopředsedou byl zvolen Tomáš Sokol von "Jedna věta". Aparát vedení strany se poněkud sníží. Místo dosavadních dvaceti, bude mít předsednictvo již jen devět členů. Mezi přímo volenými devíti členy předsednictva jsou mj. "dvoudomkář" Petr Pithart a populární dvojice L. Brunner a P. Rychetský. Kdo pocítí nostalgii po "lepších" polistopadových časech, spojených s rozdělením ČSFR, bude mít tedy opět jedinečnou příležitost je volit již v komunálních volbách.

T. Sokol von "Jedna věta", který reprezentuje tzv. Radikální proud (RAP), označil své zvolení za výraz demokratičnosti a dodal, že v současné době existují v OH dva názorové proudy: radikálně liberální a umírněně liberální. Ve skutečnosti se tu však projevují frakce tři. K brněnské radikálně liberální frakci, založené v červnu t. r., se údajně hlásí jedna třetina členů. Její snahou je urychleně dokončit přeměnu OH ve stranu s novým názvem. Strana by neměla tvořit střed v pravolevém politickém spektru, ale měla by přispět k vytvoření třetího, liberálního pólu jako nesocialistické opozice. Její orientace má být proreformní a protivládní. Druhou názorovou skupinou v OH je umírněně liberální skupina, jejímž představitelem je dosavadní místopředseda OH Václav Žák. Jejím programem je idea pravdy jako prostředku k dosažení demokracie. Co toto nové intelektuálské strašidlo znamená, nikomu kdo není naladěn na vlnové frekvence myšlení (OH)nutých, patrně však jasné není. Třetím proudem je neliberální skupina, která má blízko k sociálně demokratické orientaci.

Jíří Dienstbier sršel na sněmu bonmoty, i když ne tak třpytivými jako předseda ČSSD(b) Miloš Zeman, o to však více lahodící uším rozervaných intelektuálů. Poukázal na skutečnost, že přechod k demokracii a tržní ekonomice je v mnoha zemích bolestnější, než kdokoliv očekával. Dienstbierovo soucitné srdce tím patrně mínilo osud Rumunska, Ruska či Ukrajiny." Také mezinárodní instituce, vytvořené a dlouho fungující v situaci rozděleného světa, nebyly připravené na rozmrazení skutečných problémů po vypnutí komunistické ledničky," blýskal se moudrem Jíří Dienstbier.

(OH)nutí chtějí stavět řešení problémů na co nejnižší možné úrovni, co nejblíže občanům, do protikladu ODS a sociální demokracie, které obě požadují nadměrnou roli a moc státu nad občanem, přesvědčoval Jíří Dienstbier, snažíce se tak stranické auto zaparkovat na již přeplněném politickém parkovišti. Kdepak "jít vládě po krku", to je slogan již známých jarmarečníků, kteří na to mají již svoji firmu. Předseda OH proto musí lákat občany na jinou slaninu. " To není žádná třetí cesta" ( zapírá svoji patinu "osmašedesátníka") "nýbrž alternativa vůči odcházejícímu světu manipulace, dělení lidí na dvě strany barikád " ( tak přeci jen nás nezklamal!), řekl Jíří Dienstbier. Mínil, že tento postoj OH je alternativou odpovídající potřebám naší doby. Jako "president zeměkoule" zapůsobil, když prohlásil, že " se v ní prosazuje individualita v globálním kontextu, člověk v otevřeném světě, proti mentalitě nacionálních, náboženských nebo ideologických ghett, která v dějinách nikdy neskončila jinak, než jejich ničivými střety". Předseda OH se tak nejspíše nevědomky rozpoměl na svůj zdárně dokončený porod a na blahé chvíle uvolnění, kdy překonal všeliké tlaky a škrcení, to poslední zřejmě od pupeční šňůry. Proto připojil z plna plic i vítězný kojenecký křik: " Žádáme-li minimální roli státu, nechceme slabý stát. Našim dlouhodobým cílem, horizontem našeho snažení, je otevřená občanská společnost." (A ústa se mu bez přestání stále znovu otevírala - až do prvého krmení.) Také Dienstbierovo prohlášení, že "nový název by měl být delegáty přijat jako signál veřejnosti, že jsme se poučili z vlastních chyb ", připomíná staré dobře známé bolševické sebemrskačství.

OH vzniklo z levicově zaměřeného tzv. Rychetského křídla OF na mimořádně republikovém sněmu 23. 2. 1991. Po parlamentních volbách v červnu 1990, kdy kandidovali členové pozdějšího OH ještě na kandidátce OF, mohli díky všeobecné polistopadové euforii a nesoudnosti obsadit důležité státní funkce: Ve federální vládě tři ze čtyř místopředsedů a ministra zahraničních věcí, v české vládě úřad předsedy vlády a 9 z 18 ministerských křesel, ve FS funkci 1. místopředsedy a v českém parlamentu předsedkyně. Jejich příliš smiřlivá politika výrazně brzdila průběh reforem a nedůrazné jednání s levicovým HSDS přispělo k rozpadu ČSFR. Bylo jen velkým štěstím, že při dělení majetku obou republik, byla již na čele vlády ODS, která vydírání slovenského premiéra otevřeně ignorovala.

Zcela po právu proto OH v parlamentních volbách v červnu 1992 - kdy hnutí mělo již samostatnou kandidátku - zaznamenalo 4,39 % hlasů drtivou porážku. Zatímco OH by podle průzkumu veřejného mínění konaného v období květen - září 1993, dnes již získalo 1 - 2 % hlasů, jeho předseda Jíří Dienstbier, i když nemá žádnou vládní funkci, se na žebříčku popularity českých politiků drží na 4. - 5. místě. Podle mne má J. Dienstbier však pravdu, když tvrdí, že současná vláda dělá koncepční chybu, neboť politika ODS spočívá v tom, že " chce mít všechno v rukou". Toto jakobínské pojetí demokracie svědčí nejen o sebezahleděnosti Václava Klause, ale i o podlézavosti a nekritičnosti jeho obdivovatelů a podřízených.

Svobodní demokraté (OH) budou usilovat o přijetí do Liberální internacionály. Lidé, kteří vědí co toto slovo znamená, by se jistě rádi zeptali: " Příjde jednou čas, kdy (OH)nutí se dají za zpěvu Internacionály na pochod? "