--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Durdil Miroslav
Název: Lidová armáda, ať nám vleze na záda ...
Zdroj: NN Ročník........: 0003/034 Str.: 030
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: . . Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

(tenkrát za Novotného i Svobody) Motto: Za Středoruskou vyvýšeninou, Dněprem, Dněstrem i Karpaty, leží jedna země zemička, z pohledu Kremlu malá, maličká ... Podobně jako většině rodilým Leteňákům i mé zraky směřovaly spíše ke sparťanskému pažitu než k čemukoliv jinému. Ulice kdysi prosperující čtvrti byly dle sovětského vzoru velmi fádní a po desáté hodině večerní přímo vylidněné. Nikterak nepřipomínaly komunisty tolik proklamovanou rozjásanou Prahu. Pravdou však jest, že přece jenom jednou za rok ožily. V dlážděných ulicích se na pár dní ukázala ozbrojená síla socialistického tábora, respektive její malá odnož, naše armáda. Nechápajíc stupidní povely velitelů, byl jsem spíše zadíván na nablýskané ocelové nestvůry, narozdíl od starších vyspělých děvčat, zakoukaných do znechuceně civějících vojáků. K lásce zval hrdliččin hlas a je jen škoda, že tehdejší pracovníci statistického úřadu evidujícího snad vše, počínaje narozením selete v zapadlém JZD, až po úrodné lány celin v "sajůzu", nezdokumentovali vliv těchto přehlídek na zrození dalších budovatelů socialismu, počatých v bývalé buržoazní čtvrti budoucího "socialistického velkoměsta", vojáky lidové armády.

Léta běží, na vojně budeme svěží ... Po uplynutí školních let vyznačujících se intenzivní průpravou méně či více uvědomělých žáků mužské poloviny lidstva na vojenskou službu nastalo rozhodující "období života". Jako občan vyznávající pravdu a nic než pravdu se nyní musím dodatečně přiznat, že z celé předvojenské "přípravy" mě zaujala pouze jedna, jediná záležitost. V sále holešovické "Domoviny", proslulém to středisku dělnické třídy se konal tzv. odvod branců. Po posilnění osmistupňovým pivem nevalné úrovně jsem spolu s odvodem postiženými kamarády vstoupil do ponurého sálu. S odstupem let si vzpomínám na záplavu ohvězdičkovaných nerudných tváří, na průběh odvodu připomínající mnohé z románu Jaroslava Haška a na závěr, okořeněný dokonce erotickým zážitkem, podotýkám úředně povoleným komunistickou mašinérií...

Po podrobné analýze mého zdravotního stavu, kdy nejen mně bylo neustále zdůrazňováno, že nepřítel nespí, došlo k rozhodujícímu momentu. Na rozkaz jakési metrákové obludy v barvě khaki jsem se ocitl tváří v tvář jediné sympatické osobě, a to ženě. Neměla brejličky, nešilhala i jinak vypadala docela pěkně. Jejím jediným, a tím pádem i rozhodujícím úkolem, pro mé přijetí do základní vojenské služby, byl, nazveme to úředně "úkon", vzhledem k jeho početnosti (200 branců) přivádějící ji dle sexuologů k absolutní imunitě. Její ruce potěžkávajíc jak lékárnické váhy hmotnost, oči velikost a povzdych spokojenost, předurčily konečný verdikt komise. Z tohoto hlediska byl kladný výrok, odsuzující mě na dva roky služby, neobyčejně příznivý. Vždyť, kde se probouzejícímu chlapovi řekne veřejně, tak povzbudivé krátké slovíčko, schopen... Na druhou stranu jsem nemusel být vůbec odveden. Kromě únavných přednášek zelených mozků na stále se opakující téma, že za vodou, hory i lesy číhá úhlavní nepřítel kapitalismus, se do začátku mé základní voj. služby nic kloudného k zaznamenání nepřihodilo.

Místem určeným pro absolvování dvouletého martyria se pro mne stala Mladá Boleslav, budoucí sídlo okupační sovětské posádky. Mir. Durdil

(příště: To zas byla mobilizace aneb zachrání se Tonda Novotný?)

(Poznámka autora:

Přestože první i druhá část seriálu "spíše miniseriálu" o létech 1967-1969 vyznívá spíše v ironizujícím tónu, hodlám uveřejnit některé dokumenty vydané v době okupace Čssr... i některé netradiční pohledy na samotnou okupaci. Dále výňatky z tehdejšího tisku ohledně Jana Palacha i Jana Zajíce).