--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Karel Bedřich
Název: Rusko na rozcestí
Zdroj: NN Ročník........: 0003/034 Str.: 012
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: . . Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Podle předběžných výsledků hlasování vyhrála parlamentní volby ultrapravicová Liberálně demokratická strana Vladimíra Žirinovského, která získala v 77 z celkem 88 regionů 24 procent voličských hlasů. Kupodivu většinu nezískala v Moskvě či Petrohradě, ale na Dálném východě, jenž byl obvykle pokládán za Jelcinovu oporu. Svou roli zřejmě sehrálo nesmlouvavé vystupování Žirinovského vůči nejrůznějším nepořádkům, ať už bylo jakkoli demagogické. Proti všem oficiálním odhadům zůstala Jelcinova Ruská volba se svými 15 procenty daleko za vítěznou stranou, poměrně těsně následovaná ruskými komunisty s 11 procenty hlasů. Další v pořadí jsou: hnutí Ruské ženy (8,7 %), Agrární strana (8 %), blok G. Javlinského Jabloko (7 %), Strana ruské jednoty a shody S. Šachraje (5,7%) a Demokratická strana N. Travkina (5,5 %). Z předběžných volebních výsledků lze usoudit, že extrémní Liberálně demokratická strana získá až 80 míst v parlamentu, přičemž komunisté společně s hnutím Ruské ženy a Agrární stranou mohou obsadit až 13O míst. Výsledky nejsou pro Jelcina nijak povzbudivé a od podobného složení parlamentu lze očekávat ledacos.
Vítězství nebo prohra ?
Evropa je však navýsost spokojena se zprávami svých pozorovatelů, kteří potvrdili demokratický a nezmanipulovaný průběh parlamentních voleb.
Jelcinovi se od západních vlád dostává plné podpory a politici zvláště oceňují přijetí nové ruské ústavy, což například Helmut Kohl interpretoval jako "vynikající výsledek svobodných voleb". Ani poslední návštěvník Ruska, americký vicepresident Albert Gore, se neubránil konstatování, že "výsledky voleb nijak neovlivní rusko- americké vztahy" a dodal, že "fašismus a komunismus Rusko nezachvátily ..." Podobný názor by bylo možno považovat za diskutabilní, spíše totiž platí, že komunismu Rusko dosud zbaveno nebylo a fašismus je jeho po čertech vydařeným dítkem. Gore se však ve svém hodnocení poněkud liší od vládního kolegy Warrena Christophera, jenž prohlásil, že "zveřejněná prohlášení Žirinovského jsou zcela v rozporu s našimi zásadami v oblasti lidských práv a v oblasti vztahů k sousedním státům". Oba se však shodují v tom, že je třeba vyčkat jaké zaujme místo a jaká bude jeho role ve vládě.
Budiž, s tím je možno souhlasit, na konečné soudy je ještě brzy. Prozatím nám nezbývá než vycházet z pouhých verbálních cvičení Žirinovského, byť nám jeho svérázná rétorika připadá jakkoli povědomá.
Objevila se dokonce i jedna pravdě nepříliš podobná hypotéza, podle níž byly ruské parlamentní volby zmanipulovány pomocí "masové hypnózy", kterou měli provozovat oba "liberálnědemokratičtí" kandidáti V. Žirinovskij a psychoterapeut A. Kašpirovskij. To se ovšem zdá až příliš fantastické i na ruské poměry. Příčinou je spíše hluboký ekonomický propad a duchovní rozvrat země, kdy zbídačení občané, kteří se pohybují na samém okraji společnosti, jsou ochotni volit kohokoliv, jenom pokud jim slíbí sebemenší zlepšení neutěšené situace. Tehdy nastává ten pravý čas pro demagogy typu Žirinovského - či Lenina, Stalina nebo Hitlera - historie se totiž ráda opakuje ... Demagog nebo šílenec ?
Došlo i k prvním námluvám leadra Liberálně demokratické strany s německými extrémními nacionalisty, kdy v interview pro deník National-Zeitung prohlásil, že je "pro novou verzi Stalinova a Hitlerova paktu a takzvaná hranice na Odře a Nise není posledním slovem ..." Německo by prý mohlo v případě uzavření aliance s Ruskem obsadit nynější Polsko. Uvedl, že armáda stojí za ním (- téměř jednomyslně ho volila i Tamaňská divize, která před nedávnem dobývala protijelcinovský parlament) a že je si jist svým vítězstvím v příštích presidentských volbách. Neodpustil si ovšem ani výhrůžku, že bude-li se Německo vměšovat do vnitřních ruských záležitostí, "nebude váhat vytvořit nové Hirošimy a Nagasaki ..."
S vítězstvím ruských nacionalistů se všeobecně očekává i rozsáhlá vlna židovských emigrantů ze země, na jejich adresu totiž zaznělo nemálo nenávistných antisemitských výlevů. Podle předsedy Ústřední rady Židů v Německu I. Bubise jsou prý ruští židovští občané nyní ohroženi více než v Německu.
Co napsali o volbách
Ruský list Nězavisimaja gazeta píše: "Je to fiasko. Zatím ještě ne celé demokracie, pouze těch hlavních, kdo si chtěli sami dát název demokraté - Ruské volby".
J. Bonnerová, známá obhájkyně lidských práv, napsala v listě Kuranty: "Demokraté se rozutekli do nejrůznějších bloků a stran a oslabili tak své pozice. Tím, že jedno z vedoucích postavení zaujala v politice taková osobnost jako Žirinovskij, je vinen také demokratický tisk a inteligence. Sami jsme ve společnosti vyvolali takové nálady a vrhli lid do objetí demagogů ..."
Zcela výstižně situaci popsal italský deník La Republica, jenž napsal, že "největší zásluhou ruských voleb je, že upozornily Evropu na to, že Rusko je v ještě větších troskách, a to i duchovních, než se předpokládalo ..." Vzestup ultrapravicových radikálů se podle listu podobá nástupu fašistických a nacistických stran ve dvacátých létech v Evropě.
Italský list Il Messaggero píše: "Nad Jelcinem a nad budoucností Ruska zůstávají mnohé mraky ..." List však usoudil, že bezpečnostní důvody vedou k tomu, aby byl Jelcin považován za menší zlo.
Podobně i deník Corriere della Sera zdůraznil vysokou abstenci občanů a až nečekaně velký vzestup "reakčního a rasistického nacionalismu". Žirinovského stranu označil za to nejfašističtější co se v Rusku objevilo od předvečera bolševické revoluce v roce 1917.
Zcela realistický postoj k výsledkům ruských voleb zaujal generální tajemník NATO Manfred Wörner, když prohlásil, že "Severoatlantická aliance by ve vztahu k Rusku měla zůstat bdělá". Nic jiného prozatím ani podnikat nelze.
Přesto, lze očekávat cokoliv: velkoruský nacionalismus ve spojení s bolševismem či fašismem, totiž vytváří prostor pro působení sil, které se nezastaví před ničím. Pochybovat o vzrůstu imperiálních ambic Ruska, jež se soustředí zejména na znovuovládnutí střední Evropy, může pouze naprostý optimista. O důvod víc pro urychlené začlenění českých zemí do Severoatlantické aliance, čas rozhodně nehraje pro nás ...
Bedřich KAREL