--------------------------------------------------------------------------------
Autor: NN
Název: Jak je tomu ve Švýcarsku
Zdroj: NN Ročník........: 0004/001 Str.: 010
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 01.01.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
postižené zaměstnance našla v jiných odděleních práci se srovnatelnou kvalifikací a za stejný plat, 8. Odstupné, které u dlouholetých zaměstnanců přesahuje půlroční plat, 9. Předčasný odchod do důchodu pro muže od 60, ženy od 57 roků - obdrží od firmy měsíčně stejnou částku, jakou by dostávali od 2. pilíře, kdyby právě dosáhli důchodového věku, navíc ženatí a osob, které mají finanční zodpovědnost za další osoby, obdrží částku rovnou maximálnímu důchodu AHV pro manželský pár, popř. i s důchody na děti. Celková ročně vyplácená částka činí minimálně 60 % z posledního ročního platu, 20. Zaměstnancům, kteří zůstanou u firmy, hradí firma přeškolení. 24. Zvláštní fond pomáhá zaměstnancům, u kterých přes všechna předchozí opatření nebyla zajištěna uspokojivá sociální situace.
Dětské přídavky: 120 Fr. na dítě, nezvyšuje se s počtem dětí. Družiny mládeže apod.: Celý systém je doposud nedostatečně zařízen pro pracující ženy. Pracuje velmi málo matek-Švýcarek, ale značná část cizinek. Celodenních jeslí, mateřských školech a družin mládeže je málo. Některé z nich jsou organizovány obcemi, některé firmami (např.: Ciba-Geigy) a některé jsou soukromé. V obci H je jedna školka od italské katolické mise a jedna další privátní. Protože na zavedení družin má zájem asi 20 % občanů, byl zde nedávno založen "Spolek družiny mládeže", jehož cílem je přímět obecní správu k zavedení družin.
V zájmu zachování omezeného rozsahu této kapitoly se nebudeme zabývat platovými systémy velkých firem, platovým rozpětím, daňovými systémy a rozdíly v životní úrovni mezi kantony. Je nutno však podotknout, že dojem, který vznikne z přehledné tabulky na úvodním listě, je zkreslený. V kantonech s nižším příjmem jsou nižší životní náklady (např. ceny bytů) a také daně se platí z nižšího příjmu, čímž se rozdíly v životní úrovni značně vyrovnávají.
Sociální zabezpečení v západní Evropě je opravdu dobré. Ozývají se již hlasy, že až příliš dobré. Podle nich je nejlepší formou sociálního zabezpečení dobře fungující hospodářství. Pro velkou většinu lidí je totiž nejdůležitější moci pracovat. Podpora v nezaměstnanosti je nutnou, ale slabou útěchou. Aby hospodářství dobře fungovalo, je ale třeba peněz na investice. Těch však nezbývá, když se všechny výdají na platy, placení dovolených a sociálního pojištění. V jedné studii Evropského hospodářského společenství z r. 1981 se uvádí, že v období 1974-1980 bylo v USA vytvořeno 15 milionů nových pracovních příležitostí, zatímco v Evropě 3 miliony pracovních příležitostí ubylo.
Snad znáte vtip "Sedm zázraků československého hospodářství", z něhož vyjímáme zázrak druhý: "Přesto, že jsou všichni zaměstnaní, nikdo nepracuje". Kouzlo pominulo a došlo k rozčarování: Za koupi jedné hodiny západní práce se musí zaplatit mnoha hodinami československé práce, obrovskými investicemi je nutno napravit vše, co se zanedbalo, např. v oblastech ochrany životního prostředí a hospodářství, vlastních znalostí a techniky nezbytných k řešení mnoha problémů se nedostává - bude nutno je získat za valuty, hrozí nezaměstnanost se všemi svými důsledky. Nezapomeňte, že tohle všechno má na svědomí komunistická strana se svým plánovaným státním hospodářstvím a nesvobodou, jež znemožnila kontakt s rychle se rozvíjejícími demokratickými zeměmi, a tím zavinila současnou zaostalost. Ti, kterým se podaří převést zaostalé státní plánované hospodářství ve fungující tržní ekonomiku, obdrží nejzaslouženější Nobelovu cenu za ekonomiku, jaká kdy byla udělena.
A ještě jedna smutná informace na konec této kapitoly. Několika pamětníky nám bylo potvrzeno, že do roku 1938 byl ve Švýcarsku život po materiální stránce a ohledně sociálního zabezpečení těžší, než v Československu.
7. POLITICKÉ STRANY
Cílem této kapitoly je zjednodušit pohled na širokou paletu politických stran vzniklou v poslední době v Československu, a tím ulehčit čtenářům výběr strany, kterou budou v příštích volbách volit.
Politické strany v demokratických zemích lze rozdělit do tří kategorií: konzervativní, liberální (svobodomyslné) a socialistické.
Ve Švýcarsku existuje asi 12 politických stran, které působí na celém území a několik kantonálních stran. Zařazení stran do různých kategorií lze dobře ukázat na cílech nejdůležitějších švýcarských stran.
Křesťanskodemokratická lidová strana (CVP): Vznikla v roce 1912 spojením kantonálních křesťanských stran. Hlásí se ke křesťanskému, demokratickému, federalistickému a sociálnímu státu. Základ její politiky tvoří: křesťanské pojetí lidské osobnosti a společnosti, podpora všech odvětví hospodářství a všech povolání, důraz na morálku a rodinu jako základ společnosti, podpora duchovní obrany země. CVP je typickým představitelem konzervativních stran. Je klidným polem švýcarské politiky. Je to jediná strana, v jejímž čele stojí žena.
Svobodná demokratická strana (FDP): Vznikla v období obnovy, které vedlo k vytvoření Konfederace v roce 1848. Vycházela z myšlenek Francouzské revoluce. Klade důraz na duševní, politickou a hospodářskou svobodu ve státě, na zachování co největší osobní nezávislosti, na odpovědnost každého jedince, jakož i každé organizace, která má vzniknout pouze jako dobrovoln sdružení lidí podobných zájmů nebo názorů. Zdůraznění soukromého vlastnictví a přímé demokracie (iniciativa, referendum). Zachování nezávislosti a svébytnosti země, ozbrojená neutralita. Sjednocení Evropy. Snaha o spolupráci Švýcarska se světem ve všech oblastech. Zdůraznění federalismu. Podpora odborného vzdělávání všech vrstev obyvatelstva. Zachování konkurenceschopnosti švýcarského hospodářství. FDP je typickým představitelem liberálních stran. Tato strana měla po vytvoření Konfederace po několik desetiletí většinu v parlamentě a ovládala švýcarskou politiku. Zavedení jejích myšlenek do praxe bylo hlavním faktorem v úspěšném vývoji Švýcarska. Ještě dnes hraje velikou roli, že švýcarští občané si zachovali smysl pro odpovědnost a nespoléhají ve všech ohledech na spásu od vlády, jako tomu bylo v centrálně řízených zemích (např. Francie). Nikdo nespoléhá např. na to, že mu práci dá vláda. Zato je zde hodně těch, kteří si lámou hlavu tím, co nového by bylo možno dělat. Toto je hlavní důvod, proč Švýcarsko je schopno zaměstnat nejen své občany, ale dát práci i 800 000 cizincům, aniž by doma většina zůstala bez práce.
Sociálně-demokratická strana (SP): Založena v roce 1888 ve spojitosti s rozvojem průmyslu a vytvořením velkých mas průmyslového dělnictva. Sociální demokraté pracují pro společenský řád, který by člověka osvobodil od vykořisťování. Každý člověk má nezávisle od svého původu a majetku mít možnost svobodně rozvinout své vlohy a schopnosti. Nikdo nemá být poškozován kvůli privilegií jiných, nikdo nemá být vykořisťován žádnou hospodářskou mocí. Zachování vojenské neutrality. Podpora sjednocení Evropy. Boj privátnímu kapitálu a omezení soukromého majetku převedením výrobních prostředků ze soukromého do veřejného vlastnictví. Důraz na solidaritu a sociální spravedlnost. Pomoc sociálně slabým. Ochrana člověka a jeho důstojnosti ve státě a ve společnosti. Podpora vzdělání, stipendia. Sociálně demokratická strana je typickým představitelem kategorie socialistických stran. Se svými 45 000 členy je to strana s největším počtem členů ve Švýcarsku. Západní Evropa odpovídá dnes po sociální stránce představám sociálních demokratů z konce minulého století. Tento úspěch je dnes hlavním problémem SP. Široce rozšířený blahobyt způsobil, že pro pracující přestal být třídní boj důležitým tématem. SPS se musila přizpůsobit a zabývá se dnes aktuálními problémy, např. ochranou životního prostředí, energií, sjednocováním Evropy, atd.
Švýcarská strana lidová (SVP): Vznikla v roce 1971 spojením stran tří kantonů, jejímiž stoupenci byli hlavně zemědělci a řemeslníci. Jejími cíli jsou: zaměření politiky na potřeby člověka, podpora rodiny, ochrana přírodních zdrojů. Podpora sociálního a hospodářského vývoje všech vrstev obyvatelstva. Harmonický vývoj všech částí země. Zachování právního státu a pokrokový vývoj jeho institucí na základě svobody a demokracie. Zachování státní suverenity na základě neutrality a mezinárodní solidarity. SVP se nachází na hranici mezi kategoriemi konzervativních a liberálních stran.
Strana zelených: Vznikla po roce 1970. Její cíle jsou: Ochrana životního prostředí. Vytvoření pravidel zdravé a harmonické urbanizace. Snaha zabránit znečišťování životního prostředí a plýtvání přírodními zdroji. Znovuvytvoření rovnováhy mezi přírodou a člověkem. Ochrana lidských hodnot před tlakem technokracie. Švýcarská strana zelených se staví proti další výstavbě atomových elektráren, konkrétní řešení problému zásobování energií v budoucnosti však zatím neexistuje.
Komunistická strana (Partei der Arbeit - PdA): Text je přeložen doslovně z velice seriozní knihy "Schweizer, das musst du wissen!" Založena v roce 1921. Cíle: Vítězství komunismu, dělnické třídy. Mír a přátelství se všemi národy. Odbourání moderní obrany země. Marxismus, leninismus, proletářská světová revoluce. Znárodnění hospodářství. Převzetí moci dělníky a rolníky. Podpora pracujícího lidu. Strana zastává myšlenky světového komunismu a snaží se je rozšiřovat v zemi. (Až Vás tedy bude nějaký komunista poučovat o demokracii, svobodě, tržním hospodářství a snášenlivosti, doporučte mu, aby snad volil jinou stranu než tu svoji). PdA patří do kategorie socialistických stran, je ale zřejmé, že rozdíly mezi jejími cíli a cíli SP jsou značné. Přesto, že se jedná o disciplinovanou stranu s bojovným programem, která se snaží dostat sympatizanty do svých řad, počet jejích členů stále klesá. V současnosti činí asi 4 500 osob. Při volbách do parlamentu v roce 1987 získala PdA pouze 0,8 % hlasů. Aby vůbec v parlementu měla zastoupení, musila se spojit se třemi extrémně levicovými stranami. Z jejího deníku se pro nedostatek zájemců stal týdeník. Snažili jsme se ho bez úspěchu sehnat v 5 velkých novinových stáncích. Prodavačky ho ani neznali.
Národní akce pro lid a vlast (NA): Vznikla v roce 1960, v parlamentu od r. 1963. Boj proti: nadměrnému přílivu cizinců do Švýcarska, výprodeji půdy cizincům, přelidnění. Boj za politickou a hospodářskou nezávislost Švýcarska, zachování obyvatelného a životního prostoru, zachování kulturního dědictví. Přestože 1/6 obyvatel Švýcarska jsou cizinci a NA je vůči cizincům nepřátelská, volí švýcarský lid do parlamentu málo jejich zástupců.
Tři další politické strany mají více poslanců v parlamentě než PdA nebo NA. LdU je na hranici mezi liberární a socialistickou kategorií, EVP mezi konzervativní a liberální, Liberální demokraté své jméno nezapřou.
Ve Švýcarsku je v porovnání s jinými zeměmi v parlamentu zastoupeno mnoho stran. Je to proto, že vláda představuje velkou většinu parlamentu a není třeba zavádět minimální hranici procentuální části hlasů, jež opravňuje strany ke vstupu do parlamentu.
Těm, kteří kvůli nepřehledné situaci v ČSFR neví, kterou stranu volit, bychom si dovolili dát následující bezpartijní radu: nejprve se rozhodnete pro jednu ze 3 kategorií. Potom v případě, že si nejte jisti, kterou stranu uvnitř vybrané kategorie chcete volit, volte tu pravděpodobně největší. Čím méně bude zvolený parlament rozkouskován, tím lépe. My bychom se rovněž varovali stran, které často používají slovo "boj" a těch, jejichž program je nejasný.
Přehled zastoupení stran ve volených orgánech Švýcarské konfederace:
Strana Shromáždění Shromáždění Vláda lidu kantonů
1975 1987 1975 1987 od roku 1959 CVP 46 42 17 19 2
FDP 47 51 15 14 2 SP 55 41 5 5 2
SVP 21 25 5 4 1 LdU+EVP 14 12 1 1 -
Liberální 6 9 1 3 - Zelených - 9 - - -
NA 6 3 - - - PdA/Poch/PSA
/Zelená
alternativa 5 6 - - - Ostatní - 2 - - -
Celkem 200 200 44 46 7
Zvláštností Švýcarska je, že ve vládě jsou zastoupeny strany, jejichž poslanci tvoří 80 % parlamentu (v jiných zemích mají poslanci vládních stran v parlamentě málo přes 50 %). Je tomu tak ze dvou důvodů. Jednak patří ke švýcarským způsobům, snažit se vždy najít pro většinu uspokojivý kompromis a jednak je to následek přímé demokracie. Strany se nemohou v parlamentě zbytečně přít a musí se vždy snažit najít rozumné řešení. Každému zákonu, který parlament odhlasuje, totiž hrozí, že proti němu bude uspořádáno lidové hlasování (referendum). Na druhé straně lidové iniciativy nutí vládu a parlament, aby se včas zabývaly problémy, které jsou podle názoru lidu palčivé.
Zmiňme se zde ještě o první švýcarské ústavě z roku 1848, která byla opravdu mistrovským dílem. Podařil se jí husarský kousek zajistit stabilitu konfederace 22 velice různorodých kantonů (4 jazyky, 2 náboženství, veliké rozdíly v počtu obyvatel a hospodářské síle, rozdílná geografická poloha, města a venkov, atd.), jež nemá obdoby. Celá vláda nemusila nikdy v historii odstoupit. Za 142 let odstoupili pro vážné politické chyby asi v pouhých 4 případech jednotliví ministři.
Redakčně upraveno