--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Karel Bedřich
Název: Třetí odboj v zahraničí
Zdroj: NN Ročník........: 0004/001 Str.: 016
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 01.01.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

(dokončení)

La legion est mon patrie (Legio patria nostra) Francouzská cizinecká legie prošla ve své historii mnoha vítězstvími, ale i porážkami. Legie zasáhla i do karlistických válek ve Španělsku 6O. let minulého století, kdy hrdinný boj přežilo ze 4 tisíc legionářů pouhých několik desítek. Oddíly bojovaly i na straně císaře Maxmiliána v Mexiku a 3O. dubna 1863 padla v bitvě u Camarone kompletní 3. rota 1. praporu ... Legionáři bojovali v první světové válce, stejně jako u libyjského Bir Hakejmu, kde se o čtvrtstoletí později střetli s nacistickým Afrikacorpsem maršála Erwina Rommela. Krvavou lázní prošla legie v indočínské válce proti komunistickému Viet-Minhu v padesátých létech, kdy se nezapomenutelnými pojmy staly názvy výšin rozesetých okolo největší francouzské základny Dien Bien Phu - kóty Eliane, Claudine, Dominique, Juno či Beatrice. V poslední bitvě tehdy padlo téměř 8 tisíc legionářů (- 7.5. 1954), mezi nimi i nemálo Čechů a Slováků. Celkem padlo v Indočíně několik stovek čs. občanů, např. M. Bruna a B. Tichánek z I. parabatalionu v Tonkinu, M. Černý z 38. žen. roty, M. Masopust z 3. reg. inf. v Tat-che či J. Vrána z 15. CCB rovněž v Tonkinu. Při akci proti komunistickým teroristům u Tat-che a Dat-che, kdy se bojů účastnilo téměř 1.200 výsadkářů od I. a II. pluku, zůstalo naživu pouhých 60 mužů.

Mezi mrtvými a zajatými bylo více než sto Čechů a Slováků. Několik desítek legionáčů bylo zajato u Dien Bien Phu. Ti byli přes komunistickou Čínu a Sovětský svaz dopraveni do Československa, kde je čekaly mnohaleté nepodmíněné tresty a po řadu let všemožná příkoří i pro jejich rodiny.

Nepřítel komunismu

Na naši výzvu bývalým příslušníkům zahraničního protikomunistického odboje se ozvalo několik občanů, mezi nimi i pan Bedřich Šikl z Ostravy-Hrabůvky, bývalý voják francouzské cizinecké legie (Legion Étrang+re), který nám vyprávěl svůj příběh.

"V roce 1947 jsem opustil Evropu jako voják cizinecké legie. V tomtéž roce jsem byl zařazen do R.A.N.F.O.R.T. Extreme Orient (- Dálný východ) - francouzská Indočína. Ve druhém ročníku NN jsem zareagoval na zvláštní číslo věnované protikomunistickému odboji (- P. Radosta; pozn. autora), kde jsem našel fotografii pověstného "hradčanského domečku", vstupní brány do líhně Legion Étrang+re v Alžírsku: Sidi-bel-Abbés. Tam byla také otištěna podobizna mjr. Charlie Hory v Alžíru r. 1961 ... Před zařazením do transportu, jenž odplouval z Oranu do indočínského Saigonu, jsem prodělával výcvik v Saidě. Tam jsem také poznal co je to kamarádství, přestože text legionářské písně zněl: "...blázni a šílenci, to je cizinecká legie". Není to pravdou docela, i heslo "Smrt pro Francii" pro nás znamenalo boj za svobodu a demokracii, boj proti komunismu. A za svobodné Československo jsme válčili i v Indočíně, v tom smyslu jsme se také snažili plnit rozkazy.

Saigon, Tanh-Ninh, Nanth-Trang, Ninh-Hoa a poslední štace Phu-Khe. V Ninh-Hoa jsem poznal v r. 1949 ještě v hodnosti kapitána Karla Horu. Byl to čestný člověk, přesto jsme byli všichni nazýváni zrádci.

Osudná touha po domově

Po skončení pětileté služby v legii jsem byl přeřazen do Německa do jednotek F.A.O.M. A tehdy mě chytil rapl, pocítil jsem neodolatelnou touhu podívat se, kde jsem se narodil ...

Samozřejmě, že to dopadlo špatně. Před Aší mě zelení dostali. Nejprve následoval "hradčanský domeček", potom Bartolomějská a Pankrác. 22. září 1952 jsem stál před Státním soudem. Z vynesení rozsudku si pamatuji toto: "... soud se domnívá a nabyl přesvědčení (...), že obžalovaný by mohl provádět nepřátelskou činnost proti socialistickému zřízení ..." Již 23. září jsem "hároval" v královodvorských železárnách.

Těžký zločinec

O vánočních svátcích mě bachař v řetízkách eskortoval zpět na Pankrác "do suterénu" (- korekce). Nahráli na mě, že jsem punktoval útěk. Tak jsem se nakonec ocitnul v trestním komandě dolu na vápenec "Mořina". Tam byli - jako mnohde jinde - bachaři z řad zločinců a k nim patřil vrah, který seděl již za první republiky (- "doživoťák") Karel Pytlík. Na dole jsem také při spínání vozíků utrpěl těžký úraz na pravé ruce a převezli mne do pankrácké nemocnice. Za deset měsíců jsem vystřídal mnoho cel. Mukl MUDr. Alois Rusňák (- lékař ze střešovické nemocnice) mě dělal několik plastických operací, aby mi zachránil ruku.

Nás, co jsme byli práce neschopní, šoupli na velkou starou krejčovnu, kde nás bylo až osmdesát ...

V roce 1954 mě odsunuli do Kartouz-Valdice. Přičiněním mukla J. Muchy, který tam byl jako ošetřovatel, jsem se dostal na lůžkovou část. Měsíc před propuštěním jsem chodil drát peří.

Sametový vděk

Na zranění mě byl přiznán "vysoký" úrazový důchod 32 Kčs měsíčně (! ). Po dva roky to nebylo ani k životu, ani k smrti, protože až v roce 1956 jsem byl schopen nastoupit do zaměstnání ve Vítkovických železárnách ...

V roce 1982 jsem šel do starobního důchodu. Všechno jsem už překonal a překonávám s lítostí dodnes, ale nejvíce mne bolí, že to byla moje rodná země, která mne nejvíc udeřila pod pás. Za okupace jsem byl celých pět let v Německu, kde jsem poznal i kriminály v Drážďanech, Berlíně i Brémách. Strádal jsem v nemocnicích v Saigonu, Nanh-Trangu, Sudánu i Bamaku.

Nechci ze sebe dělat hrdinu a válečného poškozence, chci tím jenom naznačit, že tam jsem byl cizinec - Ausländer, Étrang+re - ale ten úder pod pás jsem tehdy snášel lehčeji. Příští generace snad dostane lepší rozum. Nezbývá nám než doufat ..."

Epilog

Téměř čtyři roky musely uběhnout od listopadu 1989, aby mohl být Parlamentem přijat dlouho připravovaný zákon č. 198 o protiprávnosti komunistického režimu.

V textu ş 3 najdeme tuto formulaci: "Odpor občanů proti tomuto režimu, který ať již jednotlivě či ve skupině, na základě demokratického přesvědčení politického, náboženského nebo mravního projevovali odbojem nebo jinou činností nebo vědomě a veřejně vyjadřovali na území státu i v zahraničí, a to i ve spojení s cizí demokratickou mocností, byl legitimní, spravedlivý, morálně oprávněný a je hodný úcty".

Zákon nabyl platnosti dnem 1. srpna 1993 a do dnešního dne nebyl na jeho základě odsouzen ani jeden komunistický zločinec - všichni zůstávají na svobodě - tolik očekávaný zákon zůstává pouhou proklamací ...

Římské rčení UT SEMENTEM FECERIS, ITA METES (Jak zaseješ, tak sklidíš), potom platí dvojnásob.

Podle vyprávění účastníků zahraničního protikomunistického odboje sestavil B. KAREL, v textu byly použity výňatky z článku Komunismus je nevyléčitelná nemoc (SL 7/91) a publ. P. Radosty Protikomunistický odboj.

V Ý Z V A

Odpůrci komunistického režimu působili na vnitřní frontě, ale i v zahraničí a boj proti zločinné ideologii byl veden v nejrůznějších částech světa.

Mladí a odhodlaní mužové odcházeli do zahraničí a vstupovali do LABOR SERVICE COMPANY formované v rámci americké armády v Německu, které se měly stát základem národních osvobozeneckých armád komunismem ovládaných středoevropských zemí. Vstupovali i do jednotek francouzské cizinecké legie - LEGION ÉTRANGERE a účastnili se bojů ve francouzské Indočíně i v jiných částech světa. Jiní proti komunismu bojovali v jednotkách americké armády ve Vietnamu.

Boj proti tyranským komunistickým režimům nesmí zůstat nepovšimnut a jeho oběti zapomenuty.

Proto vyzýváme účastníky protikomunistického odboje, kteří působili v zahraničí a jsou ochotni popsat osudy své i svých kamarádů, aby se přihlásili na adresu pražské redakce.

Děkujeme.