--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Bělohoubek Antonín
Název: Vážení a opakovaně podvádění i opakovaně okrádaní!
Zdroj: NN Ročník........: 0004/001 Str.: 021
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 29.12.1993 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

(Projev k zástupcům našeho politického exilu) Porovnávat až propastný rozdíl mezi tím, co jsme po listopadu 1989 chtěli a čeho jsme se dočkali, to má přinejmenším tři veliká rizika.

První spočívá v tom, abychom se necítili být podvedeni a okradeni jen materiálně. Byli jsme přece okradeni PŘEDEVŠÍM o život bez lží a bez hanby, o život v pravdě a spravedlnosti.

Druhé riziko spočívá v tom, že pro některé polistopadové radosti mnozí nevidí dost ostře hanebnosti, kterých se dopouštějí DNEŠNÍ hodnostáři. Podvodníky a zloděje polistopadové mějme v morálním ohledu dokonce za ještě nestydatější, než byli ti komunističtí. Znovu podvést a znovu okrást už podvedené a okradené, a tvářit se přitom jako naši dobrodinci, to přece není zlotřilost jen tak ledajaká!

Třetí riziko na nás číhá v zaslepenosti, při které mnozí vidí už dosti dlouhou řadu polistopadových podvodů, krádeží i vyslovených zločinů jako cosi přijatelného. Údajně pozitivní program V. Klause a spol. spočívá přece PŘEDEVŠÍM v tom, že komunistickým zločincům dali a dávají obrovský majetek, a tím i moc nad miliony lidí. A údajný negativismus antikomunistů spočívá v tom, že se dožadují toho, aby komunističtí zločinci vrátili, co nakradli jako různě veliké tlupy i jako jednotlivci, aby byli zbaveni funkcí, které jim umožňují cynicky nás ovládat dál. Ohlupovací virtuozita V. Klause a spol. spočívá v tom, že se jim daří jejich hanebnosti vydávat za serióznost a poctivé antikomunisty vydávat za hlupáky a darebáky.

Přemýšlejte, prosím, jestli lze mít za důvěryhodné ty, kteří v čase sílící moci komunistů prohlašují, že antikomunismus je zbloudile a škodlivě negativistický, a jestli lze mít za důvěryhodné ty, kterým jaksi nestačila ani čtyři desetiletí zvůle komunistů a jsou pro jejich přijímání i do údajně pravicových stran. Nezapomínejme, že v situaci, kdy televizi, rozhlas a téměř všechny noviny mají v moci prokomunističtí sedmilháři, můžeme mít a máme jen LŽIDEMOKRACII. Lidé všelijak křivení a všelijak ohlupovaní se přece NEMOHOU rozhodovat svobodně a dobře! Nezapomínejme také, že i s úsilím o nápravu věcí dosti důležitých za situace, kdy nejsou v pořádku věci zcela zásadní, se ocitáme v roli natěračů lodních zábradlí na lodi, která pluje do krajů zamořených prašivinou bolševickou i nebolševickou.

Je načase konstatovat, že vyloučit z privatizace něco tak zásadního, jako jsou podmínky politické a morální, to je vyslovená kolaborace s komunistickými zločinci, vyslovený zločin. A protože podobných zločinů je tady už celá řada, je načase mluvit o dnešn vládní koalici jako o koalici zločinné. Toto setkání je vlastně svědeckou výpovědí mnoha set lidí proti této vládní koalici. Občasné lamentování některých borců z této koalice proti komunistům je jen licoměrností, jen lamentováním zločinců polistopadových proti zločincům předlistopadovým. Pro pohromy celospolečenské bychom neměli zapomínat ani na tragédie individuální. Našim polistopadovým zločincům nezapomínejme ani to, kolik hořkosti a beznaděje dali vytrpět např. Karlu Krylovi. Především JEJICH vinou se ten vzácný člověk tady opět až dusil, jeho vnímavá duše už zase strádá, proklínáu i pláče. Už zase v exilu, tentokrát polistopadovém.

(Přečteno na setkání podvedených a okradených /H 21/ v Příbrami, 29. 12. 1993).

Ant. Bělohoubek