--------------------------------------------------------------------------------
Autor: David Radek
Název: "Otevřený svět" naivků
Zdroj: NN Ročník........: 0004/001 Str.: 021
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 22.12.1993 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Při vší úctě k názoru jiného nemohu si vážit těch, kterých tvrzení či postoje se stávají hodnotitelnými až kdesi v říši nedozírné blbosti. Do tohoto ráje nekonečna lze poměrně s úspěchem zařadit komentář, uveřejněný v Denním Telegrafu dne 22.12.1993, jehož autorem je až trapně naivní(?) Jan Kreuzer.

DUDLÍKOVÝ SVĚT

Oním roztomilým pojmenováním lze nazvat tu část naší společnosti, která uléhá a vstává s pocitem, že láska a pravda vítězí nad lží a nenávistí a kdyby tomu tak náhodou nebylo, sedí na Hradě, ve vládě a v parlamentu dostatečný počet idolů, kteří se postarají o nápravu. Vskutku sladké usínání.

Bohužel ne každý trpí takto radostnými sny. Existují lidé, kteří s odporem sledují počínání si svých bývalých přátel (dnes se však ke slovu "přítel" staví jistě značně rezervovaněji), které "olivový kriminál" vynesl na posty nejvyšší. Naštěstí nepatřím k bývalým ani současným přátelům Václava Havla, ani k "plyšové" generaci J. Kreuzera, která se poněkud naivně domnívá, že vše co se dnes děje se tak musí dít, protože to jejich posvátný idol, stále méně se přitom usmívajíc, tvrdí. Nicméně, také sním. Sním o tom, že jednou přijde den, kdy k užitečným zvířatům nebudou muset být přirovnávány leckteré neužitečné lidské kreatury, sním o čistém životním prostředí, sním o tom, že jednou už musí konečně zvítězit spravedlnost... Těším se také z toho, že dnešní "plyšoví psíčci" konečně přiznají a pochopí neotřesitelný fakt, že pařez zůstane pařezem a hovado hovadem. Tedy: každému, co jeho jest.

ASOCIÁLNÍ SKLONY?

Výše zmíněný komentář svědčí o tom, že pan Kreuzer již pátým rokem spí a v uších mu ještě stále zní cinkot klíčů promrzlých demonstrantů. V opačném případě by totiž chaos nenazýval řádem, parazitování a vychcanost (čtenář nechť laskavě promine nezbytný vulgarismus) by nedefinoval jako nezanedbatelný vývoj, pojem neototalita by nesrovnával s pojmem parlamentní demokracie, podvodnou frašku by nezaměňoval se způsobem běžným v západních demokraciích...atd.

Pokud bych onoho pisatele posadil tváří v tvář "asociálům" typu Petra Cibulky či Johna Boka, nastalo by patrně dlouhé a trapné ticho, maximálně bychom se dočkali jakýchsi koktavých pazvuků.

Nemá však význam více komentovat zmíněný žvást, který bych spíše hledal na stránkách Špíglu. Každý však musíme nějaký ten dudlík dožvýkat, než se postavíme světu , společnosti a tvrdé realitě tváří v tvář bez něj. Někomu zůstane na "dudlík života" příjemná vzpomínka a pocit bez výčitek vůči vlastnímu svědomí, jinému není holt souzeno nic jiného, než pozůstatek odporné pachuti a smradu z gumy. Té gumy, kterou lze definovat společnost "neasociálů" typu páně Kreuzera, kterou si vládní a mocné idoly natahují mezi prsty, aby ji v případě potřeby odstřelili jako nepotřebnou. Radek DAVID