--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Galahalt
Název: Oplývá naše zahraniční politika sterilitou?
Zdroj: NN Ročník........: 0004/001 Str.: 022
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 01.01.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

V nedávné době vyjádřila bývalá ministerská předsedkyně Velké Británie, paní M. Tatcherová své stanovisko k mocenské konstelaci v Evropě. Zcela jednoznačně označila počínání dnešního sjednoceného Německa za nebezpečné vůči sjednocené Evropě, která se postupně dostává pod německý vliv. Jako příklady uvedla právě zmíněné sjednocení a předčasné uznání samostatnosti Chorvatska, kdy západní státy Evropy slepě odsouhlasily, co si přál pan Kohl. Dále označila Charlese de Gaulla jako politika par excellence, který jako hrdý Evropan dokázal pozdvihnout prestiž Francie. Bohužel, tentokrát právě tak závažná slova ke sluchu našeho ministra zahraničních věcí Josefa Zieleniece nedošla. Z jeho úst naopak stále slyšíme donekonečna omílané fráze o tom, že zahraniční politiku určuje ODS, která je nyní vedoucí silou v ČR (což bez pochyby je) a že se o nějaké zahraniční politice nejen s opozicí, ale s nikým dalším bavit nehodlá! Tedy, podle jeho slov: honem pod ochranný štít NATO, kde jak zřejmo zatím drží pevně taktovku páni Kohl, Stroiber a Weigel, a ti se v duchu již těší na okamžik, kdy Česká republika do NATO vstoupí. To by pak mohly vzniknout některé společné česko-německé vojenské útvary, a tím i možnost dislokovat některé německé vojáky na území ČR - nejlépe do Sudet.

Je vůbec panu Zieleniecovi alespoň trochu jasné, jaká je dnes v Evropě situace? Nebo snad sdílí obdobný prostoduchý názor na zahraniční politiku jako pan Bratinka, který se vší vážností před časem tvrdil, že do roku stejně žádné hranice v Evropě nebudou? V zahraniční politice je nutné vycházet z faktů a ne ze zbožných přání. Proto bych rád shrnul některá fakta současné politické situace:

1. Krize západní Evropy není až tak ekonomická (zde se jedná o spíše střídavé recese), ale je především politická a chcete-li, i etická. Dochází ke všeobecnému úpadku sensitivní kultury (viz rozsáhlé empirické dílo amerického sociologa Sorokina) ke vzrůstajícímu egoismu jednotlivců i národů.

2. Integrační procesy západní Evropy přesáhly svůj kulminační bod. Tahanice kolem Maastrichtu i přes jeho formální schválení svědčí o tom, že začínají převažovat procesy desintegrační. 3. Neúčinnost proklamovaného občanského principu. Stále narůstající převaha principu národnostního (např. Belgie, Špenělsko, Velká Británie ap. a jejich konflikty).

4. Diskuze o existenci paktu NATO - způsob existence NATO nebo jeho neexistence vzhledem k neexistenci nepřítele v současné době.

5. Útočná politika administrativy min. předsedy Kohla vůči České republice a její zjevné úsilí o revizi výsledků Německem rozpoutané 2. světové války, včetně revize hranic!

To jsou zhruba nejdůležitější okruhy problémů, kolem nichž se točí vnitropolitické diskuze i mezinárodní jednání v Evropě. Z toho vyplývá, že ani NATO a jeho spásný deštník není zárukou míru a stálosti hranic, i kdybychom byli jeho součástí. Orientace v zahraniční politice je věc složitá a je třeba správně odhadovat budoucnost i následky, které z toho pro nás plynou (i když je nebudeme moci mnohdy ovlivnit).

Je proto věcí celého národa a nejen vedoucí strany ČR (rozuměj ODS) a jejího ministra zahraničních věcí, pokud ovšem nezastává takzvaný leninský princip demokracie, tedy bolševismus. Především je třeba, aby ministerstvo zahraničí nevynikalo jen svými sterilními projevy, ja to řekl sám ministerský předseda Klaus, ale aby se ve svých analýzách a prognózách, které hodlá předkládat národu alespoň k seznámení, orientovalo na zkušené odborníky, a aby dokázalo zvažovat fundované výroky lidí v politice teoreticky i prakticky zkušených, jako jsou například politolog Brzezinsky (USA), sociolog Dahrendorf (Německo) ap., kteří o politice vědí rozhodně více než bývalí poradci prezidenta republiky. Nejsem proti vstupu ČR do NATO. Nejsem ale také pro bezhlavý vstup do této instituce. Jsem jen pro to, aby se o této záležitosti seriózně diskutovalo a aby o ní diskutovali odborníci a ne sterilní úředníci ministerstva zahraničí v čele s panem Zieleniecem. Jsem také pro diskuzi veřejnou, nebo alespoň zveřejňovanou, neboť jsme republikou (věcí veřejnou) a každý občan má plné právo vědět, jak smýšlejí a jak jednají naši reprezentanti. Chyby, které totiž napáchá ministr zahraničí, se jen velmi těžko napravují, aniž by tím utrpěla prestiž republiky. A o to určitě nestojí ani premiér Klaus, ani ODS, ani občané České republiky.

GALAHALT