--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Vydra Luboš
Název: Vyhlášky - Potěmkinovy vesnice magistrátu?
Zdroj: NN Ročník........: 0004/001 Str.: 023
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 01.01.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Od doby, kdy jsem psal "Katalyzátorové vyhlášce" in memoriam, jsem již konečně pochopil, že pražskému Magistrátu jde sice o to, aby podobné vyhlášky jako je tato vznikaly, protože za ně někdo dostane nemalý finanční obnos, ale ve skutečnosti mu nejde vůbec o to, aby byly dodržovány. Důležité pouze je dát takovou vyhlášku přesvědčivě dohromady. Přehlédneme-li vyhlášky ryze kocourkovské, jako byla na konci osmdesátých let "vyhláška na ochranu kulturních památek", která měla především zabránit pravidelným schůzkám protitotalitní opozice na pražských náměstích, vidíme že všechny další obdobné počiny skrývají v sobě silný náboj propagačního populismu. Přesně na to je odborníkem na svém místě, proslulý RNDr. Hanzlíček J., který před "katalyzátorovou vyhláškou" vstoupil do dějin již v roce 1988 stejně tak nerealizovanou "vyhláškou smogovou", podle niž do ulic Prahy měla vyjet auta s tlampačem a které auto by neuposlechlo výzvy, tak mělo dostat pokutu.

Přístup Magistrátu k občanům se od "totalitních" dob ještě podstatně zhoršil. Předlistopadoví rudí konšelé měli snahu, alespoň budit zdání jakési demokratičnosti a proto na žádosti občanů jim umožnili seznamovat se s připravovanými vyhláškami. Nynější bohorovný přístup je však odkazuje pouze na sdělovací prostředky, což mimo urážky voličů, je jen průhledná snaha odradit je od připomínkování.

O to, aby občanská veřejnost vyhlášky přijala, se starají především masmédia, která Magistrát ve všech těchto akcích téměř bez výhrad podporují. Tak na příklad v Televizi, ve studiu 6, 1. 10. 1993 kde bez hlubšího zkoumání předpokádají, že RNDr. Hanzlíček je špičkový odborník v této otázce, sestřihem dosáhnou dojmu, že neřízený katalyzátor je pro občany města Prahy přínosem. Kdo z této případné osobní zainteresovanosti na donucení motoristů ke koupi těchto katalyzátorů, jejichž současné zásoby jsou jinak neprodejné, by měl prospěch, je jasné na první pohled. Firma "Drupol" má jich prý na skladech již za půl miliardy Kč. Ing. Velebný ze studia 6 patrně nebyl obeznámen: a) o posudku Ústavu silniční a městské dopravy k tzv. "katalyzátorové vyhlášce" ze dne 15. 6. 1992, b) o "stanovisku ministerstva životního prostředí ČR ze dne 30. 11. 1992", a za c) s vyjádřením Svazu dovozců automobilů z 6. 4. 1992". ( SDA v poslední době svůj názor nečekaně změnil. Nejspíše tuší v dovozu katalyzátorů, pro sebe veliký kšeft.)

"Katalyzátor", který si RNDr. Jíří Hanzlíček, jako kandidát do ČNR za Demokraty 92 dal do svého předvolebního sloganu, podle vyjádření odborníků z ÚSMD, než se zahřeje po 2 - 3 km jízdy na svoji provozní teplotu, je prakticky bez funkce. To se týká obou systémů katalyzátoru, jak řízeného, tak neřízeného. Připomínám, že právě malé denní jízdy jsou typické pro značnou část osobních vozidel v městské dopravě. "Dále je zřejmá nevýhoda systému neřízeného katalyzátoru, který i když je motor správně seřízen, zapalovací soustava v pořádku a katalyzátor zahřátý na provozní teplotu, je systém plně funkční jen v ustálených stavech a pouze při částečném zatížení. Všechny akcelerace a decelerace vozidla, které jsou v městském provozu velmi časté, tento systém nezvládá a vozidlo produkuje zvýšené množství škodlivých emisí. Tyto nedostatky prakticky odstraňuje systém řízeného katalyzátoru a to tím více, čím je tento systém dokonalejší ( elektronicky řízený karburátor, jednobodová, vícebodová vstřikovací jednotka, snímače teploty, otáček, počítačová jednotka, lambda sonda atd.) Z toho plyne, že v městském provozu bude obecně platná účinnost neřízeného systému (50 %) oproti řízenému ještě značně nižší. Z uvedených důvodů považujeme proto za zásadní výše uvedené limity emisí, obsažené ve vyhl. FMD č. 41 / 1989 Sb. , ve znění vyhl. č. 248 / 1991 Sb. pro nová vozidla a vytvoření podmínek a stimulů pro co největší počet zavedení do provozu takových vozidel... U vozidel v provozu bez katalyzátorů, ale i s katalyzátory se zaměřit v hlavní míře na pravidelné seřizování motorů a měření emisí motorových vozidel v provozu ( řeší vyhl. č. 41 / 1989 Sb., ve znění vyhl. č. 248 / 1991 Sb. ) " , ( podle Ing. Karla Holla, pověřeného řízením podniku ÚSMD).

Protože pan RNDr. Hanzlíček ve své "katalyzátorové vyhlášce" předpokládá jakési odklony provozu po vyčleněných trasách zapomíná, že právě proto na nich dojde k jeho koncentraci při prostojích a pohybech vozidel v nepříznivých jízdních režimech. Z toho lze usuzovat, že tento nárůst koncentrace produkce exhalací se nakonec stejně projeví plošně i na celém území Prahy. V místech největších koncentrací by pak mohlo být takové množství smogu, jež by zdaleka převýšilo i ony stonásobné dávky, které již musejí vdechovat příslušníci dopravní policie na nynějších dopravních tepnách. Život v okolí těchto tras by se stal doslova utrpením.

Přestože "katalyzátor" je u nás posledním výkřikem módy, na kterém je šance zbohatnout, objevují se znepokojivé informace o tom, že jeho používání naopak zvyšuje produkci karciogenních látek. Zdá se, že vývoj se nakonec vrátí k dobře spalujícím motorům.

V rozvinutějších zemích než je naše, se obvykle vyhlášky vztahují pouze na vozidla nově uváděná do provozu. Norma platná od 1. 10. 1992 pro nově schvalovaná vozidla EHS 89 / 458 na celém území státu řeší úroveň exhalací CO na 19 g/ test a HC + NCx na 5 g / test. Je tedy zřejmé, že prostředky by bylo účelnější vynaložit v budoucnu na nákup vozidel splňujících tuto normu, místo jejich promrhání.