--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Rambousek Ota
Název: My, nechápající antikomunisté ...
Zdroj: NN Ročník........: 0004/001 Str.: 025
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 01.01.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Tak to zase bouchlo! Pan předseda, tentokrát vlády ČR Václav Klaus, nám v Telegrafu z 30. října 1993 udělil lekci. Hned na začátku přiznává, že celou problematiku, tedy "nedostatečné vyrovnání s minulostí" a jeho jakýsi "odpor k antikomunismu" dost dobře nechápe - ALE - "když někomu schází argumenty, uchyluje se kl nálepkování."

Tady se zastavme. Máme-li něčeho více než dost, jsou to právě argumenty. Antikomunismus není nálepka, ani politická "pravicovost" (nové, nápadité české slovo, společně s opačnou "levicovostí"), ale velmi draze zaplacená zkušenost, nemající s politikou nic společného. Jako důkaz uveďme případ nedávného výbuchu "zuřivého, dětinského a nechápajícího" antinacismu, kdy židé vzpomínali v Dachau padesátépáté výročí "křišťálové noci". Hle - antinacismus v plné síle, ještě po pětapadesáti letech. Zřejmě trpící "levicovostí", když "pravicovost" byla konečně s nesmírnými oběťmi poražena - a po právu odsouzena.

To se u nás bohužel s komunismem nestalo. Pan předseda mluvil při příležitosti svátku 28. října ve Španělském sále s ruským demonstrantem z 21. srpna 1968 na Rudém náměstí. Ten panu Klausovi řekl: "Vy jste, díky svému důstojnému antikomunismu, jedinou zárukou proti tomu, aby komunismus znovu nezvítězil v zemích střední a východní Evropy."

Řekněme hned, že citovaný demonstrant viděl český "důsledný antikomunismus" z ponorky a byla kalná voda.

Profesionální politik musí - je-li třeba - vidět bílé i to, co je černé. Zajde například v parlamentu mezi jednáním do restaurace na kafe a potká se s Grebeníčkem nebo Ortmanem. I když podle zákona je komunistická ideologie zločinná a zavrženíhodná od 25. února 1948 do 17. listopadu 1989 - máme přece už rok 1993. Nač se tvářit jako "důsledný antikomunista"? Tato "nálepka" patří bývalým nacionalistickým blouznivcům, kteří, jen co vyřídili "dětinský a nechápající" lidožroutský režim, ocitli se tváři v tvář totální "levicovosti" a zhusta dostali na kožich. A mnozí olizují své sotva zahojené rány - a jsou nesmiřitelnými antikomunisty!

Pan předseda si fandí, když říká: "Bojovat s komunismem je možné pouze na základě pozitivního programu..." ...

"Myslím, že právě toto dělám a trvám na tom, že to dělám já. V tom smyslu nám není co vyčítat..."

Takových bojovníků s pozitivním programem jen houšť! V poslední otázce Viktora Krejčího z Telegrafu pan Klaus trefně přirovnává současnou českou politiku k jízdě autem, s výhledem přes přední sklo a naopak zpětné zrcátko. Musíme se zeptat: Máte ve svém politickém vehiklu vůbec nějaké zpětné zrcátko? V solidních, renomovaných časopisech je ušlechtilým zvykem psát slušně. Jenže někdy...

Musím, pane předsedo, s politováním konstatovat, že jste nás, "hrdinné" antikomunisty, svým povýšeným názorem na "zuřivý, dětinský a nechápající" antikomunismus nasral!

Ota Rambousek, New York

(přetištěno z Polygonu)