--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kroupa Jaroslav
Název: Špinavé peníze se staly mocností
Zdroj: NN Ročník........: 0004/001 Str.: 029
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 01.01.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
ROZHOVOR S PŘEDSEDOU PARLAMENTU KROUPA: Pane předsedo, pan poslanec Šuman navrhl evidenci plateb v bance nad 100.000 korun. Vím, že celý Levý blok hlasoval proti, a mám dojem, že Vy jste se zdržel hlasování. Mohl byste se k tomu vyjádřit?
UHDE: Já se k tomu velmi rád vyjádřím. Ten návrh přišel na poslední chvíli. Byl dobře prodiskutován mezi poslanci vládní koalice a při jeho rozboru jsme dospěli k názoru, že není tou správnou odpovědí na otázku špinavých peněz tak, jak bychom si přáli. Kvůli tomu jsem se zdržel hlasování. Stanovit sto tisíc korun jako základní částku je totéž, jako vybudovat k ochraně nějakého území třiceticentimetrový plůtek, který každý zdravý člověk lehce překročí. Jestli někdo chce ulít sto tisíc špinavých korun, sto tisíc špinavých peněz, tak je rozdělí na dvě částky a nebude nikde v žádné evidenci. To není cesta. Podle mne cesta je skutečně v tom - zeptat se, zda jsme schopni zákonem omezit to, co Listina základních práv a svobod zatím definuje jako nezadatelné právo: A to znamená, že když si vy jdete se svým milionem do banky, nikdo nemá právo se zeptat, odkud jste ten milion vzal. A jak se jmenujete, a pojďte sem, my si vás zapíšeme, a my se vás možná ještě na něco zeptáme... Toto je základní otázka, na kterou je třeba odpovědět. Ve Švýcarsku už odpověděli - toto právo omezili, registrují ty věci. Snaží se těm špinavým penězům přijít na kloub. To je základní otázka. Není lehká, podtrhuji, že vůbec není lehká, a pokud si ji nezodpovíme, tak stanovovat padesát tisíc, sto tisíc, nebo pět set tisíc (já vím, že kolega Šuman to myslel dobře), ale podle mne je to jen hra s tímto problémem, a proto jsem si řekl, že té hře nedám svou podporu a zdržel jsem se hlasování.
Levý blok když hlasoval proti, také to takhle zdůvodňoval - tímto způsobem.
Levý blok je velký strážce Listiny základních lidských práv a svobod. To je, řekl bych, jejich tón. Nevím, co jim na tom konkrétně vadilo.
Že se nic tím neřeší a že banka platby nad sto tisíc stejně eviduje.
Může se stát, že se v tom shodneme. Já jsem také přesvědčen, že se tím nic neřeší, ale že by se to řešit mělo. Ty špinavé peníze existují. Evropa o nich ví a nebudeme-li nic proti tomu dělat, tak se staneme oním místem, kam špinavé peníze povážlivě stékají, a budeme z toho mít zle... Ale nejde opravdu říci, že sto tisíc nebo padesát tisíc, nebo dvě sta tisíc je ta základní částka, o kterou se budeme zajímat. Jsem přesvědčen, že je na to zapotřebí určité právo, které v klasických časech platilo a bylo velice dobré, že se nikdo neptal, odkud jste ty peníze vzal. Ale to je stejné, jako ten fenomén, o kterém mluvíme: Špinavé peníze se staly mocností, hrozí se stát politickou mocností, hrozí se stát něčím podobným, jako byly totalitní systémy, a protože lidstvo stojí před tímto fenoménem jako něčím novým, musí vymyslet, musí vyvinout nové prostředky, aby se ubránilo. Stejně tak, jako my se snažíme vyvinout nové prostředky, abychom se ubránili před vznikem nových totalitních struktur.
Ano, jenže Švýcarsko je vyspělá demokracie. U nás sedemokracii teprve učíme, a tyhle špinavé peníze se měly podchytit co nejdříve.
Kdybychom byli podchycovali špinavé peníze v období, kdy začínala privatizace, souhlasím plně s přítelem Tomášem Ježkem, že bychom v tuto chvíli ještě žádnou privatizaci neměli, nýbrž bychom zřizovali pětadvacátý a šestadvacátý úřad na kontrolu špinavých peněz. To je podle mne třeba vidět v hierarchii. Ten proces znárodnění (řekl bych to trochu nadsazeně), byl
proces obrovské krádeže. Tady se prostě ze soukromých rukou odčerpal obrovský majetek a přečerpal se do rukou státu. Nechtěl bych vidět, jaké miliardy se tam ztratily, jaké miliardy se tam ukradly. To už je velmi dávno, byl jsem tehdy dvanáctiletý kluk, ale dovedu si představit ve fantazii, jak to probíhalo. Nelze si představit, že zpětný proces návratu do soukromých rukou bude proces, který bude probíhat za troubení chůrů andělských. Je to proces velmi rychlý, při kterém je třeba vědět, že ta rychlost je prvním požadavkem. Kontrola... atd., je požadavkem druhým, na který dojde. A jsem přesvědčen, že i na ty špinavé peníze dojde a že ještě není nic zmeškáno.
Ale ona ta ekonomická reforma musí být v souladu s morální reformou, a jestliže se tento soulad zanedbává, mohou vzniknout nezvratné, nenapravitelné škody. I politické.
Víte, to je pravda, ale morálku kázat tam, kde není pro ni žádné pochopení, to je zpozdilé, to dělají moralisté. Káží morálku těm, kdo jí nemohou vyhovět. Přijít s tímto morálním požadavkem ve chvíli, kdy začala privatizace, opakuji - bylo to těžké rozhodnutí a vypadalo jako rozhodnutí nemorální - ale já jsem přesvědčen, že nemorální nebylo. Všichni ti ekonomové si uvědomovali, že všechny ty peníze, které se s privatizací objevují, nepocházejí z čistých zdrojů, ale jiná cesta tu nebyla. Na ten hrubý pytel té krádeže v roce 1948 a dalších letech se musela použít hrubá záplata. Ta záplata je hrubá, a nyní je potřeba se na ni znovu podívat - jak byla šita atd., udělat zásadní úpravu zákona. Nelze si představit, že ty pachatele (uplatňovatele) špinavých peněz chytíme takovým naivním způsobem, že řekneme: Nad sto tisíc budete evidováni. Kolega Šuman to myslel dobře. Myslel to jako přípravný krok. Ale domnívám se, že takový přípravný krok konkrétní smysl nemá. Špinavé peníze jako otázka existují. Jsem přesvědčen, že je nikdo nepopírá, existují od počátku. Jenom se jim nevěnoval systém a nevěnuje se jim i v řadě dalších evropských států. To určité zpoždění mají i některé demokratické systémy (tržní systémy), které neprováděly transformaci. Transformující se stát, já vím, že to zní špatně, když se člověk ohání mimořádnými podmínkami, ale ten transformující stát honí několik zajíců najednou a musí si vybrat, v jakém pořadí je pochytá, to je můj osobní názor.
P.S.: Ve Finsku byl prováděn výzkum týkající se produktivity práce. Byla zjištěna závislost produktivity na etice. S růstem etiky rostla produktivita. Jak může být do budoucna dodržována etika v naší zemi nomenklaturního kapitalismu?
Toho druhého zajíce už asi nedoženeme. Jaroslav KROUPA