--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Veselá Jana
Název: Silvestrovské bilancování
Zdroj: NN Ročník........: 0004/001 Str.: 006
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 31.12.1993 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Dosud stále platí vládní vyhláška ČSR č. 150/58 Úředního listu, tedy i její paragraf 12, kde se praví: "Organizace jsou povinny ve lhůtách stanovených touto vyhláškou (nejdéle 30 dní, pozn.) odpovídat na stížnosti a kritiku týkající se jejich práce, které byly uveřejněny v tisku, rozhlase a televizi, a na něž byly jejich redakcemi upozorněny. Závažné poznatky získané při vyřizování a prošetřování stížností předávají organizace tisku, aby pracující byli seznámeni s opatřeními, jež byla učiněna k odstranění závad a nedostatků, na které upozornil".
Necenzurované noviny jen v tomto roce upozornily na řadu nedostatků a závad, uveřejnily stížnosti a kritiku množství šlendriánu, ale žádná z kritizovaných organizací nám neoznámila, jaká opatření podniká k nápravě. Ať už proto, aby s nimi byli seznámeni pracující, nebo proto, aby bylo vyhověno vládní vyhlášce. Kdy se např. ozve někdo kompetentní z prokuratury, ministerstva spravedlnosti či ministerstva financí, aby nám ozřejmil, jak je možné, že komunisty zneužívanou vyhláškou ministerstva financí č. 73/64 Sb. z 1. 4. 1964 o cenách staveb v osobním vlastnictví a o náhradách při vyvlastňování nemovitostí, tedy staveb nabývaných od občanů do vlastnictví socialistických organizací (vyhláška neřeší případy stanovení cen při nabývání nemovitostí občany od socialistických organizací), se dosud nikdo nezabýval. Jak je možné, že konfiskáty, které si komunisté od soc. organizací odkoupili za směšné ceny při použití této vyhlášky, jim zůstávají, zatímco právoplatní majitelé nemají nejmenší šanci na vrácení majetku patřícího rodině už po řadu generací? (NN č. 27, člínek "Případ jako stodola").
Jak je možné, že jedinou reakcí Silničního investorského útvaru na článek "Když si štěstí sedne", NN č. 17, byla návštěva pracovníka tohoto útvaru v redakci. Odmítl se představit, ale slíbil dodat materiály, které dokáží, že právoplatní majitelé jsou v neprávu? Jednalo se o zděděné pozemky, přes které Investorský útvar postavil čtyřproudovou dálnici. Soudní spor vlastníci prohráli, protože investor argumentoval např. takto: "... Údaje pro záborový elaborát jsou převzaty z jiných grafických podkladů 1:1000 a přenášejí se grafickou cestou do záborového elaborátu, který je zpracován v měřítku 1:2880, čímž dochází k nepřesnostem z tužkového zákresu (čára o síle 0,5 mm je ve skutečnosti 1 m záboru) a odměřování z jiných podkladů". Žalobci (vlastníci) byli soudkyní vyslýcháni především na případný způsob využití pozemků, po čemž jí po pravdě řečeno nic není. Kde hledat spravedlnost pro matku a syna Řehákovi z Olomouce?
Podle zákona 116/1992 Sb. byly od 1. 6. 92 všechny důchody bez výjimky zvýšeny o 290 Kčs. Každý důchodce měl tedy k 1. 6. dostat vyplaceno 290 Kčs a každý další měsíc totéž. Díky po komunistech zděděnému výplatnímu systému důchodů však bylo důchodcům vyplaceno od 19,- do 228,- Kčs méně - podle výplatního termínu. Totéž se opakuje při každém dalším zvýšení. Pomineme-li všechno ostatní, pak jde o porušování zákona. Nikoho z kompetentních to nezajímá? Nás ano. Prosíme proto o vysvětlení.
Podle zákona o rehabilitacích č. 87/91 Sb. ş 29 je občanům, kterých se týká, přiznán stejný rozsah výhod jako účastníkům odboje. Rehabilitovaní mají např. právo na poskytnutí úlevy od nájemného za telefon v rozsahu stanoveném vyhláškou FMS č. 40/88 Sb. V praxi však tato úleva nikomu - pokud je mi známo - poskytována není, protože správní orgán odkázal Telekom, oblast Praha, aby náhradu škody, která mu vznikne, uplatnil soudní cestou vůči České republice. Jde o to, kdo za mukly nájemné zaplatí. Kdo to tedy zaplatí, vážení kompetentní?
Kdo nám vysvětlí, jak je možné, že paní Zděňka Vaňková, žena prokazatelně nemocná (mimo jiné musí každých 10 až 30 minut odskakovat na záchod), která nesplňuje základní předpoklad nástupu do zaměstnání, jakým je dobrý zdravotní stav a která byla od 19. února 1976 rok v pracovní neschopnosti, do dnešního dne nedostala invalidní důchod. Odpracováno má 22 let, snad dostane alespoň ten starobní, na ten bude mít nárok už v příštím roce. Ale kdo ví? Vysvětlí nám to někdo? Jak je možné, že oprávnění vlastníci textilní továrny v Dalečíně, znárodněné 27. 6. 48, jejíž zakladatel byl popraven nacisty a dědicové šikanováni komunisty, se nemohou domoci svého práva? Jakto, že přes vyhlášku č. 324/91 Sb., která požaduje u majetku podléhajícího restituci a určeného k privatizaci vyjádření původních vlastníků, v tomto případě jejich souhlas nebyl nutný? Jak je možné, že GAMA a.s. České Budějovice, která v Dalečíně "hospodaří", uzavřela smlouvu o prodeji se státním podnikem Povodí Moravy a dokonce i o finanční záloze na náklady spojené s technickou úpravou závodu v Dalečíně, nárokované ze státního rozpočtu. Jde o 96 miliónů z našich daní. Kdo tohle vysvětlí nám, ale především restituentům?
Necenzurované noviny se v roce 1993 zabývaly případy nezákonností, pohrdání zákonem či jeho obcházení v různých oblastech společenského života. Psali jsme o školství, armádě, kultuře, vnitru, prokuratuře, parlamentu, uváděli jsme konkrétní příklady i případy, upozorňovali jsme na nedostatky v legislativě. Děláme to, co by v normální a zaběhlé demokracii měla dělat opozice. Upozorňujeme správní orgány na šlendrián. Výsledkem je soudní proces našeho vydavatele za hanobení hlavy státu, ale také podpora a pozdravy od spousty našich čtenářů. A právě vy, naši čtenáři, nám dáváte naději, že naše snažení není zbytečné, že tento národ má naději, že nejsou všichni jako ONI. Vyhláška č. 150/58 ÚL je státní správou ignorována tak, jako spousta dalších zákonů. Budeme-li o ní dostatečně a dost dlouho psát a přidají-li se k nám i další noviny, můžeme docílit maximálně její novelizace, to znamená, že už nám nikdo nebude povinen cokoliv sdělovat. Řeknete si, má to smysl? Samozřejmě že má! Nač podporovat státní zaměstnance v pokrytectví? Nač jim tolerovat, že se mohou odvolávat na vyhlášku, podle které jsou povinni odpovídat na kritiku tisku a dokazovat tak svou demokratičnost v praxi, když je odpovídat ani nenapadne? Nač tolerovat presidentovi řeči o pravdě, když ignoruje seznamy konfidentů a dokonce hovoří o dětech skákajících z oken - což se z žaloby pp. Cibulky a Vydry bohužel vytratilo. Proč věřit pravicové zaměření straně, která je proti navrácení církevního majetku? Jak je možné, že naši exulanti nemají právo volit ani právo na majetek? Jak lze uvěřit ve svobodu slova, jestliže vydavatel může být žalován pro ohrožení státního tajemství, aniž by kde podepsal mlčenlivost? Je lhostejné, že tato žaloba byla nakonec ztažena. Jak k tomu vůbec mohlo dojít? Jak je možné, že na žádný z našich podnětů nepřišla oficiální odpověď kompetentních státních orgánů, jestliže jim to přikazuje vládní vyhláška? Co je to za právní stát, který dovoluje svým úřadům, aby pohrdaly zákonem? Jak může tento stát vyžadovat od svých občanů, aby ctili zákon a právo, jestliže on sám tyto hodnoty ignoruje?
Ještě docela nedávno o nás straničtí a vládní představitelé v čele s Miloušem Jakešem hovořili jako o skupince asociálů. Dnes o nás president, na jehož podporu jsme mnohokrát vystupovali a vystavovali se tak rozhodně větším perzekucím, než jaké hrozily jemu, hovoří jako o spodině společnosti. Shoda obou názorů je zajisté pouze náhodná. Něco vám prozradím. Už to totiž nemohu vydržet. Král Lávra má oslí uši.