--------------------------------------------------------------------------------
Autor: NN
Název: Ty,ty.ty, Cibulko !
Zdroj: NN Ročník........: 0004/002 Str.: 015
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 01.01.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Vážená paní Cibulková,

viděla jsem snímek v televizi o Vašem synu Petrovi, opravdovém statečném člověku, jakým je a jakým zůstal. Vím, že většina brňanůho má ráda a stojí za ním.

V jednom ze svých projevů řekl náš president V. Havel " můj přítel Petr Cibulka". Odebárám NN a proto je mi líto kritiky Vašeho syna na V. Havla, našeho presidenta. Věřím, že je to kritika jen dočasná a že zůstávají i nadále přátelé, poněvadž jejich přátelství vzniklo v dobách pro oba nejtěžích.

Naše politika, aby se mohla dále rozvíjet, potřebuje oba. Je každý jiný, ale patří k sobě.

Přeji Petrovi Cibulkovi hodně síly a trpělivosti, hodně přízně u nás všech, co ho máme rádi a Vám paní Cibulková zdraví a spokojenost.

19.11. 1993 S pozdravem Alena Bláhová, Olomouc

Milá paní Bláhová, omlouvám se, že Vám odpovídáme, až po tom, co se stalo u soudu. Petr Cibulka a Václav Havel, každý je opravdu jiný. Jak okolnosti ukázali zatímco pan president má přílišný sklon pro váhavou harmonii, do které zakomponoval i komunistické zločince, Petr Cibulka je víc člověk přímé akce. První z nich je intelektuál, druhý zas jedná ve smyslu eckhartovském: " i ten kdo Bohu se rouhá, Boha vlastně chválí." Řeknu Vám něco šíleného, ale neříkejte to ani před jednim z nich, Vás to však určitě potěší: Myslím, že oba si nemohou být lhostejní.

S pozdravem Luboš Vydra

Pane Cibulko,

neračte se zlobit, že Vám píši. Málo kdy reaguji na různé události takto písemnou formou. Váš výrok v minulých dnech patří mezi ty, které si člověk asi dlouho bude pamatovat - bohužel. Jako některé památné výroky našich současných nebo bývalých drsných parlamentních činitelů.

Pravděpodobně slušné vychování není Vaší silnou stránkou. Že děláte ostudu českému národu, to jste si asi neuvědomil. Šéfredaktorova šedá kůra mozková by toho měla být schopna. Pokud nikoliv, pak promiňte, že jsem takové aspoň průměrné duševní schopnosti od Vás očekával. Nicméně Váš legendární hulvátský výrok ( pokud ho sdělovací prostředky nezkreslily) je aspoň dobrý pro vytvoření názoru na úroveň Vašeho kolektivu, když mu takový nevychovaný a sprostý pan redaktor ( omlouvám se - pan šéfredaktor) předsedá.

Pokud by Vám snad při Vaší bohulibé práci přece jen volná chvíle zbyla na odpověď, doufám, že se nebudete hájit onou větou, kterou používají různí Vám podobní výteční hlasatelé demokracie, kteří si jí pletou s anarchií. V takových situacích se pěkně projeví pravá tvář člověka, jeho vychování a jeho celková kulturnost. Nevím, mohu-li od Vás očekávat pochopení dosahu mravního bahna, které jste navršil na Vaše pracovní kolegy, pokud by se od Vás nedistancovali. Dopis nebudu končit, jak bývá zvykem psát slušným lidem, ale přáním, aby Vaše Purkyňovy buňky byly schopny nadlidského pro Vás asi výkonu, t. j. pochopení Vašeho marasmu.

V Praze dne 16. XII. 1993 Svatopluk Cvrček

Pane Cvrček, dokáži ocenit vtipnost a hloubku Vašeho pohrdání a že jste se dokázal podepsat a uvést plnou adresu. Na první pohled se zdá, že na místě Petra Cibulky by jste vystupoval patrně slušněji a kulturněji. Jenže ze zkušenosti víme, jak první dojem často klame. O nějakých Vašich vystoupeních proti zlořádům komunistické a postkomunistické společnosti také vůbec nic nevíme. Lituji, ale jak se jeví nejspíše zůstane pouze u toho prvého dojmu. Petr Cibulka projevil, co si myslí o člověku, který (patrně při skleničce vína) si před Adamem Michnikem "pustil pusu na špacír" a poté, když stojí před soudem se tuto chybu ke všemu snaží zakrýt presidentským majestátem, pod jehož rouškou, namísto omluvy dále uráží své bývalé přátele a kritiky, tak, že jejich práci nazve " stokou, šířící lež a zlobu". Bohužel, to co jste pane Cvrček projevil Vy ve svém dopise je o jednu miliontinu procenta více než nic. A tak i když jsme se mohli z něho poučit, že je Vám něco známo o Purkyňových buňkách, pokuste se příště méně blýskat školním vzděláním a zato o to více se snažit představit si, že také Vaši bližní mají třeba duši. Člověk totiž pokud se nachází sám v marasmu, obvykle o tom už nic neví. - Když píšete o bývalých drsných parlamentních činitelích, jestlipak víte, že dnes známé rozdělení na zasedáních v těchto prvních sněmovacích institucích bylo proto, aby pánové v zápalu diskuze, když sahali po kordu, se navzájem nezabili dřív, než se dořešila projednávaná věc?

Zdraví Luboš Vydra