--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Janča Milan
Název: Jak to vidí exil
Zdroj: NN Ročník........: 0004/002 Str.: 021
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 01.01.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
S jistou hořkostí V Info č. 8/93 vyšel článek podepsaný pouze P. S., Říčany. Autor se zde vyznává ze svých pocitů hořkosti při četbě článků "krajanů i tuzemců marně a zbytečně se dovolávajících aspoň nějaké spravedlnosti, stále ve skrytu duše doufajících, že staré dluhy budou vyrovnány, aby mohli klidně umřít". Dále píše: "Nedávno jsem našel mezi starými papíry fotografii z roku 1968, z Hradu. Ocitl jsem se tam nějakou náhodou se skupinou umělců. Bylo to setkání s Dubčekem, Svobodou atd. Ještě bezvousí, 48 kg živé váhy. Při prvním pohledu na obrázek jsem si uvědomil, že zatímco já jsem tam byl poprvé a naposled, podobnou skupinu stejných lidí na stejném místě jsem viděl mnohokrát - na téměř autentické fotografii ještě za Novotného, později za Husáka a poté mnohé za Havla. Vždy se sejde elita a prominenti - ta zvláštní odrůda lidí, spíš hájený biologický druh, vyznačující se především silným žaludkem a vzájemnou náklonností. Že každý tam byl fízl, nebo aspoň služebný politruk KSČ (která lepší politruky nikdy neměla)? To nevadí, vždyť jsou takoví milí, veselí a populární! Že si tykali s Fojtíkem a sedali Müllerovi na klíně? To nevadí, teď si budou tykat s někým jiným. Hlavně ale vždycky nahoře, u pramene... Druhý extrém jsou Cibulkové, kteří v revolučním nadšení uvedli například také mne a moji ženu v seznamu schůze umělců v Divadle hudby při podpisu Anticharty, přestože jsme oba už měsíc předtím a ještě měsíc potom dleli v Polsku. Podvod a lež. Původně jsem se chtěl ohradit, ale pak jsem toho člověka jednou slyšel mluvit a ztratil jsem k tomu chuť ..."
Článek si přečetl pan Milan Janča a rozhodl se na něj reagovat. Text jeho odpovědi přinášíme v plném znění.
Vážení bratři a sestry,
v Info č. 8/93 jste uveřejnili článek "S jistou hořkostí", kde chybí podpis autora (je tu jen značka P. S., Říčany). S podstatnou částí tohoto článku souhlasím a mám stejné mínění o absurdním divadle dramatika Václava Hodného Dobrotivého, světového dramatika, zvaného Česká republika. Tento názor sdílíte i Vy, jinak byste to nezveřejnili. Potud je to v pořádku. Vysvětlete mi ale, co neustále vede jakési ublížence k útokům na Petra Cibulku? Pokud autor výše zmíněného článku Antichartu nepodepsal a je přesto uveden v seznamu signatářů, není to vina Cibulky. Zrovna tak, pokud se někdo "čirou náhodou" ocitnul v seznamech agentů StB nebo důvěrníků. Jak by měl v takovém případě postupovat, ví každý, kdo tyto seznamy měl v ruce. Já osobně nevěřím příliš na to, že by tam byl někdo uveden jako nevinný. Kdyby tomu tak bylo, musel by Petr Cibulka alespoň jednou jedinkrát prohrát soud s nařčeným agentem. A to se dosud nestalo! (Naposledy jsem o tom s ním mluvil začátkem měsíce listopadu v Brně). Bohudíky za to, že máme Necenzurované noviny a Petra Cibulku. Tak jsme se mohli dozvědět o tom hnoji, který kolem nás tancuje. Díky za seznamy spolupracovníků StB a seznamy estébáků. Dnes aspoň víme, kdo je kdo. A že proti těm seznamům tak vystupuje Havel, mluví také samo za sebe. Ten dokonce šíří takové nehoráznosti, jako že děti těch zveřejněných skáčou z oken apod. K těmto nehorázným pomluvám o údajných sebevraždách využívá plně svého postavení. Nedávno na něho podal Petr Cibulka a Luboš Vydra trestní oznámení za tyto žvásty.
Vážení přátelé, házení bláta na Petra Cibulku je házení bláta do vlatních řad. Vy všichni, kteří aspoň občas čtete Necenzurované noviny, mi dáte zapravdu. Ukažte mi dnes jedny jediné noviny, které by psaly tak nebojácně a přímo. V celém tom českém Absurdistánu je nenajdete. Všechno je to od narůžovělé po sytě rudou. Dokonce ani ty hnusné názvy si nezměnili: Rudé právo, Naše pravda, Haló noviny, Mladá fronta (dnes jako včera), Rovnost, Práce apod. Nic dobrého se nedá dnes říci ani o Lidových novinách a Respektu.
Článek "S jistou hořkostí" jsem četl s hořkostí dvojnásobnou. Nebýt toho nechutného žvanění o Cibulkovi, moho by to být hezký článek. Tak je to jenom hloupé bla bla. Člověk, který ten článek napsal, zcela jistě neprožil ani polovinu pekla, které prožil P. Cibulka. Jinak by o něm nemohl takhle mluvit a nestyděl by se aspoň podepsat.
Milan Janča, signatář CH 77, Mnichov