--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Erté
Název: Nevydařené manželství
Zdroj: NN Ročník........: 0004/003 Str.: 010
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 01.01.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

"Škoda lásky, kterou jsem ti - Volkswagene - dala, škoda, velká škoda, že jsem si tě - Volkswagene - vzala". Tak by si mohla zazpívat mladoboleslavská Škodovka na známou melodii, kdyby jí nebylo do pláče. Protože se její "manželství" s Volkswagenem nevydařilo. Zůstalo bezdětné, takže se její populační ambice neuskuteční. Volkswagen jí to sice sliboval, ale nedodržel slovo. Je to impotent. Prohýřil svoje rozmnožovací fondy se španělským Seatem a na Škodovku už nic nezbylo. Jen zklamání a oči pro pláč. Není jí do smíchu, když jí její partner zklamal jako sňatkový podvodník. Aby se jí mohl nastěhovat do bytu. Aby jí z něho postupně vystrnadil a zmocnil se ho sám. To si už smluvně zajistil, dokonce na 30 %, aniž by za to moc dal. Nedělá to poprvé, neboť ví, jak na to.

Bez úhony však není ani Škodovka. Už dávno ztratila svoji počestnost, a proto si "při svatbě" nezvala ani věnec na hlavu. Nechala ho v cizím domě, kde si zřídila svoji domácnost. Postavila ji na stovkách hektatů "znárodněné" půdy, za kterou zaplatila státu jen desetinu její skutečné hodnoty. Jako za kradené zboží. Udělala dobrý kšeft, jelikož původním vlastníkům této půdy nic nedala. Ani za její dvacetiletý výnos, kterým se neprávem obohatila. Mnohonásobkem její zmíněné hodnoty. Využila politickou konjunkturu a tyto vlastníky o všechno obrala. Stala se tak atraktivní "nevěstkou", které si všiml i Volkswagen. Vetřel se tedy do její domácnosti a tam teď spolu vaří na cizí plotně. Její skutečný majitel si na ní nemůže ohřát ani polévku. Poslali ho do pekel, aby si šel stěžovat třeba i k čertu. O to se také pokusil, jelikož mu nic jiného nezbylo. Nedocílil však nic. Peklo prý není tak špatné, jako mu tam řekli, aby někomu něco "znárodnili". Poslali ho tedy zpátky na zem, kde však dopadl ještě hůř. Přímo na hubu. Narazil na zákon č. 229/91 i jeho pozdější modifikace a ten ho zneuctil. Protože to není zákon, ale bastard marx-leninismu. Zrůda, která napadá i fenomén demokracie.

Ačkoli k tomu nebyla touto demokracií zmocněna, zformulovala svoje paragrafy jen ve špatném slova smyslu. Aby "oprávněným osobám" víc brala než dala, a tím je důkladně zubožila. Narozdíl od "povinných osob", kterým pomohla. Udělala z nich dokonce privilegovanou kastu. Také zásluhou ş 16 odst. 4 zmíněného "zákona". Třebaže tento paragraf říká, že "Náhradu za nevydané pozemky poskytne stát do šesti měsíců od podání výzvy k jejich vydání", je to očividná lež, kterou se běžně vyznačuje naše "legislativa". Protože tato lhůta už byla a ještě bude mnohokrát překročena. Ačkoli byla zákonem č. 93/92 z původních dvanácti měsíců zkrácena dokonce na šest.

Od posledního termínu k podání výzvy dne 31. ledna 1993 tedy uplynul skoro už rok, a přesto byla tato lhůta uplatněna pouze u 1/8 až 1/4 žádostí o restituci. Zbývajících 7/8 až 3/4 těchto žádostí nebylo za dvakrát šest měsíců uspokojeno vůbec. Půjde-li to tak dál stejným tempem, dočkáme se "nápravy křivd" v nejlepším případě někdy až koncem r. 1966. V nejhorším případě někdy až koncem tohoto století, pokud se jich dočkáme vůbec. Tím se uzákoněná lhůta šesti měsíců prodlouží asi dvanáctkrát, takže zákon o půdě si bude moci také dvanáctkrát plivnout do tváře. On by to sice přežil, třebaže je záludnými odkazy bolševické éry silně přiotráven, nepřežijí to však restituenti, jelikož by k tomu potřebovali sto let. Tak dlouho však žít nebudou, takže se už restitucí nedočkají. Přičiněním nestoudného zákona, který to má zřejmě za účel a který tím prokazuje svoji služebnost vůči komunismu. Jako odvar bolševické zvůle, která není podrobena sankcím vůči nepřístojnostem. Umožňuje svévolný výklad zákona, a tím i jeho anulování. Zejména těmi, kteří to chtějí využít a ponechat si i nadále nejen kradené zboží, jako přisvojený majetek, ale i jeho mnohaletý výnos.

Tak jako to dělá i mladoboleslavská Škodovka někdy od r. 1973 už dvacet let ve svůj prospěch a někdy od r. 1991 také ve prospěch svého partnera. Ten má sice kapitalistický původ a měl by ctít jeho zásady, na to však nedbá, jedná-li se mu o peníze. Bezplatně zneužívá majetkový podíl ukradené půdy na výstavbě továrních objektů, a tím i její přínos k jejich prosperitě. Zatím na 30 %, která později zvýší na 70 %, a snad i více.

Od bolševické praxe se tedy neliší, třebaže se příčí jeho politickému přesvědčení. To mu však nevadí, když ho to nic nestojí. Hází tržní etiku za hlavu, aby mu nelezla do kapes. Tak tomu je i v daném případě, když mu jde o značné výhody. Třebaže je význačným představitelem západního světa. Přesto zradil jeho zásady. Nejen dražbou ukradených pozemků, ale i porušením uzavřené "svatební" smlouvy. Ta postrádá jakékoli výhrady proti tomuto porušování, ovšem jen z jeho strany. Uzavřel ji se spekulativním úmyslem, jelikož věděl už předem, že ji nebude dodržovat. Aby přivedl Škodovku nikoli do manželství, ale do hrobu. Aby se zbavil její konkurence, když je schopna levněji vyrábět i prodávat. Účel tedy světí uvedené prostředky nejen v jeho hospodářské, ale i politické oblasti.

I v zájmu jeho "Drang nach Osten".

Erté