--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kubík Jiří
Název: Tragédie disentu
Zdroj: NN Ročník........: 0004/003 Str.: 011
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 01.01.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Předpokládejme na chvíli,že je Václav Havel ve svém úsilí zdiskreditovat vydavatele seznamů agentů Stb Petra Cibulku veden těmi nejlepšémi úmysly.Zkusme zkoumat názory a postoje Václava Havla tak jak je vyjádřil v některých svých esejích a brzy zjistíme,že onen rozpor slov a činů,který je Havlovi často vytýkán jeho kritiky ,platí pouze pro Havlovu činnost politickou.V oblasti jeho filosofických postojů tento rozpor existuje jen pro povrchního pozorovatele.Ve sku- tečnosti jsou zárodky Havlova dnešního selhání obsaženy v je- postojích intelektuálních již dávno předtím,než se stal významným politickým činitelem.Není náhoda,že již v době exi- stence disentu,ale i v době polistopadové se stalo modou stu- dovat existenciální filosofii Heideggerovu.Také Václav Havel se ve své studii o Moci bezmocných opírá právě o tohoto filo- sofa,který byl jak známo od roku l933 do roku l945 členem NSDAP.Po roce l945 nemohl spolu s dalšími 42OO vysokoškolský- přenášet v důsledku denacifikace.Přes naléhání svých přátel se Heidegger nikdy veřejně za své tehdejší selhání neomluvil. Mezi levicově orintovanými intelektuály ve Francii byl tento muž,přes velmi silné protiněmecké a protinacistické cítění oblíben a mluvit o jeho minulosti se považovala za neslušné. Není bez zajímavosti,že ve třetí etapě svého filosofického vývoje akceptoval Heidegger některé Marxovy myšlenky.V čem spočívá podobnost některých Hedeggerových postojů s marxismem?Je to především jeho tvrdá kritika americké demokracie a technické civilizace vůbec.Jsou to právě tyto myšlenky,které objevujeme v trochu zvulgarizované podo- bě v Havlově Moci bezmocných.Pro Heideggera stejně jako pro Havla existuje značná podobnost mezi demokracií západního ty- pu a totalitalismem komunistických zemí.Havel sice nejde tak daleko jako Heidegger,který totlitarismus považoval přímo za produkt západní technické civilizace, ale jeho výhrady jsou značné.Musíme se uvědomit,že Heidegger vlastně považuje z po- zice německého romantika celou evropskou tradici počínaje Platonem za zdroj pozdějších obtíží.Z této Heideggerovi fata- listické koncepce se úplně vytrácí schopnost rozumu svobodně se rozhodovat na základě mravních principů.Etika zde úplně absentuje.Konečným důsledkem této filosofie je mravní relativismus.V Havlově koncepci se tento mravní relativismus mění v hlásání jakési bezbřehé tolerance.Není pochyb,že kapi- táni komunistické frašky zvané sametová revoluce velmi dobře věděli o tomto rysu Havlova myšlení.V kapitole 2O Moci bezmo- cných parafrázuje Havel hlavní Heideggerovi myšlenky týkají- cí se moderní technické civilizace.Hovoří o technice-dítěti moderní vědy a novověké metafyziky,která se vymkla člověku z rukou,přestala mu sloužit,zotročila ho a donutila aby asisto- val u přípravy vlastní zkázy.,,Už jen nějaký Bůh nás může za- chránit" cituje Havel Heideggera.Post-totalitní systém chápe jen jako jednu z variant celkového selhání moderního člověka.Parlamentní demokracie nejsou schopny čelit této glo- bální krizi.Tradiční parlamentarismus je podle Havla jen ja- kýmsi vhodným přechodným řešením,které by mohlo pomoci obno- vit zdecimované občanské vědomí.Upínat se k parlamentní demo- jako k ideálu je krátkozraké.Žádný nový volební zákon nemůže garantovat společnosti,že se nestane obětí nějakého nového násilí.Důležitá je mravní rekonstituce společnosti v níž by princip kontroly a disciplíny měl být vytěsněn sebe- kontrolou a sebekázní.Autorita vůdců by měla vyrůstat z je- jich osobnosti,měli by být vybaveni velkou osobní důvěrou a na ní založenou velkou pravomocí.Jedině tudy vede cesta z klasické bezmocnosti demokratických organizací,které se zda- býti založeny spíš na vzájemné nedůvěře než na důvěře, spíše na kolektivní neodpovědnosti než odpovědnosti.

Havel upřednostňuje před konzervativním přístupem.Někdy se snaží vzbudit dojem jako by mu záleželo na uchování tradičních hodnot,aby nás vzápětí přesvědčil o opaku.Utopický princip zakládající autoritu na charismatické osobnosti je neuskutečnitelný a ochrožuje demokracii. Staří Řekové se proti tomu bránili ostrakismem,v moderní době máme jedinou zbraň v nezávislém tisku.Ostrá kritika Necenzurova- ných novin před soudem v Praze jasně ukázala,jaký je Havlův postoj k nezávislému tisku.