--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Zaspal Václav
Název: Cui bono, pane Havel?
Zdroj: NN Ročník........: 0004/003 Str.: 026
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 01.01.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

V době, kdy postkomunistické sdělovací prostředky se snaží dezinformacemi, vyplývajícími ze soudního jednání, a iritujícího, byť pouze přečteného proslovu Václava Havla, ve kterém jednostranně obhajuje agenty StB a pomlouvá vydavatele Necenzurovaných novin Petra Cibulku a redaktora zmíněného periodika Luboše Vydru, jsem po přečtení zmíněného paskvilu poslechl hlas svého srdce, svědomí a pravdy, a narozdíl od Václava Havla si považuji za čest prohlásit: "Jsem hrdý na to, že v CH 77 byli a jsou signatáři, jako je Petr Cibulka a Luboš Vydra, kteří narozdíl od mnohých takzvaně čelných představitelů CH 77 nepobírali žádné finanční prostředky, i na rozdíl od Václava Havla, který navíc, po naplnění svých osobních ambicí, se od spodiny CH 77 dávno distancovali!" Nevím proto, jakým právem si osvojuje rozhodovat o tom, kdo je či není dobrým signatářem CH 77. To vše teprve ukáže čas a domnívám se, již velmi blízká budoucnost!

Není pochyb o tom, že Petru Cibulkovi a jeho boys se podařilo něco, co se nemělo podle "názoru" Václava Havla a některých vládních politických představitelů, rekrutujících se z řad nomenklaturních kádrů KSČ, stát! Petrovi Cibulkovi, Luboši Vydrovi a ostatním zainteresovaným se podařilo zveřejněním seznamů agentů StB rozbít podstatnou část tajné agenturní sítě bývalého totalitního režimu, a tím znemožnit převzetí profesionálů, fízlů - práskačů a celou organizační strukturu do služeb "nové" tajné policie (BIS) nového státu tak, jak se to podařilo gestapu v roce 1939 a komunistům v roce 1945. Navíc osvobodili agenty StB, možná i proti jejich vůli, z osidel bývalých řídících pracovníků StB, aby v budoucnu s nimi nemohl nikdo manipulovat, využívat či zneužívat je k obdobné činnosti jako za totality! Za čež by měli Petru Cibulkovi, místo nadávek a zapírání, že nikdy agenty StB nebyli, poděkovat! Nebo snad i nadále chtěli své spoluobčany za poskytované nejen finanční odměny, ale i značné výhody z toho plynoucí, udávat, sledovat a podávat o nich zprávy, které bohužel exploatuje nejen totalitní, ale i demokratický, zejména autoritativní stát, o který, zdá se mi, právě nyní dle postoje Václava Havla oproti Petru Cibulkovi a Luboši Vydrovi, ale i mnoha dalším, v současnosti zcela pochopitelně právě jde!

Jak strašně vzdálený a neskutečný se mi dnes po více jak čtyřech letech jeví pozdní večer dne 30. října 1989, kdy jsem Vás, pane Havel, osobně navštívil v nemocničním pokoji v nemocnici Na Františku, abych Vám svou účastí dal najevo, že nejste sám, a kdy při loučení se s Vámi, podáním ruky jsem Vám předpověděl, cituji: "Vašku, Ty budeš naším příštím prezidentem!" Což se i stalo. Tehdá, přestože jste ležel na lůžku, jste ještě pevně stál nohama na zemi, když jste mi svým typickým ráčkováním, odpověděl: "Já nechci být prezidentem, já budu dělat do kultury!" Škoda, že jste se posléze rozhodl jinak! Dodneška si vyčítám, že jsem to byl snad právě já, který Vás do funkce prezidenta tehdá vlastně podvědomě navigoval a tento svůj názor v dobré víře šířil a prosazoval mezi ostatními signatáři CH 77, hlavně pak těmi, kteří byli opačného názoru. Omlouvám se Vám, dámy a pánové. Nevěřil jsem totiž tomu, co dokáže moc, tak výstižně popsaná Ladislavem Mňačkem, i s takovým sympaťákem, kterým v inkriminované době bezesporu Vašek Havel byl.

Na závěr, dá se říci proti své vůli, dovoluji si Vám opět sdělit předpověď týkající se Vaší osoby. Za slova "Vašku, jsi prase, jsi hovado", ke kterým, přiznejte si, ne jako prezident, ale jako úspěšný dramatik, znalý mentality, charakteru a do všech podrobností osobních vlastností Petra Cibulky, jste předem velmi rafinovaně, pro mnohé nepostižitelně mazaně využil těch nedostatků, které Petr Cibulka oproti mnohým, proti kterým bojuje, právě má, k tomu, abyste jej lidově řečeno vytočil, aby řekl to, co řekl. A to správný pan prezident nedělá! Je proto nezbytně nutné, abyste se jednou provždy rozhodl, čím vlatně chcete být, zda prezidentem, či dramatikem, anebo sám sebou, Václavem Havlem!

Za výšeuvedená slova, která nemíním opakovat, která mnozí, hlavně postkomunističtí novináři s téměř sadistickou rozkoší denně opakují, aby Vám udělali radost a Petra Cibulku dostali na dva roky do vězení, nebo raději do psychiatrické léčebny na co nejdelší dobu, aby Vám i Vám podobným nepřekážel! Nepřipomíná Vám to doby nedávno minulé?

Falešná sebevědomost a namyšlenost, způsobená pravděpodobně Napoleonským komplexem, je cesta do pekel, pane Havel. Mám jen strach, abyste s sebou nestrhl valnou část tohoto národa, která doposud neumí rozeznat zlo od dobra a která, protože Vás osobně nezná, Vám doposud bohužel slepě, bezmezně a naivně důvěřuje, zítra však, jak ostatně na vlastní kůži okusil premiér Václav Klaus, při své nedávné návštěvě na severní Moravě, tomu může být právě naopak!

Jak znám Petra Cibulku, a znám jej již nějaký ten rok, Petr ty dva roky vězení, která nejspíš dostane, hravě zvládne. V očích národa se stane Vaším vězněm, prezidentským vězněm - jaká to analogie. Živě si umím představit, jak se komunisté smějí a mnou si ruce a skrytě se chvějí, abyste si to náhodou nerozmyslel. Petra Cibulku čeká ta nejvyšší pocta, pocta mučedníka za pravdu, o které Vy toliko bombasticky mluvíte, zatímco Petr Cibulka opravdu denodenně za pravdu bojuje!

Pevně věřím, že Petr Cibulka ty dva roky vězení zcela určitě přežije, Vy, pane Havel, jako prezident, věřte mi, určitě ne! Nezapomeňte, český národ mučedníky za pravdu miluje!

Přál bych si, abych v daném případě byl falešným prorokem! Cui bono, pane Havel?

V Praze, o vánocích 1993

Václav Zaspal

signatář CH 77