--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Sedlářová Iva
Název: Políbení a nepolíbení v ekonomice
Zdroj: NN Ročník........: 0004/003 Str.: 030
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

(Pokračování rozhovoru s ing.Zdeňkem Sehnalem) Posledně jsme si pane inženýre povídali o kontinuitě ekonomiky s politickým klima v ČR- vlastně neodlučitelnosti ekonomiky od politiky. Rozebírali jsme situaci v bankovnictví a skončili jsme tuším u zahraničních kapitálových fondů. Zeptám se vás teď na banku Investiční. Tato otázka mne napadla v souvislosti s předchozí problematikou. Hovořili jsme v souvislosti s programy zahraničního kapitálu o programu Fahre. V NN jsme před časem psali o zainteresovanosti býv.federálního ministra práce a soc.věcí a odborového prezidenta na tomto programu. Není od věci, že jsou sociálními demokraty. V jedné ze čtyř dceřinných společností Investiční banky měl hlavní slovo soc.demokrat p. Wágner. Svého času na veřejnost probleskla aférka o konfliktu zájmů p. Wágnera.

Podnikatelské aktivity p. Wágnera pochopitelně jsou mně známy. Není první ani poslední poslanec který podniká a co se týče střetu zájmu, máte plnou pravdu. Legislativa je bohužel tak upravena, že se daří zdatným bezkonfliktně v ní kličkovat. Pokud je mi známo, p. Wágner podniká skutečně v dceřinné společnosti Investiční banky zabývající se realitami a i když se psalo, že své činnosti zanechal, vzhledem k legislativě není důvodu, respektive moci, která by zkontrolovala zda tak učinil. Není dokonce ani možnost tuto činnost mu zakázat. Je to jen jeden z příkladů. Avanturismus v tomto podnikání státních úředníků je kuriozní.

- Nedavno v televizi stál proti p. Wágnerovi p. Tomáš Ježek. V zájemné výměně názorů p. Ježek mj.prohlásil, že za dva tři roky bude Česká republika hospodářský zázrak. Co vy na to ?

Zbývá jen hořký úsměv,pokud možný pokles o padesát procent hrubého národního produktu se dá pokládat za ekonomický zázrak. Řečnická póza. Stejná, jako když některý politik resolutně prohlásí, že ekonomika nezná pojem špinavých peněz a za dva roky připouští jejich existenci, ovšem s bezmocností jejich postihu. Jsou to ilustrativní případy naší zoufalé ekonomicko-politické situace, kde si někdo může dělat co chce a říkat co chce.

- To mně připomíná další hektické výroky. Jak je to s naším rozpočtem. Je, nebo není vyrovnaný ?

Rozsah našeho rozhovoru k této problematice je příliš úzký. Musíme si uvědomit jednu věc. Deficitní rozpočty za bývalého režimu v podstatě nebyly možné.To přiznávají i nynější vládní činitelé. Po nástupu nové garnitury po tzv. revoluci jsme přešli plynule od roku 90 aniž by to někdo zpochybňoval na deficitní hospodaření. Vzhledem k tomu, že je to nepříjemné pro vládu přiznávat deficitní rozpočet, tak se činí různé kroky a opatření , aby se tato problematika zatemnila. Jednou z forem je, že se každý rok vytváří nový rozpočet, který samozřejmě vychází od nuly a pomine se to, že ten minulý a předminulý a předpředminulý měl schodky, které tím samozřejmě narůstají. V podstatě zadluženost státu vůči bankám , jak bylo na jaře konstatováno ministerstvem financí, je více jak 100 miliard. Tento deficit ze schodků na kterých se podstanou měrou podílí komunistická minulost federální se Slovenskem, naší ekonomiku velice nepříznivě ovlivňuje. Jedna z ožehavých otázek které se zamlčují a které se nerady dávají na program jakýchkoliv diskuzí na vládní i nevládní úrovni. Zodpovědně tedy prohlašuji, že rozpočty byly deficitní všechny od roku 1990 ve svém výsledku a domnívám se , že tomu nebude jinak ani u rozpočtu roku 1994 a to i proto, že tento rozpočet byl skrytě deficitní již ve své konstrukci a to z toho důvodu, že byla proti záměru a proti účelu kterému je určen, předisponována částka z fondu nár.majetku, tuším 18 miliard ve prospěch úhrady úroků ve prospěch vládních půjček, či nedostatků v rozpočtu. To bylo podrobně popisováno v denním tisku. Není to nic neznámého. Konečně na toto téma mimo jiné byla diskuze mezi panem Ježkem a panem Klausem.

Třeba nakonec si tito pánové padli do náručí.

Otázka Honzy Holečka:

Pane inženýre v souvislosti se zmíněnou televizní Arénou by mě zajímalo, jak byste okomentoval další výrok pana Ježka, kdy prohlásil, že špinavé peníze skutečně nemají žádnou šanci při restitucích.

To je přesně to samé, co jsem říkal o domnělém hospodářském zázraku. Tyto peníze ať je již nazveme jakkoliv, budou mít šanci ve všech oblastech alespoň do té doby , než si vedení našeho státu uvědomí, že dochází k poškozování naší ekonomiky těmito penězi a jejich toky . Nemají nic společného s tržní rovnováhou jakosti lidského potenciálu v podnikání. Způsobí stejné škody jako kdysi kádrování na studia bez ohledu na inteligenci. Ještě horší.

Jen z tohoto hlediska je napováženou jaká bude naše podnikatelská sféra o spravedlivých jako vždy poškozených ani nemluvě.

Radek David :

Pořad Aréna je skutečně legrační. Je logickým vyústěním pořadu Co týden dal. Je fraškou , že na druhé straně stojí třeba pan Rychetský, který sám mohl, leč neudělal nic, proti němu p. Ježek, který dosud špinavé peníze nezná.Recept na rozlišení původu peněz se ani laikům nezdá tak složitý. Jak to vidíte vy ?

Z místa se necítím povolaný dávat instrukce jak postupovat. Každopádně však by měla být podchycena totožnost osob, které využívají způsob bank, tak, jako je to běžné ve sféře bankovnictví ve vyspělých kapitalistických zemích.Měl by být sledován každý pohyb tak, aby zdroje příjmu z drog, prostituce atd. se nedostaly přes bankovní konta do oběhu, což v dnešních téměř kosmických podmínkách přenosem dat přes satelity a pod. není tak obtížné, kdo kde a jak často nějaké částky skládá. V dnešní době počítačové techniky je to práce rutinní. U nás je to podceňováno a jistě k tomuto postoji byl popudem pamětihodný výrok p. Klause. Jistě víte, že zde příkladně byla založena banka Malajská. Jsou tu banky jiných států,kde tyto zkušenosti mají.

- Dobře, ale následující otázku pokládám za navazující. V několika případech jsem se setkala s tím, že byl objekt vydražen či přímo koupen českým státním příslušníkem i když prokazatelně nevlastnil žádný kapitál. Nebyl to vždy objekt soukromého charakteru, ale privatizační jednotka. Neskrývaně koupená na české jméno cizím státním příslušníkem. Protože náš občan nemusel zdůvodňovat původ kapitálu mohl takto za provizi posloužit svým jménem k praní peněz bez účasti bank. Při jedné z diskuzí na toto téma bylo mně vysvětleno, že na vině je nedostatečná legislativa a nikoliv cizí státní příslušník, který se chová naprosto tržně. Co mně k tomu řeknete ?

- Děkuji vám že jste mi zase položila takovou otázku. To je opravdu téma našeho devizového hospodaření, vnější a vnitřní směnitelnosti a konvertibility koruny, naprosto rozsáhlé pro celovečerní rozhovor. Zase si musím vybrat to, co cítím jako nejožehavější. V podstatě oblast devizového hospodářství je řízena centrální bankou, kde , jak jsme si již řekli, odborníci bývalého režimu navrhují zákony, sestavují, předkládají a prosazují jakési své záměry, jejichž vyústění má být, jak jsme se dozvěděli v minulých dvou týdnech od pana Tošovského, plná směnitelnost, či-li konvertibilita české koruny od roku 1995. Tento záměr nastal od roku 1991, kdy došlo k prvním krokům našeho ekonomického zázraku. První etapou byla cenová liberalizace, což mělo za následek vysokou inflaci,liberalizace zahraničního obchodu a jiné atributy transformace naší ekonomiky. Zpět k devizovému hospodářství. S tím souvisí otázka zadluženosti. Za minulého režimu byla držena v mezích únosných. V době odtržení naší východní části, tedy Slovenska, byla zhruba 10 miliard US dolarů. V současné době činí zadluženost vnitřní a hrubá 10 miliard US dolarů pouze za českou část hospodářství. Odborníci budou náš rozhovor zpochybňovat a bagatelizovat, na to se připravte. Budou argumentovat tím, že máme i my pohledávky. Máme. Máme vydané různé obligace, které jsme vydávali na různých finančních kapitálových trzích a tím jsem se uvedli jako instituální investoři na tyto trhy a byly nám dávány např.půjčky za lepších podmínek a podobně. Já se ptám proč potřebujeme půjčky, když máme takové devizové rezervy a takovou zadluženost.

Vrátím se k vaší otázce na konvertibilitu koruny a na devizové hospodaření Jak jsme si řekli, stejná skupina lidí, která rozhodovala v minulém režimu až na malé vyjímky, vytváří podmínky, aby sem mohl vstupovat zahraniční kapitál a prezentuje se to jako naše vstupování do Evropy, do mezinárodních institucí. Což by nebylo nic špatného, ovšem musí se vždycky respektovat určitá úroveň a podíl vstupu zahraničního kapitálu.To proto, že by se lehce mohla stát domácí ekonomika vazalem ekonomiky zahraniční. Nečiní mi dobře pocit, že se po naší republice pohybuje na 200tisíc neregistrovaných cizinců.

Vykupování majetku prostřednictvím nastrčených Čechů je perfektně zvládnuto bez problému to probíhá již od roku 1990, kdy si ubohý Libanonec se 100 Ha plantáží pomerančovníků zakoupil přes českého prostředníka na sídlišti Lhotka v Praze 4 jeden obchod se zeleninou. Tento podnikatel cizího původu si záhy přivezl celou početnou rodinu a ti si začali opět na česká jména vykupovat obchody další. Je to trochu nestadartní příklad, protože libanonský kapitál se mimo jiné podobné převážně vyskytuje na dolní části Václavského náměstí. Kapitál, který vstupuje k praní do naší země pochází hodně z italské provinience a i ruské, ukrajinské a čečenské. Zvláště Rusové nakupují nákladné nemovitosti a přivážejí sem laciné ruské pracovní síly, které pracují za naprosto minimální mzdu a nelidských podmínek na těchto majetcích. Toto je známo v kruzích nejvyšších, i v bankovních a finančních. U nás se ale prostě nebrání jakémukoliv kapitálu a vítá se bez ohledu na jeho původ. Zde by byla vhodná úzká spolupráce ministerstva hospodářství, financí a ministerstva vnitra, neboť zde je odpověď na zvýšenou kriminalitu a výskyt mafií.

-Co kapitál německý ?

Samozřejmě německá vyspělá společnost je postižena hospodářskou recesí jako celý západní svět. Proto je pochopitelný přesun kapitálu do teritorií pro ukládání kapitálu do větších investičních celků v oblastech v přepočtovém kurzu výhodných. Naše forma nízkých mezd, nereálných kurzů atd. , je neobyčejně zvýhodňuje i v převádění výrob.Je to vidět zvláště v pohraničí. Tím si sice doma zvyšují nezaměstnanost, ale získávají operativní výhody, jak o nich mluví jeden geniální ekonom českého původu.

Za NN se ptala Iva SEDLÁŘOVÁ

dokončení příště