--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Černík Petr
Název: Náš čtenář a Editio Supraphon
Zdroj: NN Ročník........: 0004/003 Str.: 032
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 01.01.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Když jsme ve škole při zkoušení říkali zvlášť šťavnaté pitomosti, zalomila paní učitelka rukama a zvolala, že už ty vejšplechty nemůže poslouchat. Sotva však může být reakce čtenáře novin tak nádherně bezprostřední, čte-li, a to na veřejném místě, např. výroky některého pana ministra. Co má ale takový čtenář udělat, jde-li o výroky tomu plně adekvátní, to se už nedozví...

Ač nerad a jaksi bez nadšení, nemohu přec nekomentovat znovu oživenou causu privatizace hudebního nakladatelství Editio Supraphon: pan ministr Ježek se vyjádřil v Rudém právu z 20. 12. 1993 (které sice nečtu, ale za své aktivity v této věci má mé plné uznání), že nakladatelství Editio Supraphon se všemi jeho aktivy (bohužel i pasivy na ně nesmyslně uvalenými) by dnes nikdo nekoupil, protože by ani nevěděl, co kupuje. Myslel tím, že až bude patřit německé firmě, tak už to onen český investor vědět bude? Teprve pak si uvědomí, že jeho národ někdy zplodil nějakého Smetanu a Dvořáka a Janáčka a ostatní, a že k těmto jménům měl kdysi i svrchovaná práva? Že z výnosů těchto práv byl financován i jeho současný hudební život? Problém je totiž v tom, že osoba, která by s tímto "artiklem" chtěla a uměla moudře nakládat, asi nebude mít zbytečných pár desítek milionů na zaplacení fakticky státního dluhu, který do subjektu moudře vložil zakladatel. A ten, kdo ty zbytečné miliony má, by to nejspíš kupoval za účelem daleko méně akceptovatelným. (Mimořádně vhodné k vyprání peněz či k obchodní spekulaci - to je ale prašť jako uhoď, protože by to nakonec stejně skončilo v rukách zahraničního majitele. Možná, že by se teď někdo rád zeptal, proč si to myslím? Je to prosté: byl jsem prvním ředitelem firmy a hlavním iniciátorem jejího založení. Po roce jsem byl odvolán bez udání důvodu. Já si však myslím, že důvody znám: jsou to za 1. zbytečná poctivost, za 2. nedostatečná úcta k nesprávným lidem na nesprávných místech). Pan ministr říká, že ať už si Nejvyšší kontrolní úřad odhalí a vypátrá, co chce, jeho ministerstvo (a spol.) si udělá s Editio Supraphon rovněž, co bude chtít. Jistě, dokonale to koresponduje s šokujícím odhalením z nedělní televizní Arény (19. 12. 1993). Jakási parta na jakémsi úřadě si odhlasovala, že do privatizace alla jakési ministerstvo (??) nemá nikdo co mluvit, dokonce ani instituce založené právě k tomuto účelu. No to je báječné! Takže už jsme tak daleko, že stačí, aby se skupina schopných manipulátorů nechala zvolit do nějakého šikovně zvoleného spolku, a už si může kupčit se staletým dědictvím národa, s jeho elementárními identitami a ještě si sama odhlasuje, že jí do toho nikdo "nemá co kecat". A není moci ani síly, která by na tom něco změnila. Tedy takový kabrňák nebyl ani soudruh Bolševik za "totáče" (pokud je v tom samozřejmě nějaký rozdíl).

Ale já se musím ptát, kdo dal těmto lidem taková práva? Souhlasil by ten někdy dosti zvláštní národ Husa a Palackého a Komenského, a kdožví, koho ještě, aby nějací hokynáři prodávali komukoliv jeho Smetanu a Dvořáka atd.? A není to třeba i na referendum? Když jsem k této problematice poskytoval rozhovor mexické televizi, řekl její redaktor s velmi vážnou tváří: "My, Mexičané, bráníme naši kulturu do krve!" A to si zkusme představit, co by dělali, kdyby měli z těch našich géniů aspoň jednoho...!

Vratislav Petr Černík