--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Sedlářová Iva
Název: Osmašedesátníci?
Zdroj: NN Ročník........: 0004/005 Str.: 012
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 01.01.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Pan Benjamin Kuras z Londýna reagoval na seriál B.Karla "Třetí odboj v zahraničí II ", respektive na část týkající se "posrpnové emigrace" v č.33/93.

Pan B.Kuras je toho názoru, že by se red.Karel měl omluvit za tvrzení, že "většina posrpnových utečenců se rekrutovala

z komunistů, kteří v počátku režimu nebyli nečinní a nechtěnému rudému dítku vehementně pomáhali na svět". P.Kuras toto označení pokládá za neinformovaný nesmysl, který přispívá k nevraživosti k emigraci a k "posrpnové" obzvlášť. Většina emigrantů byla ve věku 20 až 30 let a nemohla tudíž žádnému rudému dítku na svět pomáhat. Členů KSČ mezi touto generací byl zanedbatelný počet. Tito byli výlučně v generaci starší, jako Pelikán, Goldstuecker,Tossek, Liehm,Kohout atd.Byla jich menšina, ale byli hlučnější.

**************

Nemohu odpovídat za B.Karla, Váš názor však mne, vážený pane Kurasi zaujal natolik, že si dovolím reagovat. Domnívám se, že se mýlíte v tom, že B.Karel označuje všechny utečence před komunistickým peklem v kritické situaci okupace Rudou armádou a spojeneckými vojsky za "osmašedesátníky". Tímto označením, respektive pojmenováním se snad dodnes titulují sami reformisté socialismu s lidskou tváří.Je logické vzhledem k tehdejší situaci, že vlna emigrantů byla mnohem vyšší než léta předcházející ( s vyjímkou 1948) a než léta následující.Rovněž je logické, že mladý člověk dokáže mnohem snáze se rozhodnout k takovému kroku.

Osmašedesátník je však zvláštní odrůda komunisty, která má snížený smysl pro internacionalismus a je vnímavější pro pojem vlastnických práv, zvláště osobních. Pokud by se snad cítili dotčeni že je nazývám komunisty, připomínám, že v onom památném roce se jimi cítili, v této straně se dostali do čela a pod jejich emblémy nás pár měsíců vedli, než na nás soudruh Brežněv poslal tanky.Že oni před nimi utekli na kapitalistický západ není komické, ale typické. Dalším charakteristickým znakem je nezvratné přesvědčení nejen o absolutní pravdě jejich ideologie, ale neochvějné vědomí vlastní nadřazenosti, která je předurčuje k tomu, aby vedli to hloupé stádo do blaženosti,třeba přes jeho vůli. To nakonec potvrzují události listopadu 1989 a další vývoj až k dnešku. Tykadla voličů sice správně odhadla situaci a nedala v parlamentních volbách příležitost jistému hnutí, které je , resp.bylo hnízdem tohoto druhu, čímž by, chytrému napověz,mělo být odpovědí kam chceme. Typickým vzhledem k líčeným mentálním vlastnostem však byl odliv z tohoto hnutí, přechod do stran, které se do parlamentu dostali, a kloubení zbytku do jakési nové strany usilující o koaliční dohody u veřejnosti s oblíbenějšími.Ovšem ti prozíravější včas přešaltovali ve své oběhané rychlostní skříni z jedničky přímo na čtyřku a teď k nám hovoří z televizní obrazovky jako rodilí kapitalisté.

Ve svém výčtu "osmašedesátníků" emigrantů, jste zapomněl na osobnost v této kategorii nejcharakterističtější a to na Zdeňka Mlynáře.Vzpomeňme si na jeho vystupování po listopadu 1989. Z celé té branže je mi nejsympatičtější Vámi jmenovaný Pavel Kohout, který jinými slovy sám řekl, že už zkazil co se dalo a chce zůstat soukromou osobou.

B.Karel měl pravdu a rozhodně neměl na mysli ty kluky co už měli dost lidské tváře se zadnicí u laufu děla, když napsal, že "vlastní vinou se v onom roce ocitli na druhém křídle, šli vždy s tím, kdo byl u moci a některým nezbylo potom nic jiného než odejít".

Kdyby se dostali k moci vodníci, těmto pánům do rána naroste mezi prsty blána a hned první večer na nejvyšší větvi vrby budou vykládat žábám svou teorii o zvelebení rybníka. Iva SEDLÁŘOVÁ