--------------------------------------------------------------------------------
Autor: W.M.K.
Název: Causa Minařík
Zdroj: NN Ročník........: 0004/006 Str.: 009
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 01.01.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Pokračování:

Pavel Minařík pracoval ve Svobodné Evropě sedm let. V té době se podle svého vyjádření ocitl několikráte v dramatických situacích a la James Bond. Nikdy se nesetkal s Andrzejem Czechowiczem, polským špionem, ačkoliv obě redakce spolu sousedily a také si za celých sedm let nenašel žádného přítele. Možná, že až se dostane pan Minařík do zaslouženého kriminálu páně Karabcova (pokud Karabec ještě bude sloužit pod panem ministrem Novákem) a bude mít výhody bolševického exponenta Ing.Miroslava Štěpána, CSc., snad konečně bude mít i čas napsat svoji trilogii. Začne asi 30.červnem 1945 v Brně, kdy mu poprvé vyměňovala maminka plínky.

Pavel Minařík se narodil 29.června 1945 v Brně manželům Ladislavu a Marii, rozené Macháčkové. Vyučil se instalatérem a vystudoval po večerech podle jeho nedoloženého vyjádření střední školu neznámého typu. Stal se na rok hercem ve Východočeském divadle v Hradci Králové. Ti, co ho znali tvrdili, že tam dělal kulisáka nebo-li děvče pro všechno. Vycházíme-li z toho, že do učení nastoupil ve čtrnácti letech, tedy v roce 1959 a učební poměr skončil v roce 1962, pak nastoupil do Hradce Králové jako "herec-instalatér" v sedmnácti. Neměl ani odpovídající vzdělání, ani praxi ochotníka, aby mohl být profesionálem.Měl dva roky před nástupem základní vojenské služby, která se nastupovala do roku 1968 v devatenácti letech, ale jako branec mohl nastoupit dobrovolně již v osmnácti. Důvodem pro odklad tehdy povinné základní vojenské služby byla pouze nemoc nebo vysokoškolské studium. Vojenskou základní službu musel tedy vykonat v roce 1964 až 1966, resp.1963-1965.

Udělejme pokus a napišmě si takovou malou srovnávací tabulku toho, co předpokládáme jako faktum a toho, co Pavel Minařík napsal do t.zv. Employment application, nebo-li žádosti o zaměstnání v RFE dne 6.11.1968. Předtím ale dodejme, že se Minařík dostal do Spolkové republiky přes t.zv. zelenou hranici, tedy nelegálně díky panu Juliusovi Firtovi, který se později stal ředitelem českého vysílání RFE,a kterému očarovaly nohy sličné Gertraudy Minarik a kterému Minařík "z vděčnosti" potom vykradl trezor.

____________________

fakta uvedl v dotaz.RFE

narozen 29.6.1945 souhlasí zákl.škola 1951-1960 neuvádí

učeň 1960-1963 souhlasí herec 1964 souhlasí

voj.zákl.služba 1964-1966 uvedl,že byl voj.z.sl. zproštěn

hlasatel neví 1964-1968 Čs.rozh.Brno stud.več.stř.šk. neví 1965-1967 s maturitou ____________________

První rozpor je v tom, že Minařík tvrdil, že je úplně zdráv, ale vojenskou službu nenastoupil ze zdravotních důvodů! Tvrdil, že prošel náročným konkurzem a stal se hlasatelem v Československém rozhlasu Brno, odkud byl v roce 1968 propuštěn z politických důvodů!

V knize Návrat rozvědčíka na str.25 tvrdil, že vystudoval střední večerní školu za 3 roky (!), stal se členem KSČ (str.26), ale nepamatoval si, zda konkurz do brněnského rozhlasu udělal v roce 1964 nebo 1965, o čemž se můžeme přesvědčit srovnámí stránek 26 a 33. Takových banálných a triviálních chyb by se školený špion, za kterého se Minařík vydával, nemohl nikdy dopustit v akci, když o tom vypovídá v klidu a bezpečí socialistického Československa.

Podle jeho tvrzení na str.32 začala jeho špionážní historie nástupem do vojenské základní služby v roce 1965, což je ovšem vyloučeno, protože by mu v té době bylo více jak dvacet let. V dotazníku pro RFE/RL však uvedl, že na vojně nikdy nebyl a právě v tom jím zmateném období byl již rok v brněnském rozhlasu nebo snad do něho dělal konkurz.

Jestliže ve svých devatenácti letech (viz rozpor jím uvedený výše-pozn.aut.) podle jeho údajů v Employment application nenastoupil vojenskou základní službu, pak měl pan Russel Poole pátrat potom proč. A jestliže se potom svojí vojenskou službou hrdě ohání (str.90), čímž měla začít jeho špionážní příprava,jak mohl studovat večerní průmyslovku, dělat hlasatele v brněnském rozhlasu a současně se podrobovat náročné špionážní přípravě? Podle této verze by musel být pan Minařík genius, ale my víme, že to byl lajdák a aby nás nemohl žalovat jako RESPEKT, tak dodávám, že miloval pití, lehké ženy a o zpěvu mně není nic známo. Tato tvrzení můžeme svědecky doložit. Tohle všechno měly být pohádky pro mnichovskou SECURITY, vypracované na 1.Správě SNB a které mu měl potvrdit Pecháček junior.

V té zmatené předokupační době přesto nepanovaly v socialistickém Československu takové poměry, že by tam člověk žil ve vzduchoprázdnu, mohl se ztratit a nikdo o něm nevěděl a nikoho to nezajímalo. V této době do RFE nastoupili kromě Pecháčka juniora ještě Sláva Volný a Karel Jezdínský (Československý rozhlas Praha) a Milan Schulz (Lidové noviny). Tito lidé měli kontakty po celém Československu, zejména Volný a Jezdínský. A pak Pecháček junior, ač měl otce ředitelem t.zv. špionážního centra v Mnichově, jak se o RFE/RL vyprávělo, si vyjížděl služebně do kapitalistické ciziny jako sportovní redaktor Čs.rozhlasu a samozřejmě, že se setkával i se svým otcem, který byl dříve sekretářem Msgr.Šrámka, předsedy Československé strany lidové v Praze!

Když ho československá zpravodajská služba připravovala tak důkladně na akci v RFE/RL, jak mu potom mohlo trvat celý rok, než se obeznámil s tak jednoduchými poměry? O tom by nám mohl něco říci i bývalý spolupracovník pana prezidenta Havla, známý to sexuální rozvědčík Koecher, nejprve se nacházející ve Špalíčku OF a později přímo v hradní kanceláři! Ten přece také pracoval po určitý čas jako špion v RFE/RL. Pak zde existuje ještě jedna možnost a sice, že mu někdo předem připravoval v RFE/RL půdu.

Při vyplňování všech těch dotazníků, poskytnutých interview, besed a přednášek zapomněl náš hrdina na svoji ženu Jiřinu, která přicestovala do Mnichova legálně se svým československým pasem a vizem, vystaveným v červnu 1968 v Praze.

Nejasné je tvrzení pana Minaříka, že byl v roce 1968 propuštěn z politických důvodů z brněnského rozhlasu, ale 30.srpna 1968 vystavuje tomuto "nepříteli socialistického zřízení" brněnská správa pasů a víz československý cestovní pas č.1076192 s nímž legálně přijíždí do Vídně a přiváží sebou "zajímavé dokumenty", které tak zkušeného muže, jakým byl Julius Firt, zaujaly natolik, že pro Minaříka zajistil práci v RFE. Jaké to byly "dokumenty" se již asi těžko dozvíme, ale byl to jistě ojedinělý případ v historii špionáže, že si agent v akci veze přes hranice "důležité dokumenty" v okupační době, která byla vyjímečná, měla charakter vyjímečného stavu a za takové situace se špioni střílejí bez soudu a rozsudku. Ale ani tohle pana Russela Poola, který prý byl zkušeným agentem C.I.A. nepřivedlo z míry. Pokud opravdu nějaké materiál přivezl, mělo každého zajímat, jak a kde k nim mohl z politických důvodů propuštěný "spíkr" brněnského rozhlasu dostat a ihned prověřit , jak a kdy byly vyfabrikovány v některé laboratoři zpravodajské služby. Pak pan Minařík jaksi nedopatřením neuvedl, že se v Mnichově rozvedl a pak oženil s krásnou a exkluzivní dcerou intendanta bavorského rozhlasu, slečnou Gertraudou, jejíž dlouhé a krásné nohy přiváděly téměř do mdlob pozdějšího ředitele, právě toho pana Juliuse Firta, že svěřil Minaříkovi klíče od svého trezoru a on mu ho později vykradl.

Pan Minařík zapomněl uvést, že opilý řídil své auto a způsobil jisté servírce z jedné mnichovské hospody při havárii těžké zranění s trvalými následky, které by ho na půdě Německa finančně pronásledovaly až do smrti. A to již byl ženatý s krásnou Gertraudou. Takže to s tou jeho verzí, jak pořád myslel na své špionážní úkoly nebylo tak horké. V té době se v Mnichově vyskytly úvahy o tom, zda tato havárie nebyla příčinou k získání Minaříka pod tíhou okolností ke špionážní službě. Existovaly velmi podobné paralely.

V Mnichově byl v roce 1988 zatčen výše uvedený Přemysl Barák, který pracoval jako volný spolupracovník. Většinou žil ze sociální podpory, ale jezdil na výlety na Hawai a Maledivy. Také on se opil, rozbil auto, ale zanedlouho si ze svých sociálních peněz koupil opět nového bavoráka. Ten na rozdíl od Minaříka se dobrovolně přihlásil německým úřadům a byl později odsouzen na dva roky podmíněně! Dosud stále žije v Německu, protože přes tuto činnost ho německé úřady po vynesení rozsudku nevyhostily!

Není, či snad nebylo těch "náhod" poněkud mnoho?

W.M.K.

Pokračování příště