--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Slezáček Josef
Název: Horor nebo fakta?
Zdroj: NN Ročník........: 0004/008 Str.: 024
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 02.01.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Redaktoři našich novin jsou zvyklí na leccos. Dostáváme dopisy, které vypovídají o nečistých praktikách různých existencí, o neochotě smířit se se zánikem totalitního režimu. Příběh, který nám napsali dva lidé z Moravy však překonává všechny ostatní. Nemohu potvrdit, že je pravdivý snad proto, že si nedovedu ani představit, že je ještě dnes něco takového možné.

Nevím, co ti tři, o kterých je v textu řeč provedli. Ale ať to bylo cokoliv, ať mají jakoukoliv pověst či minulost, není to nic proti vyšetřovacím metodám, které jsou zde popsány. Vyšetřovacím metodám "bezúhonných a spolehlivých ochránců zákona". Žádám tímto příslušná policejní místa a odpovědné činitele, aby se k následujícímu textu oficiálně vyjádřili. Adresa našich novin je v tiráži na straně 8.

21. 1. 1994

Vážená redakce!

Chtěl bych Vám napsat náš neuvěřitelný příběh, který se odehrál při vyšetřování případu na Obvodním oddělení policie v Otrokovicích. Byli bychom moc rádi, kdybyste tento příběh otiskli ve Vašich Necenzurovaných novinách, které jsou velmi čtené. Jsme Vaši věrní čtenáři, a prosíme Vás o tuto skromnou pomoc. Aby se nic podobného v budoucnu neopakovalo na Vás i na druhých lidech. Nyní Vám vylíčím náš skutečný příběh, který jsme prožili na vlastní kůži.

Dne 2. 1. 1994 v neděli jsem byl zadržen policií obv. oddělení v Otrokovicích. Po příjezdu na oddělení mě posadili do návštěvní místnosti. Po půl hodině za mnou přišli dva policisté, a já měl dotaz, proč mě tak dlouho nechají čekat bez jakéhokoliv vysvětlení. Dodal jsem poznámku, co je to za demokracii, že mě nechají bez vysvětlení a bez důvodu předvedení čekat. V tom okamžiku ke mně přistoupil policista, nadporučík s knírem a pihou ve tváři a začal na mě řvát "Ty hajzle, co mluvíš o demokracii", a vzápětí mně dal vší silou do obličeje rány. Pak mě strhl na zem, kopl mě a praštil pěstí po hlavě. Při tomto řval "stoupni, ty kurvo bachratá, nebo Tě dokopu ještě víc na té zemi." Když jsem vstal ze země, řekl "sedni si, ty hajzle a čekej!" Jeho kolega mi řekl (jméno zatím nevím), že mám 10 minut na přemýšlení, abych přišel na to, co jsem udělal. K tomu dodal, že když nezačnu mluvit, tak mě shora jmenovaný nadporučík dobije ještě víc a vše ze mě vymlátí. Nadporučík ještě dodal, že pokud se to nepovede jemu, tak že za chvíli přijede kpt. Chovanec ze Zlína z kriminálky, který to ze mě dostane ještě horším způsobem, a to tak, že mě zmlátí a obouchá rypák v záchodové míse a spláchne. V ten moment jsem si připadal jako ve snu, že se něco takového může dít v našem státě. Asi za 20 minut přijel policista Chovanec. Vzal si mě do vyšetřovací místnosti. Řekl "sedni si" a hned mně začal vyhrožovat a řvát sprostě, že jestli nebudu mluvit, tak to ze mě vymlátí a když se to nepodaří jemu, tak prý jsou na to ve Zlíně vycvičení specialisti na mlácení, kteří to ze mne dostanou. Při výslechu chtěl po mně i to, co jsem v životě neudělal. Řval na mě sprostě, že fyzicky i psychicky donutil jinší ptáčky se přiznat. Např. "tak mluv, ty hajzle, ty kurvo zlodějská", a potom mně vší silou dvakrát udeřil přes obličej. Tyto sprosté nadávky a mlácení se opakovaly stále dokola od 15.00 do 22.30 hod. večer. Připadal jsem si jako za gestapa. Mlátili mě tam celkem tři policisté, kpt. Chovanec, Antonín Šuček nebo Šoček. Třetí jméno zatím nevím. Připadal jsem si jako fackovací panák. Upozornil jsem je, že jsem v dětství prodělal těžký zápal mozkových blan, ale oni na to nereagovali a začali se mně smát a stále mě mlátili po hlavě. Všimnul jsem si nápisu na dveřích v místnosti výslechu. Stálo tam: "ZA TĚMITO DVEŘMI KONČÍ DEMOKRACIE." Toto vše jsem prožil já, Dušan Vrba, i moje družka Lýdie Holásková, kterou zadrželi spolu s kamarádkou Janou Štefkovou. Ta byla rovněž fyzicky a psychicky napadena policií. Bojí se však vypovídat, protože má strach, že by se vše opakovalo znovu.

Vypovídá L. Holásková:

Dovezli mě v pondělí, 3. 1. 1994 na policii v Otrokovicích a začali mě sprostě urážet, např.: "Ty kurvo, mluv!" Začali mně vyhrožovat, že mé parchanty dají do děcáku, že máme zkurvené rodiče, a mnoho dalších urážek. Chtěli po mně, abych jim přiznala takové věci, které bych v životě neudělala. Stále mě bili po hlavě, konkrétně policista Antonín Šoček a shora uvedený policista s knírem a pihou. Potom mě vyšetřovali policisté z Uherského Hradiště a z Kroměříže, kteří byli velmi slušní. Když bylo všechno zaprotokolováno, tak mě pustili domů. Zavolal mě však policista Šoček, abych šla do jedné místnosti dolů. Tam seděl na chodbě i pan Vrba, který toto vše viděl i slyšel. Vešla jsem do místnosti, kde na mě už čekal policista s pihou a bezdůvodně mě začali mlátit a kopat mě do hlavy a břicha. Neustále na mě řvali, "ty kurvo, všechno nám řekni." Ale já jsem neměla už co. V tom mlácení si velmi libovali, bylo to na nich vidět, jak se přitom usmívají. Vstoupil tam ještě jeden policista, jméno neznáme, ale příjmení má Slunéčka, který je upozornil na to, že je to moc slyšet, ať si mě vezmou navrch, a tam ať si se mnou dělají, co chtějí. Policista Slunéčka vytáhl služební zbraň, vyndal z pistole zásobník s ostrými náboji, a pak jej zasunul zpět do zbraně. Natáhl ji, odjistil a zbraní mě ohrožoval, přičemž ti dva policisté mu řekli "střel tu kurvu mezi oči." Při propuštění z oddělení mně začal policista Šoček vyhrožovat, že jestli nepřijdu ve středu, 5. 1. 1994 bonzovat na lidi, kteří kradou, tak si mě najde, a že to nepřežiju, a dodal "ty kurvo." Když mě mlátili, tak jsem z toho dostala o něco dříve menstruaci. Přinutili mě, abych si dala vložku před nimi, a že jestli to neudělám, tak mně to otřou o rypák. Až do dnešního dne jsme si mysleli, že žijeme v právním státě, kde se nešlape po lidských právech. Že nově budovaná demokracie v našem státě funguje mnohem lépe. Po těchto zkušenostech vidíme, že vůbec neexistuje. O tomto surovém jednání jsme informovali na policejním ředitelství ředitele Koutného, který předal záležitost inspektoru Hanákovi, který tuto stížnost s námi sepsal, ale dodnes se ve vyšetřování nic nepohnulo. Máme dojem, že tento případ chtějí ututlat.

Dušan VRBA

Lýdie HOLÁSKOVÁ

P.S.: Toto psaní jsme zaslali i ministru spravedlnosti Janu Rumlovi.

Není co dodat.

Josef SLEZÁČEK