--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Unie státních zaměstnanců
Název: Jsou naše sdělovací prostředky opravdu svobodné?
Zdroj: NN Ročník........: 0004/008 Str.: 002
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 03.02.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Snaha informovat občany o výstavě iniciativ UNIE tomu naprosto neodpovídá.

V Praze ve stanici metra Můstek v dolní části Václavského náměstí skončila výstava iniciativ UNIE státních zaměstnanců pro vytvoření demokratické státní správy. Od 3. 11. 1993 do 17. 11. byla v Syndikátu novinářů a od té doby ve stanici metra. Výstava skončila, o UNII se ví trochu víc.

O co UNII jde? O to, aby státní úředníci byli co nejlepší a fungovali také tak, protože nefungující, neschopný a korumpovatelný státní aparát velmi dobře známe. Aby konečně začal proces hledání těch nejlepších z nás, kteří by nahradili ty, kteří ve státní službě vidí pouze svůj osobní prospěch a zapomínají na to, že je občané platí ze svých daní a že by především měli sloužit jim. Aby státní správa začala vytvářet takové návrhy zákonů, které Parlament ČR pouze schválí a občan si potom nebude muset najímat právníka, aby mu za úhradu zákon vyložil.

UNII jde o ten nejdůležitější zákon, podle kterého se dotvoří ústřední orgány státní správy. Dvě vlády po čtyři roky na něm stále jen pracují. Přitom členové UNIE ještě před jejím vznikem předložili pěti špičkám našeho státu zákon, který mohl platit již od 1. 5. 1990, pokud by tehdy byla politická vůle. 18. 11. 1992 předložila UNIE další třístránkovou paragrafovanou verzi a 24. 11. 1993 verzi třetí - dvacetistránkové paragrafované znění zákona o státní službě. Dala ji Petičnímu výboru Parlamentu ČR a zároveň uložila i do pracovní paměti výpočetního střediska Parlamentu. 3. 2. 1994 tam byla uložena znovu.

Přestože Ministerstvo práce a sociálních věcí převzalo jednu námi navrhovanou zásadu - nevytvářet tolik osobních úřadů, kolik bude ministerstev, ale pouze jediný, neuznalo za vhodné s námi konstruktivně jednat a stále prosazuje svůj rozsáhlý zákon, který bude jediný, kterým se státní zaměstnanci mají řídit. A ani poslanci si dosud plně neuvědomili skutečnost, že je čeká projednávání zákona, který v mnoha pasážích bude zcela shodný se zákoníkem práce. Je to pro naši mladou demokracii příliš velký luxus mít dva velice podobné zákony. Proto by nejenom občané, ale zejména poslanci měli iniciativy UNIE podporovat. Jak je podporují sdělovací prostředky, je zřejmé z toho, že v průběhu trvání výstavy byl ve třicetiosmi případech žádán tisk, rozhlas i televize, aby o výstavě občany informoval. Výsledný efekt byl zcela minimální. Lze říci, že sdělovací prostředky jsou natolik svobodné, nakolik bez krácení a úprav informují o iniciativách UNIE.

A na závěr. V rámci celých tří měsíců měla UNIE možnost diskutovat v metru s občany nad jednotlivými články výstavy. Nabyla přesvědčení, že její činnost je detektorem demokracie. Z ohlasů na výstavu je zřejmé, že ti občané, kteří demokracii nefandí, výstavu odsoudili. Daleko větší část je však těch, kteří se zájmem vystavené články četli a jejich pomoc dobré věci se již projevila v navázání spolupráce s UNIÍ. Děkujeme proto všem, kteří výstavu pomohli uskutečnit, i těm, kteří její cíle pomohli naplnit.

Praha, dne 3. 2. 1994

UNIE státních zaměstnanců, BOX 116 00 Praha 10