--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Pichrt Jan
Název: "Jde o víru, či o církev? Ne jde o peníze."
Zdroj: NN Ročník........: 0004/008 Str.: 032
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 29.11.1993 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Ne! Jde o peníze." Náboženská společnost českých unitářů je náboženská společnost malá. Její historie sahá do roku 1922, kdy byla založena Dr. Norbertem F. Čapkem. Její původ sahá až do 17. stol. a je poměrně rozšířena v USA. Náboženská shromáždění probíhala a částečně probíhají v paláci UNITARIE v Karlově ulici.
V době nacistické okupace byl Dr. Čapek zavražděn v německém koncentračním táboře a činnost unitářských obcí, a to nejen v Praze, byla pečlivě sledována Gestapem.
Roky 1945 - 48 znamenaly renezanci její činnosti i ve spolupráci s americkými unitáři. Nedělní náboženská shromáždění i další kulturní činnost, vedené reverendem Dr. Karlem Hašplem a dalšími duchovními, byly velice známé a oblíbené a četně navštěvované. Shromáždění unitářské mládeže, mimo dětí navštěvujících nedělní školu a pravidelné náboženské vyučování, se zúčastňovalo přes 250 osob.
Rok 1948 znamenal pro náboženskou obec čs. unitářů, tak jako i pro ostatní církve, katastrofu. Její činnost byla omezena na úplné minimum, studium mladých duchovních na Husově fakultě zakázána, mládež musila být rozpuštěna a místo Gestapa zde byla kontrola Úřadu pro věci církevní. Za této situace, kdy mnoho členů ze strachu přestalo navštěvovat náboženská shromáždění, nemohli být vychováváni další duchovní, pokračovatelé v práci Dr. Čapka, Dr. Hašpla, rev. Rubeše a dalších. Poslední absolvent Husovy fakulty, bratr Drahomil Špale, a byl po studiu správcem náboženské unitářské obce v Brně, náhle v r. 1958 zemřel, ve svých 25 letech.
V listopadu 1989 všechno ožilo. Ožili i unitáři. Pro nedostatek vlastních duchovních se obrátil Ústřední správní sbor náboženské obce o pomoc na unitáře v USA. Vyslali do Prahy na pomoc duchovního, a dokonce původem Čecha, Vladimíra Strejčka. Ovšem, co může být dobré pro USA, nemusí být vždy dobré pro Českou republiku. Dodatečně se zjistilo, že tomuto bývalému občanu ČSSR bylo v r. 1971 ! umožněno odcestovat do USA za účelem studií. I s manželkou. S jakými možnými závazky to bylo spojeno, je zatím tajemstvím. Ovšem byl rok 1971, krátce po zahájení normalizace a tuhého okupačního režimu, a to napovídá mnoho. Nic nebylo zadarmo.
Tento nový duchovní přinesl do české náboženské společnosti mnoho nového, nám neznámého, ale jak se ukázalo, i nevítaného. Celý vývoj situace nám připomíná známý americký film "Vetřelec". On nám ukázal, že i věci víry se dají zpeněžit, že se dají ekonomické zájmy náboženské obce spojit se zájmy osobními. Nastoupil jako duchovní, a tedy zaměstnanec náboženské společnosti. Místo, aby se snažil obnovit nedělní školu pro děti a organizaci unitářské mládeže, staral se o věci hospodářské a velkoryse plýtvat penězi náboženské společnosti při opravách a dokonce i adaptaci vlastního bytu. Z USA si přivezl návrh ústavy, která dává veškerou moc vedoucímu duchovnímu a nikoliv Ústřednímu správnímu sboru, jak to bylo doposud. Návštěvnost na jeho nevýrazných, nic neříkajících přednáškách začala klesat. Unitáři poznali, že nový duchovní není žádnou vedoucí osobností s vysokými mravními hodnotami a velkou vzdělaností, jako byli jeho předchůdci do roku 1948. Stále se utěšovali, že vše se zlepší. Jenže nový duchovní neměl zájem o duchovní a společenský život, neměl úctu k práci svých předchůdců, dal vyházet část archivu i unitářských knih. Začal o všem rozhodovat a neohlížel se na Správní sbor. Unitáři začali protestovat, zejména místní sbor pražské obce. Nehodný duchovní si začal hledat oporu v mimopražských obcích, kde s pomocí "boje proti pragocentrismu" našel několik sobě rovných. Začal otevřeně bojovat nečistými metodami: pomocí neregulerních voleb odstranil dosavadní vedení, dal propustit tři zaměstnankyně ústředí, a to zcela protiprávně - soudní řízení není dosud ukončeno. Dal změnit podpisové vzory účtu ve spořitelně (jak je možné, že pobočka spořitelny to provedla bez souhlasu dosavadních držitelů podpisového práva?!). Dal vyměnit zámky u dveří, aby zabránil vstupu právoplatným členům Správního sboru.
Před měsícem byla svolána valná hromada Pražské obce náboženské společnosti do budovy na Novotného lávce (viz vyměněné zámky a znemožnění vstupu), protože palác Unitarie je přístupný jen občas. Na valné hromadě mi byla celým shromážděním projevena nedůvěra a bylo usneseno doporučit americkým unitářům jeho odvolání. Ti, protože zatím nemají možnost získat vlastní informace, dočasně pozastavili panu Strejčkovi jeho plat v dolarech.
Na tomto shromáždění byli zvoleni delegáti Pražské obce pro mimořádný sjezd náboženské společnosti do Plzně dne 23. 10. 1993, s cílem volby nového Správního sboru a přijetí upravené ústavy. Delegáti, zvolení za přítomnosti pana Strejčka, si pronajali autobus k cestě do Plzně za vlastní prostředky, ve snaze ušetřit peníze náboženské obce. Po příjezdu k budově plzeňské náboženské obce jim však byl znemožněn přístup a účast na sjezdu, narychlo přeneseného do hotelu Continental, a to za prostředky náboženské obce najatými černými šerify z Group 4 ! Samozvaný předseda Ústředního správního sboru D. Kučera prohlásil, že účast na sjezdu umožní pouze 10. pražským delegátům, které jmenoval on s V. Strejčkem a jimž vydal jiné, zvláštní delegačenky. Ostatním delegátům byla účast znemožněna najatými strážci, kteří zabránili ve vstupu i třem přítomným novinářkám. Správně mělo 375 pražských členů nárok na 37 delegátů.
V. Strejček a další jeho příznivci, jako D. Kučera z Jičína a O. Doležal z Brna a další, vůbec sněmu nepředložili návrh ústavy, na níž pracovala ústavní komise několik měsíců, ale dali schválit návrh ústavy, který přiznává V. Strejčkovi veškeré pravomoci. Tento návrh nechali schválit, aniž by s ním seznámili hrstku delegátů. A potom "zvolili" nový ústřední správní sbor. To se stalo 23. 10. 1993 v demokratickém státě, 4 roky po 17. 11. 1989.
Pražská obec náboženské společnosti prohlásila mimořádný sněm v Plzni za neplatný, protože byla mnohokrát hrubě porušena ústava. Vladimír Strejček se velmi špatně odvděčil českým unitářům, kteří ho pozvali, aby povznesl jejich náboženskou společnost. Místo, aby o ni pečoval a rozšiřoval ji, rozštěpil ji. Založil totiž jakousi společnost UNIVERSALISTŮ, která má zastřešovat všechny církve světa! Tato skupina (nechce se nám napsat sekta) užívá místnosti paláce Unitaria a překáží vlastníkům paláce, unitářům v jejich shromažďování. Je to takové kukaččí vejce, jak je známo z existence mnoha jiných sekt. Vladimír Strejček ví, že by nikdy nesehnal 10 000 podpisů, potřebných k oficielnímu založení nové náboženské společnosti, a proto parazituje na tom, co je již vybudováno ! A protože sám nemá tu schopnost, aby zaujal nové posluchače, využívá popularity biotronika pana Pfeiffera. A tak se unitáři stávají podnájemníky ve vlastním domě, a zatím není moci, která by tomu zabránila.
Vladimíru Strejčkovi a jeho příznivcům, kteří narychlo vytvářejí nové obce, aby tak získali většinu, vůbec nejde o věc českých unitářů, ale o palác Unitarie, budovu nesmírné hodnoty, budovu s divadelními sály a dalšími místnostmi, tak ideálně ležící v těsné blízkosti Karlova mostu na Královské cestě, kde by se to po zničení náboženské obce českých unitářů tak krásně podnikalo! Jde vlastně o bolševické manýry, tentokrát importované z USA. Takže jde jen o peníze - a majetek.
Praha, 29. 11. 1993
Jan Pichrt