--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Vydra Luboš
Název: O Ježkovi, který se plazí
Zdroj: NN Ročník........: 0004/009 Str.: 007
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 01.01.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Luboš Vydra

Třebaže Všeobecná deklarace lidských práv hovoří o tom, že všichni lidé jsou si rovni platí u nás stále, že někteří lidé jsou si rovnější. Dokazuje to i rozhovor s Tomášem Ježkem, otištěný v Lidové demokracii 30. 12. 1993. Je třeba předeslat, že zatímco tento projev doslova psí servility vyjít mohl, rozhovor učiněný s Petrem Cibulkou cenzurou redakce LD neprošel. Přitom téma rozhovoru bylo stejné - president Václav Havel. " Úcta k prezidentovi je jedna z věcí, které musí každý cítit jako samozřejmost", tvrdí Tomáš Ježek. Přiznám se, že nemám důvěru k tomu co je založeno na pouhém cítění, namísto kde by prospěla spíše rozumová úvaha. Protože z té vyplývá, že pokud jsou si všichni lidé rovni, úctu zasluhuje každý člověk, nikoliv pouze pan president. Po desetiletí si stěžujeme na to jak špatný je náš národ. Konfidentů za časů gestapa v něm bylo tolik, že z toho byli údajně znechuceni i sami gestapáci. Co však děláme pro to, aby byl lepší, když sama hlava státu se udavačů z dob komunistického režimu zastává? Kdo cti chceš být hoden, zasluž si jí sám! Pouze otrocká duše uctívá z tradice, či povinnosti. Pane Ježek, Havel naštěstí není Hospodin a proto vaše vyhnání z ráje tento příměr neunese. Náš spor s Havlem je zásadní především v tom, že pojetí "osvíceného" presidenta za které se on sám zasazuje je veskrze špatné. Snaží se zakonzervovat čecháčkovskou malost a provinciálnost na další desetiletí. Pojetí, aby na čele státu byl jakýsi hybrid presidenta a konstitučního monarchy otcovsky kojícího zemi pseudohumanistickou filosofií je pro nás naprosto nepřijatelný. A jestliže náš přední antiintelektuální filosof Ladislav Klíma prohlásil, že náš národ není národem, protože nemá svého Karla Havlíčka Borovského, který by dokázal říci pravdu do očí komukoliv, tedy i vladaři, můžeme již říci, že tímto národem má šanci opět být, protože má svého svobodného občana Petra Cibulku. Svobodná společnost totiž nespočívá na životě podle principů dodržovaných slepě pane Ježek ("Německý voják nemyslí, za něho myslí vůdce!"), ale na svobodě občanů. Jak blízko je Tomáš Ježek k uvažování frajtra nacistického wermachtu dokazuje i fakt, že považuje Cibulku za nebezpečného právě pro toto jeho pojetí svobodné společnosti. Tedy společnosti, kde Petschkovu paláci by se říkalo "Dům lásky", Ljubjance "Ministerstvo pravdy" a nad celým tímto Ježkovým rájem by k tomu všemu visel úhledný nápis: " Práce vysvobozuje."

Když někde hledat vzor, je lépe jej nehledat v emotivních fašistických formulkách, či v intelektuálních teoriích, ale v zemích svobodnějších než je naše. Tak třeba v USA, kde president v podstatě splývá s vládou, stoje na jejím čele. Úcta zde vyplývá z přirozené pozornosti, která je k němu jako k osobě ve středu dění zaměřena a není si jí proto třeba sugerovat, či soudruhem Jičínského ústavou stanovovat presidentovu nadstranickost a nadčasovost, jejiž ctižádostí by bylo v důsledku pak tzv. "umravnění, polidštění a zduchovnnění politiky a politiků." Kdyby si tohle někdo ze současných amerických presidentů dal do předvolebního sloganu, skončil by namísto v Bílém domě, tak nanejvýš na soudku od zavináčů v některém z tamějších parků. Z tohoto hlediska je ovšem zcela pochopitelné, proč Václav Havel dával tolikrát najevo svoji nechuť k "bezduché konzumní" (americké!) společnosti.