--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Polák Jiří
Název: Přímá demokracie zítra
Zdroj: NN Ročník........: 0004/009 Str.: 008
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 01.01.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Před nedávnem nám byla do redakce zaslána publikace Dr. JIŘÍHO POLÁKA - DEMOKRACY (a to přímood autora kterému tímto srdečně děkujeme). Tato publikace se blíže zaobírá modelem tvz. přímé demokracie, a ve zvláštní části pak případem Švédska, které bylo v šedesátých a na počátku sedmdesátých let nejbohatší zemí Evropy a na

přelomu let osmdesátých upadlo do ekonomické krize, jež byla zapřičiněná chybou společenského systému a uvádí se zde, že transformace švédské společnosti na přímý demokratický systém může být jediným možným rozřešením z této krize. Autor publikace Dr. JIŘÍ POLÁK emigroval v roce 1965 z rodné vlasti do Švédska, kde studovalů mnoho let na universitě v Lundu, a to nejprve jazyky a později sociální vědy. Publikoval v mnoha zemích. V roce 1992 pak zvláště novelu nazvanou 2084, která je jakousi optimistickou odpovědí G. Orwelovi, a to ve formě vizí o USE a o čase, kdy zavládla přímá demokracie na tomto kontinentě. Stejné ideály pak v poněkud více theoretické formě, i když zjednodušené, předkládá v této publikaci....

Otázka přímé demokracie nás bezesporu už delší dobu zajímá natolik, že jsme tuto publikaci přijali s velkým zájmem, a neodpustíme si tedy formou pokračování v NN udělat jakýsi průřez touto publikací pro naše čtenáře, neboť statě v této knize obsažené mohou podle mého názoru podstatnou měrou formovat zdravý politický názor pro naší společnost a hlavně mladou generaci tolik potřebný...

J. HOLEČEK

1.část

VELKÁ LEŽ

Dnes by snad nikdo nepochyboval o tom, že demokracie je vyšší a nejvýhodnější politický systém. Každý občan ze Západní země je vystaven konstantnímu toku informací - obě, verbální i visuelní zaručují jemu/jí (nebo posilují jeho nebo její víru), že politický systém té či oné země je pravdivý a demokratický.

Demokratická podstata průmyslově nejvyvinutějších zemí je garantována konvenčními médii, politiky, nejvíce zúčastněnými ve veřejných sporech a asi stále také většinou obyvatel. Tato struktura je však převážně vedena nepřímo, zvláště s ohledem na to, že přesvědčování typu " v demokracii nemůžeme dělat to či ono, je neslučitelné s faktickými principy demokracie samé.

Demokracie měly převahu navzdory jejich počáteční slabosti, přes nacistickou diktaturu za 2. války atd. atd. Výpovědi tohoto typu však vždy odporují myšlence " opouštět malý pokoj kvůli velkému dluhu ", protože dluhy jsou a vtírají se do paměti se vzrůstajícím počtem lidí. Na počátku devadesátých let, zatímco média a komentáře ujišťovaly veřejnost, že žijí v demokracii, ve skutečnosti můžeme brát jako doznání, že demokracie západních zemí ve skutečnosti upadla do krize. Něco je tedy shnilého ve státě dánském, ale zároveň ve všech zemích záp. Evropy a stejně dobře tak v U.S.A.

CO JE ŠPATNĚ

Demokracie znamená něco jako " pravidlo pro občany " a systém, ve kterém občané rozhodují o všech sporných bodech, jež se jioch přímo dotýkají.

Kromě některých extrémě vzácných případů - Starověké Řecko, nebo popřípadě dnešní Švýcarsko - což je dotud skutečná výspa demokracie - převládají většinou rozhodnutí vytvořit systém zprostředkovaný zástupci, vybranými ve všeobecném hlasování, prezentující výběr mezi nejméně dvěma politickými stranami rozdílného typu. Jinými slovy: Podle všeobecného mínění může být demokracie pouze nepřímá. Existují však důvody si položit otázku: " Může nepřímá reprezentace někdy rozhodovat o ryzí demokracii?" " Má průměrný občan vůbec nějakou naději na výběr?"

Podívejme se nyní na typickou evropskou situaci: (viz tab.1)

Jednou za každé tři, čtyři nebo pět let se občan P presentuje tím, že dá svůj hlas jedné z několika stran. Každá strana má program, skládající se ze slibů nebo návrhů, jak dojít mnoha velkých výsledků. Pro tuto skutečně demokratickou formu výběru je nutno splnit několik podmínek: 1* Občan P by měl mít detailní znalosti o volebních programech všech stran, které se mu nabízejí.

2* Každý politik by měl representovat pouze svoje voliče a nikoho jiného, přičemž by u něho neměly být žádné vedlejší zájmy, které by prostřednictvím politiky prosazoval. 3* Politik by měl svým hlasováním a svými stanovisky být v perfektní harmonii s prioritami občana P

4* Skrze svou reprezentaci by měl občan P být schopen kontrolovat a zvažovat celé spektrum aktivit.

5* Občan P by si měl být vědom reálného období působení "jeho" strany, s ohledem na předkládaný program. Jeho vědomí by mělo být zásobeno objektivními informacemi od skutečných expertů a ne jen stranickou propagandou.

6* Občan P by měl být obeznámen s každým kandidátem na volebním lístku a mohl tak nabýt přesvědčení, že tomu či onomu kandidátu může důvěřovat.

7* Občan P by měl možnost dále zajistit, že reprezentace jedná podle jeho vlastního přání, a to po dobu celého volebního období. V opačném případě musí mít možnost tuto reprezentaci odvolat.

8* Jestliže je výslovným přáním občana P znát pohled na stanovisko, nezahrnuté v programu žádné strany, měl by mít možnost tohoto docílit...

9* Všechny strany , a to i ty nejmenší by neměly být reprezentovány pouze v parlamentu, ale i ve vládě, i když preference menšin by nesla určitý stupeň vlivu, korespondující se zpětným počtem jejich voličů.

JAKÁ JE SKUTEČNÁ SITUACE ?

Občan P neměl dejme tomu čas se blíže seznámit s volebními programy, které mu byly nabízeny skrze volební strany. V nejlepším případě měl jenom nejasnou představu o směrech, které jednotlivé strany předkládají, nebo jen některé z nich a přeje si popadnout alespoň pár stanovisek, které se ho bezprostředně dotýkají. Dostává však informace od propagandy a ne od nepředpojatých odborníků. Tady budou jeho myšlenky poněkud nesprávné a on je více či méně neschopen posuzovat důsledky dlouhého údobí politiky, pro kterou se rozhodl hlasovat. Jestliže se v období mezi volbami politika změní, není schopen udělat prakticky vůbec nic. Samozřejmě, v příštích volbách může volit stranu jinou, ale tehdy už se však stalo a není rovněž žádná záruka, že strana nová, ke které si náš občan P přivoněl, přinese do nových voleb lepší předvolební sliby než strana první.

Občan P není třeba velmi spokojen se zahraniční politikou a ještě o něco méně s politikou obranného charakteru. Na toto pole aktivity však nemá zpravidla pražádný vliv, a to zvláště v případě války, mezinárodní krize nebo teroristických akcí, přičemž je pravdou, že důsledky těchto politik se ho dotýkají daleko více, než politiky jiné. Vláda občana P samozřejmě preferuje tu stranu, ze které je valnou měrou složena. Může však nastat válečný konflikt, změna režimu, změny v koloniální politice. Občané, kteří zpravidla popírají demokratická práva pochopitelně těší ze života uvnitř síly této dané politiky... Stejná vláda, která trestá jednotlivce za násilné trestné činy a zlodějny však může s využitím tajných složek či armády beztrestně činit to samé, a to pod záštitou tvz. národních zájmů, ochrany zákona apod.

Ano a toto je opět bez možnosti kontroly ze strany občana P. Pro srovnání: salónní reprezentace může značně vynakládat svoje zájmy, a to s velkou podporou svého vlivu, zvláště v oblasti zbrojně průmyslových komplexů, o které se jeví hlavní zájem hlavně v ohniscích mezinárodního napětí. Salónní reprezentace tohoto typu však narušuje demokratické procesy a činí výsměch celému demokratickému systému. Parlament v nepřímé demokracii takto vede politiku uzavřeného směru bez vnějšího kontaktu s okolím. Tato politika je plná intrik, taktického manévrování, osobních sporů... Je všeobecným pravidlem, že se členové parlamentu vždy násilně drží vytýčené partajní linie té či oné strany. - V britské Dolní sněmovně je například groteskní instituce na " řízení " naplňování této funkce... Je zde zajisté případy, kde nedostatek discipliny vyplývá z hlasování podle vlastní soudržnosti členů parlamentu.

Je vzácností, že členové parlamentu hlasují podle přání svého voličstva, což by měla být povinnost, nedílně spojená s demokratickými mýty.

Je tady rovněž dilema, a to zda umožnit všem stranám , i nejmenším , aktivní vstup na parlamentní půdu.

Ano, je pravdou, že může dojít k poněkud chaotické situaci, a nebo se prostě jednoduše stanoví práh, tj. postulát procentuelního zastoupení voličské obce, která danou stranu volí. V Dánsku to jsou 2%, ve Švédsku 4%, v Německu například 5%. Tento postulát malým stranám poněkud znemožňuje parlamentní zastoupení, ale zároveň se děje i to, že celý systém takto ztrácí na demokratičnosti.

Spoustě voličů tedy zbývá buď se neprezentovat vůbec, a nebo to, co je docela běžné, že vzdávají svoje hlasy pro malé strany, protože vědí, že mohou být takto vyřazeny ze hry. Toto je jiný příklad limitu " reálného výběru " v nepřímé demokracii. Je to jeden z jevů de facto oligarchického pravidla pro monopolní velké strany. Složení vlády v daném případě je ale zároveň daleko více " přímočaré "... Vláda je zformována zpravidla samostatně z nejsilnější strany ( reprezentované zpravidla nepatrně více jak 50% voličů ), popřípadě koalicí. V posledním případě žádná z koaličních stran nemůže realizovat svůj program prezentovaný voličům, protože je samozřejmé, že podléhá kompromisům ze strany svých koaličních partnerů.

Takže sliby takto vydané, zřídka dojdou svého naplnění. Tak jako tak jsou předvolební sliby jedním z hlavních nástrojů stranické propagandy, a to za účelem dostat tolik hlasů, kolik je jen možné získat.

Zda je vláda složena z jedné strany a nebo koalice také znamená a nebo koalice také znamená reprezentaci pouze jedné skupiny voličstva, zastávující do jisté míry preference velmi významných menšin.

Někdy může také být menšinová vláda, která v rozhodující situaci podléhá kompromisům a váhavým stanoviskům, a to ke škodě celé země.

Může zde být stanovisko pro občana P velmi důležité, nebo popřípadě jiné stanovisko, o kterém předtím nevěděl, neboť bylo zamlžované stranickou propagandou, a ke kterému se většinou všechny strany chovají mlčenlivě.

Vzniká tedy otázka, jestli je systém tvořený tvz. stranickým a korporativním parlamentarismem jedinou cestou pro realizaci myšlenek demokracie...

A konečně v neposledním případě by náš občan P jistě velmi rád nalezl vysvobození od rozmanitých stanovisek , nashromážděných v jednom a tom samém programu strany. Je typické, že když by si vybral opravdu pravdivě a svobodně, podle svého uvážení, mohl by si asi vybírat preferentní rozřešení z několika problémů.

Jakkoli mu systém odmítá tuto možnost, vrhá ho dp schizofrenické situace...

Například: Věří, že pravé křídlo určité strany, třeba v ekonomických otázkách, může být prospěšné jeho zemi, ale zároveň se mu jinak nelíbí okolí této politické orientovanosti.

Takže co může dělat???

pokračování příště

z anglické verze knihy Dr. J.POLÁKA "DEMOCRACY " volný překlad J. HOLEČEK

P.S. Prosíme čtenáře, aby v případě zasílali své názory a polemiky, nebo podněty v otázkách přímé nebo nepřímé demokracie, neboť právě přímé rozhodování osob může být mimo jiné možná jediný způsob, jak zachránit lidstvo před ekologickou katastrofou!