--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Pavlík VLadimír
Název: Traja králi - velikáni?
Zdroj: NN Ročník........: 0004/009 Str.: 017
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 01.01.1991 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
fejtónový sen
Námet pre Milana Markoviča (podnadpis)
Nedávno sa uskutočnilo na prísne utajenom mieste stretnutie Vladimíra Mečiara s Václavom Havlom a Václavom Klausom. Šíriace sa fámy ohľadom dotyčnej schôdzky využila Tlačová agentúra SJS (Slobodník je Slovensko) na zúrivú kampaň všetkého, čo škodí Slovensku, dokonca až za polárnym kruhom. Zanedlho ma navštívil neznámy muž s divným prízvukom. Ponúkol mi na prehratie kazety a k nej pripojil zaujímavú fotografiu. Vzhľadom na závažnosť dotyčného materiálu, ako aj politickú, ekonomickú a občiansku múdrusť týchto výnimočných osobností, ktorí sa nielen narodili pre blaho svojho národa, ale chcú pre tento ideál obetovať aj svoje životy, považujem za potrebné priebeh ich jednania zverejniť. Pochopil som, že jeho utajenie bolo vlastne urobené kvôli ich skromnosti.
V. Mečiar: Moji drahí priatelia, skvosty českého národa v tomto storočí. Vitajte v sídle HZDS, Hnutia s vyše tisíc rokov starou tradíciou. Z jeho ideológie čerpal aj samotný Svätopluk, keď hovoril o jednote všetkých Slovanov. Nám trom bolo súdené, že sa zapíšeme do svetových dejín. Možno viete, s akou závisťou sleduje terajší americký prezident mojú politickú múdrosť, ktorú sa snažím vyvážať aj za hranice Slovenska. Rozhodnul som sa, že o tieto vavríny sa s vami podelím.
V. Havel: Je to pro mě velká čest. Vaše humanistické myšlenky jsem studoval již od roku 1971 a byly i hlavní náplní mých her.
V. Mečiar: Viem, viem. Aj preto vás chcem zapísať do svetových dejín. Mám rád poslušných ľudí, ktorí si ma uctievajú.
V. Klaus: Já jsem vaše ekonomické myšlení též studoval a aplikoval jsem je nejen v Prognostickém ústavu, ale i v bankovnictví. Měl jsem z toho velké problémy až do listopadu 1989.
V. Mečiar: Všetko som pozorne sledoval, keď som bol ešte v hlbokej ilegalite. Vás, pán Havel obdivujem, s akou statočnosťou ste znášal komunistické kriminály. Prežil ste samotky, hlad, bitky, nedostatok vitamínov.
V. Havel: Děkuji. Uctivě děkuji. Víra ve vás, že jednou tu budeme my vládnout, mě naplňovala obrovskou silou. Nezáviděl jsem např. Cibulkovi, když byl zavřen, že měl samostatnou celu s televizí, že své milence Olze mohl každý den psát dopis. Ale nikdy mu neodpustím, že odcizil našim samizdatovým Lidovým novinám začátkem roku 1989 seznamy agentů a důvěrníků StB, které jsme chtěli zveřejnit. V. Mečiar: Nebojte sa. Váš dlhoročný boj za pravdu neostane zabudnutý. Preto som vás pozval. Chcem vám oznámiť, že my traja budeme nominovaní na Nobelovu cenu za pokojné rozdelenie ČSFR.
V. Klaus: Po tolika nedorozuměních od svých nepřátel konečně velké porozumění s VAŠÍ EXCELENCÍ. Jste skutečný bohatýr. Takhle se se mnou podělit o slávu. Vždyť vy jste vlastně duchovní otec této krásné myšlenky: "VŠECHNA MOC NA SLOVENSKU PATŘÍ DO JEDNĚCH RUK."
Modlím se za vás prostřednictvím svého jmenovce, jehož socha stojí na Václavském náměstí. A ABY TO I MNĚ V ČECHÁCH VYŠLO. V. Havel: Já si dovolím trochu oponovat. Mně byl na Západě dlouhá léta vytvářen imič humanisty a lidumila. Nebyla to laciná záležitost. Mám velkou zodpovědnost, hlavně sám nad sebou.
Musím se vám přiznat, že jsem začal studovat též historii. Tam jsem se dočetl, že Českoslovenkou republiku rozdělili již v roce 1939 ADOLF HITLER A JOZEF TISO. Co když nám Norové řeknou, že Nobelova cena nám patří až po udělení IN MEMORIAM HITLEROVI A TISOVI ?
V. Klaus: To je ale velké nedorozumění, pane kolego. Tito dva dělili republiku i za cenu lidských životů. My jsme ji rozdělili jen za cenu ekonomických kolapsů.
V. Mečiar: Vy si nerobte žiadné starosti. Moje známosti a odborníci okolo mňa budia všade rešpekt. Veď tento návrh vypracoval špičkový slovenský "huhu" ROMAN HOFBAUER. Podpísala ho aj OĽGA KELTOŠOVÁ, ktorej manžel je môj advokát. Zlí komunisti ho v roku 1981 odsúdili len preto, že ROBIL PODVODY PRE SVOJE DOBRO. Aj A. M. HÚSKA je v tom zainteresovaný. Vzrastom je to malý človek, ale ukecal už iných velikánov.
V dotyčnej komisii je aj DUŠAN SLOBODNÍK. Pochybujem, že by Nóri mali záujem, aby z nich vyrobil protislovenských živlov.
V. Havel: Jen aby to nepoškodilo mé jméno. Mám již velký problém s tím Cibulkou. Američané a židovské kruhy financují jeho noviny, a já se nemám kde bránit. Dokonce i Rudé právo podplatil. Něco strašného.
V. Mečiar: Nebojte sa, pán Havel. Veď až budeme spolu preberať Nobelovu cenu, tam to v partajnom duchu a v ďakovnom prejave tomu Cibulkovi všetko zrátame. V. Klaus: Jsem rád, že v tomhle vládne mezi námi velké pozorumění. I mně ten Cibulka brzdí ekonomickou reformu. V. Mečiar: Nebojte sa. (Búcha päsťou do stola a zvyšuje hlas). Poznáte tú básničku, pred ktorou sa trasie všetko, čo je skonsolidované?
V. Havel: Ano, víme.
V. Klaus: Ano, vždyť je politickým hitem A PŘEDSTIHLA DOKONCE I VÝROKY ŽIRINOVSKÉHO.
V. Mečiar: No vidíte, ale ona má účinky, len keď ju ja recitujem. (Vstáva a búcha sa päsťou do hrudníka). JA SOM MEČIAR! KTO JE VIAC? VŠETKO ROZVRÁTIM ZA MESIAC! V. Havel: (tleská)
V. Klaus: (tleská)
V. Mečiar: A KEĎ MA PO SMRTI NASERÚ, TAK ROZDELÍM AJ PEKLO, AKO TÚTO REPUBLIKU. HITLER A TISO MI NEBUDÚ BRAŤ MOJE ZÁSLUHY.
V. Havel: Jsem rád, VAŠE EXCELENCE, že i tohle vyznamenání bude v mé vitríně. Opět ušetřím elektřinu.
V. Mečiar: Tomu nerozumiem.
V. Havel: Lidé mi píší, abych tolik nepracoval. Prý v mé ložnici vidí stále v noci světlo. Ha, ha, ha, kdyby věděli, že to svítí pouze MÉ METÁLY, KTERÉ SI PŘED SPANÍM PŘIPNU NA PYŽAMO.
V. Klaus: Mně zase lidé píší, proč je v mém bytě stále tma. Občas mi i pošlou něco na vylepšení mé životní úrovně. Jenže já se jim nemohu přiznat, že všechna má okna jsou polepená děkovným uznáním za to, že jsem bývalou ČSFR, A POZDĚJI ČR OČISTIL OD ŠPINAVÝCH PENĚZ A VYMYSLEL TAKOVOU PRIVATIZACI, KDE VŠICHNI MĚLI STEJNÝ START.
V. Mečiar: Aj ja to poznám. Veď denne pracujem až 25 hodín. V sobotu a v nedele dokonca až 27 hodín.
BUDEME SKUTOČNÉ OZDOBY PRE NOBELOVE CENY. ALE MAJTE NA PAMÄTI, ŽE JE TO MOJOU ZÁSLUHOU.
Vladimír PAVLÍK