--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Pavlík Vladimír
Název: Ohlasy na kauzu Přemysla Coufala
Zdroj: NN Ročník........: 0004/009 Str.: 018
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 01.01.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Tento seriál, ktorý mal deväť častí a vychádzal od č. 30/1993 až po č. 04/1994, vzbudil veľký ohlas. Prišlo množstvo dopisov, telefonických ohlasov, ale aj osobných stretnutí. Dostal som mnohé závažné podnety, ktoré v rámci ďalšieho šetrenia nemôžem z pochopiteľných dôvodov zatiaľ zverejniť. Po ich objasnení bude ale čitatelská verejnosť informovaná.

Jediný kritický ohlas prišiel od pána Pokorného z Prahy, ktorý mal pocit, že z množstva mien a informácii si nebolo možné urobiť konkrétny obraz. Mal pocit, že v kratšom podaní tejto kauzy by sme dokázali viac.

Zaujímavé veci sa nám podarilo zistiť o JUDr. Antonovi OBRANCOVI, bývalom príslušníkovi XII. Správy FMV v Bratislave, ktorý mal P. Coufala ešte počas jeho života pod dohľadom. Po novembri 1989 sa stal z neho podnikateľ, toho času je vo vyšetrovacej väzbe za podvody a krátenie daní.

V tejto súvislosti mi znovu prichádza na myseľ úplatok pre príslušníkov ŠtB vo výške 20. 000 Kčs, na ktorý P. Coufala naviedol RNDr. Štefan Drgoň, za ktorý, po jeho odovzdaní cez jeho osobu, mal mať od nich pokoj. To sa samozrejme nestalo a záhadná smrť RNDr. Drgoňa niekoľko dní po odovzdaní tohoto úplatku čosi hovorí.

V uznesení GP SR, ktoré 28. 6. 1991 podpísala jej vyšetrovateľka JUDr. Lýdia Rácková, sa na str. 40 konštatuje, že matka P. Coufala uviedla ohľadom pitvy svojho syna, že študenti medicíny, ktorí tam boli prítomní, mali na jeho smrť iný názor.

Pitevný sanitár Oskár DŽURNÝ sa pre odstup času na pitvu už nepamätal. Dalo by sa to aj pochopiť, keby... matka dotyčného, JUDr. Júlia DŽURNÁ NEBOLA NA FUNKCII RIADITEĽKY PRIESKUMNÉHO ODBORU GP SR. Predložil som dostatok dôkazov, ktoré GP SR usvedčujú, že v tejto kauze šetrenie viedli neodborne a lajdácky.

Čitateľ, ktorý si neprial byť menovaný, vo svojom obsiahlom dopise mimo iného napísal: "Získali jste velké množství čtenářů otištěním článků na pokračování, kde popisujete bestiální vraždu a umučení oblíbeného dp. Coufala v Bratislavě ze strany sadistů StB.

Pokračujte laskavě v odhalování zločinů na římsko-katolické církvi."

Obsiahly dopis nám zaslal pán Osvald Hofman z Benešova u Boskovic. Spomína na popravu pátera Jana BULU na Pankráci 30. mája 1950 a kňazov Františka PAŘILA a Václava DRBOLA dňa 3. augusta 1951 v Jihlave. Z výpovedí svedkov popisuje mučenie týchto kňazov, strhávanie nechtov z ich prstov, drvenie kostí na rukách a iné.

Popisuje inscenovanú samovraždu študenta teológie Pavla ŠVANDU a katolíckeho kňaza dr. KOUTNÉHO.

V závere svojho dopisu vyslovuje veľmi zaujímavé myšlienky, z ktorých citujem: "Kdo dnes po létech může vrahy usvědčit a pohnat před spravedlnost? Když za pomoci pohrobků rodné strany a nedůslednosti těch, kteří mohou a nechtějí do tohoto kyselého jablíčka kousnout. Přehlížejí, jak se neuplatňuje lustrační zákon a místo vypořádání se zločiny podávají poslanci stížnost k soudu proti zákonu žádajícímu aspoň morální odsouzení strany, která zdevastovala naši vlast."

Dva dopisy nám poslal pán ThDr. Ladislav BRABEC z Prahy, ktorý už niekoľko rokov nielen hľadá materiály k tejto kauze, ale na jej objasnenie žiada o pomoc jak naše, tak aj zahraničné inštitúcie.

V septembri 1993 mu Parlament ČR poslal nasledujúce vyjadrenie: "Místopředseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky pan Ing. Jan Kasal mne pověřil, abych Vám poděkoval za dopis a projevenou důvěru.

Seznámil jsem se s Vaším článkem o brutální vraždě pana Ing. Přemysla Coufala, CSc. Sdílím Váš názor, že je nutné znát pravdu a věřím, že se podaří rozplést spletité nitky této události. Celou záležitostí se budeme dále zabývat." Podpísaný je tu Ing. Jan MÁLEK, poradca miestopredsedu Poslaneckej snemovne.

Veľmi pekné ohlasy prišli od pána Františka MOUKU z Prostějova, ktorý za minulého režimu aktívne pracoval v podzemnej cirkvi, podieľal sa na tvorbe kresťansky orientovaných samizdatov, ako boli "INFORMACE O CÍRKVI", "VELEHRAD", "KŘESŤANSKÉ OBZORY" a iné.

Pozná viacero predstaviteľov bývalého katolíckeho disentu na Slovensku a po novembri 1989 mal ohľadom kauzy COUFAL konflikt s agentom ŠtB arcibiskupom Jánom SOKOLOM. Dňa 13. januára 1994 poslal otvorený dopis Václavovi HAVLOVI, z ktorého vyberáme:

"Dne 10. července 1991 se na Vás obrátila s naléhavou prosbou o pomoc paní Zděnka Coufalová. Učinila tak po marném desetiletém úsilí dopátrat se pravdy o násilné smrti svého jediného syna Ing. Přemysla Coufala, CSc.

Paní Coufalová 12. září 1991 zemřela, aniž se dočkala Vaší odpovědi. Teprve 7. ledna 1992 po mnoha žádostech a naléhání příbuzných, přátel a v minulosti vězněných kněží požádala Kancelář prezidenta ČSFR, Generální prokuraturu o přešetření případu a podání zprávy o něm.

V příloze dopisu, který jsem tehdy obdržel od dr. Neubauerové, je mj. uvedeno: "Vyčkejte, prosím, naší další zprávy." UPLYNULY DVA ROKY A ŽÁDNÁ DALŠÍ ZPRÁVA NEPŘIŠLA. Pane prezidente, způsob, jakým jste "vyřídil" ZOUFALOU PROSBU UMÍRAJÍCÍ MATKY, které komunističtí zločinci umučili jediného syna, ve mně vyvolal pocit hlubokého zklamání. Vámi často zdůrazňované heslo "žít v pravdě", stejně jako revoluční "Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí" působí dnes ve světle Vašich konkrétních činů a rozhodnutí jako POKRYTECTVO A NEUPŘÍMNOST.

Pravda je někdy trpká, je však silnejší než sebeklam. Zdá se mi, pane prezidente, že oddanost pravdě jste dnes zaměnil za cosi, co se odvažuji nazvat CYNISMEM. A cynismus - jak známo - NEMÁ NIC SPOLEČNÉHO S ODVAHOU, NAOPAK, JE PROJEVEM ZBABĚLOSTI."

Ďalší otvorený dopis ohľadom tejto kauzy poslal pán Mouka 1. februára 1994 pražskému arcibiskupovi pánovi Miloslavovi VLKOVI. Z niektorých jeho myšlienok vyberám:

"Před třinácti roky byl v Bratislavě, za dosud neobjasněných okolností, zavražděn řádový kněz Ing. Přemysl Coufal, rodák z Kostelce na Hané.

Patrně si vzpomínáte na dopis, který jsem Vám v této žáležitosti zaslal v prosinci 1991. Ve Vaší odpovědi bylo mimo jiné uvedeno, že se mám obrátit na pana arcibiskupa GRAUBNERA v Olomouci. Setkání s ním nepřineslo žádný pozitivní výsledek. Navíc pan arcibiskup v té době NEDOPORUČIL redakci měsíčníku Velehrad zveřejnit rozhovor, který jsem o osudu Ing. Coufala poskytl.

Na začátku loňského roku se okolnostmi smrti Ing. Coufala zabýval ve slovenském tisku novinář z deníku Práca Marcel Samuhel. V dubnu 1993 na turistické výpravě v Tatrách záhadně zmizel a dodnes je nezvěstný.

Nemusím snad dodávat, že o případu Ing. Coufala byl velmi dobře informován také prezident V. Havel, který zřejmě nepovažuje tuto tragédii za něco, čím by se v "rámci života v pravdě" měl zabývat.

Bylo by absurdní řídit se myšlenkou, že tato záležitost PATŘÍ JEN PŘED BOŽÍ SOUD. Křesťané v této zemi přinesli velké oběti ideálům spravedlnosti a svobody. MAJÍ PROTO PRÁVO BÝT UCHRÁNĚNI dalších potencionálních zločinců ze strany těch, kdož za jejich 40-leté pronásledování byli odměněni statisícovými částkami odstupného a společenskou beztrestností.

Chci Vás proto opětovně požádat (a to i jménem příbuzných a přátel Ing. Coufala), abyste apeloval na kompetentní orgány s cílem objasnění tohoto zločinu a potrestání pachatelů." Niekoľko dopisov došlo aj zo Slovenska. Zväčša adresa pisateľov uvedená nebola, ale o to boli informácie závažnejšie. Všetko nasvedčuje tomu, že mali dobré zdroje informácii a vôbec sa im nečudujem, prečo sa nepodpísali. Dokážem ich strach pochopiť. Mnohé poznatky si preverujeme a niektoré zapadli presne do toho, k čomu sme sa už dopátrali.

Pokiaľ by si niekdo myslel, že GP SR bude reagovať, tak je na veľkom omyle. Ako tí "mečiarovskí jazveci" zabarikádovaní v samostatnej a zvrchovanej nore, tváriac sa, že ich sa to netýka. Asi budem nútený voči nim zvoliť taký spôsob, ktorý aj mne je protivný. Hlavne ale, že účel bude svätiť prostriedky.

Vladimír PAVLÍK