--------------------------------------------------------------------------------
Autor: W.M.K.
Název: Causa Minařík
Zdroj: NN Ročník........: 0004/009 Str.: 020
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 01.01.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Pan Minařík tedy přešel "zelenou hranici" a ocitl se v uprchlickém táboře Zirndorf a již 20.září 1968 podepal v Mnichově kontrakt jako free-lance se Svobodnou Evropou. Nastoupil jako hlasatel, žádným redaktorem nikdy nebyl. Nikoho nezajímalo a nikdo se také nezajímal o rozpory, uvedené v jeho "Employe application", přestože bily na první pohled přímo do očí. To také kontrastuje s jeho tvrzením, že byl pod neustálou kontrolou. Jak je vidět, známosti s Pavlem Pecháčkem již tehdy dělaly divy. A to platí ve Svobodné Evropě dodnes a tak bychom se mohli zeptat, jak to, že vylustrovaní agenti tam jsou pod patronací pana Pecháčka dodnes, pobírají peníze amerických daňových poplatníků a pan Gubo (a nejen on) si za svoje agentství vysloužil docela slušnou penzi.

Pan Russel Poole byl buď hlupák, naivka a nebo z něho takového troubu udělal Pavel Minařík, když mu údajně vyprávěl o zorganizované provokaci proti polským diplomatům a dokonce ho k tomu vybavil příslušným dokumentem (viz str.23). Ti co pana Russela Poola neznali si musí myslet, že to byl absolutní idiot, který se na svém místě šéfa SECURITY ocitl nedopatřením. Dodejme jen, že se pan Minařík a Poole setkali v roce 1990 v Praze. O čempak si asi vyprávěli?

Pan Minařík tvrdil, že neměl v rádiu přátele. Člověk si nedovede představit někoho, kdo je sedm let na poměrně malém pracovišti, v malém kolektivu lidí a nenajde si žádného přítele. Pan Minařík vědomě lhal, protože nechtěl zřejmě uvést konkretní jména. Jeho dobrým a důvěrným přítelem byl Pavel Pecháček, Karel Jezdínský i Milan Schulz. Minařík dokonce před svým odletem z USA do Československa bydlel (jeho cesta z Mnichova do Prahy vedla přes USA-pozn.aut.) u Dr. Pecháčka seniora. Pan Minařík byl kamarád z mokré čtvrti a v radiu jsou známy jeho příhody různého charakteru. Např. sexuálního nebo o manželech, kteří spolu pijí, milují se a pak se fackují. O těch, se kterými chodil pít, kdo byli svědky jeho nehody, která byla t.zv. příčinou jeho defekce. Ale my se musíme podívat na tyto "příběhy" praktickýma očima.

Neznámý mládenec, vyučený instalaterém, školák s nevalným prospěchemm, který nic neumí a v ničem nevyniká, kromě toho že na starý TELEFUNKEM (převálečný rozhlasový přijímač-pozn.aut.) umí "chytit"Rio de Janeiro, nenastupuje po vyučení jako dělník u stavebních závodů, ale jde dělat "holku pro všechno" do divadla v Hradci Králové. Přitom mluví o velkých potížích. Jeho otec Ladislav je zaměstnán u "zdravotní služby", matka "bez státní příslušnosti(?)" je bez zaměstnání, tedy v domácnosti.

Po jedenácti letech se tento vyškolený specilaista napamatuje, zda dělal konkurz do brněnského rozhlasu v roce 1964 nebo 1965, přijíždí jako vyškolený špion na Západ a neumí kromě češtiny a snad mizerně azbuky ze základní školy žádný cizí jazyk. Vyměňuje nekvalifikované zaměstnání v Hradci Králové s měsíčním platem 1.700 Kčs za kvalifikovanou práci hlasatele s platem 1.500 Kčs měsíčně a ještě se přitom žení o dva roky starší učitelkou.

V čem tedy spočívala jeho příprava na "velmi dramatickou a nebezpečnou práci agenta" zpravodajské služby, když nic neznal a nic neuměl? Podle jeho slov ho připravovali pro jeho špionážní práci v době dvouleté základní služby, ale tato příprava musela potom tedy podle jeho slov trvat ještě další dva roky, kdy pan Minařík studoval večerní čtyřletou průmyslovku za tři roky, ačkoliv normálně trvala čtyři až pět let. Zejména je to zarážející u člověka, který se nerad a špatně učil. Jak to všechno pan Minařík stihl je pro mne záhadou, ale jen pro toho, kdo byl ochoten těmto výmyslům věřit.

V roce 1971 požádal tenhle československý James Bond 001 o tříměsíční dovolenou, aby se mohl v St.Giles School v Londýně naučit anglicky. Podle jeho vyjádření chtěl odjet z Mnichova dne 2.ledna a vrátit se do služby 29.3.1971. Bez znalosti angličtiny se totiž nikde, kromě československého či polského oddělení RFE s nikým nemohl domluvit. Kde chtěl náš špion v Londýně bydlet v té době nevěděl a bylo to zejména zajímavé, že tato významná škola se nacházele v exkluzivní Oxford Street č.192 a bylo běžným zvykem, že každý jazykový kurz byl současně kurzem s ubytováním. Ale také příslušně drahým. Podivné, není-liž pravda? Jedni špioni jezdí na Hawai, druzí na Maledivy a jeden český exilový humorista, dokonce vyznamenaný cenou Marka Twaina si dělá výlety do Jižní Afriky, Kanady a dokonce do Austrálie. Jinak by se ti chudáci-řídící orgány československé zpravodajské služby nikam nedostali. A každý mně dá jistě za pravdu, že letět na Hawai je lepší než trávit služební záležitosti ve Zlámané Lhotě nebo ve Svatém Janu pod Skalou.

Pan Russel Poole, o němž se pan Minařík ve svých memoárech zmiňoval jako o šéfovi bezpečnostní služby RFE/RL a agentovi C.I.A., mu píše 26.6.1969 dopis jako ředitel pro personální záležitosti, "že je pro něj potěšením, že se pan Minařík stal členem štábu RFE/RL", neboli stálým zaměstnancem s jednoletou zkušební lhůtou. Není tedy kromě pana Minaříka jasné, proč se o něm zmiňuje jako o šéfovi bezpečnosti, když jím opravdu v té době pan Poole nebyl. Avšak v okamžiku, kdy má pan Minařík zajištěno stálé místo, náhle jakoby vypadl ze své role agenta Jamese Bonda 001.

A pan Minařík se začíná chovat velice podivně,přestože takto se žádný agent "v akci" nechová. Lze jistě a snadno ukázat na tisíce příkladů pečlivých, spolehlivých, společensky a inteligentně na výši významných agentů, kteří přesto dříve nebo později byli odhaleni. Namátkou uvádím Sorgeho, Abela či manžele Koechrovy. Vyškolený agent se nemůže chovat jako vagabund, pokud mu tato role nebyla přiřčena.

Inteligentní agent je pracovitý, nenápadný a společensky se chovající člověk, který na sebe zbytečně nepřivolává pozornost okolí a zejména pak pozornost kontrašpionáže.

Ještě jeden moment svědčí o naprosté nepřipravenosti a nevěrohodnosti "story" agenta zpravodajské služby. Ředitel Pecháček mu sice vystavil potvrzení o jeho loajálnosti a kvalifikaci, ale je podivné, že vyškolený a připravený agent se doupouští základních a školáckých chyb.

Posuďte sami.

Ve svém životopisu pro RFE/RL uvedl, jak a s jakým dokladem přijel do Rakouska z "politických důvodů" a uvedl svoji kvalifikaci. Když však je po něm požadováno, aby předložil potřebné doklady, dává k dispozici pouze místopřísežné prohlášení, adresované německým úřadům a Generálnímu konsulátu USA v Mnichově, že vycestoval z Československa jako řádný občan s dočasným povolením, ačkoliv měl vystavený řádný československý cestovní pas a uvedl i jeho číslo. V tak zv. časové tísni, jak dále psal, když ilegálně(?) opouštěl Československo si nemohl ve spěchu vzít žádný osobní doklad o svém vzdělání, kvalifikaci a zaměstnání. Tento základní rozpor, který si mohl kdokoliv na personálním oddělení RFE/RL přezkoumat, což byla dokonce povinnost a SECURITY by okamžitě odhalila Minaříkovu lež. Stačilo přece vzít jeho Application , porovnat ho s jeho místopřísežným prohlášením a měli slavného špiona "na háku". Proč to neudělali, je záhadou. A tak by byl náš slavný "hrdinný kapitán" i se svojí slavnou legendou, byť i potvrzenou Pecháčkem jr. "U Brdičků". Zato však vezl pro pana Firta důležité dokumenty, které ho velmi zaujaly a každý kdo ho znal, věděl, že to nebyl žádný lehkomyslný pitomec, aby naletěl kdejakému podvodníkovi z Československa. Starším čtenářům připomínám, že pan Firt za války sloužil v československém zahraničmím vojsku ve Velké Británii a po válce napsal populární knihu o československých jednotkách v Africe, zejméne gen. Klapálkovi, Od Eufratu po Benghází.

W.M.K.

Pokračování příště