--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Vydra Luboš
Název: A pak, že nejsme jedna rodina
Zdroj: NN Ročník........: 0004/009 Str.: 023
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 01.01.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Luboš Vydra (fejeton)
Nyní, když Petrovi Cibulkovi zcela vážně hrozí, že bude uvězněn za vyzrazení tajemství o muži jehož trapnost čím dál víc proniká i do mezinárodních vztahů, působí zcela mazlavě familiárně těchto několik příhod. Příhoda prvá: Jeden známý disident mne upozorňuje v hospodě, kam chodí každý den, že to s tím Havlem přeháníme. Zmíněný disident je v Seznamu agentů StB a jednou za rok je pozván na oslavu narozenin Olgy Havlové. V osmdesátých letech emigroval. Cibulku považuje za fanatika. Příhoda druhá: Jiný známý disident, také pobyl léta v emigraci, zpitý již pod obraz, Cibulkovi vzkazuje, že je na světě mnoho jiných a lepších věcí než usilovat o spravedlnost. Patří mezi ně na příklad pití piva. Všímám si, jaké to o sobě mají skálopevné přesvědčeni, že jsou sami sebou, byť každému sedí u hlavy v auře tučná opice, která si s nimi dělá co chce. Nad úsilím o spravedlnost je chytá stejné pohrdání jako jistého presidenta nad vírou Sikhů a proto spěchá do jejich svatyně je poučit přednáškou o humanismu. Neuvědomuje si ten muž stejně jako tito opilci, že nikoliv intelektuálská konstrukce, ale víra a úsilí dává bytostem tvar a klenbu nebes nad jejich hlavami. Romantická pavěda filosofů, kterou tak výstižně demaskoval Emanuel Rádl vede v důsledcích k onomu altruismu, kde místo lásky, cti, ale také nenávisti, platí ono hospodské pochrochtávání nad spařenou pivní žlučí a vzájemné poplácávání se po umaštěných ramenech. Nechci však po způsobu jakýchsi Rychlých šípů puritánsky moralizovat. Stačí, když člověk cítí za svoji zhovadilost alespoň vinu a ví, že by tak jednat neměl. Lítost a pokání nás přesvědčují o Bohu.
A příběh poslední: V pátek 18. února mi volá paní nadporučice z Benedyktýnský ulice a zve mne na výslech kvůli Petru Cibulkovi. Prý ať příjdu v pondělí v 8 hod. "Jistě to znáte, vozili si vás sem přece stáťáci." Kafe bude již uvařeno. Na můj dotaz, odkud získala telefonní číslo, neboť mi volala do bytu mé přítelkyně, odpověděla, že to jsou policejní cesty a metody. Upozornil jsem jí, že odmítám cokoliv o Petrovi vypovídat. U soudu bylo minimálně padesát svědků, ať si pozve někoho z nich, třeba i předsedkyni soudu doktorku Vostřejšovu. V pondělí jsem tedy k žádnému výslechu nešel. V deset hodin však již paní Drobílková žhaví můj telefon a poté co jí zopakuji, že je neseriozní, aby z mé nezletilé dcery mámila telefonní číslo a že jsem nevypovídal proti přátelům před listopadem a nebudu vypovídat ani dnes, paní Drobílková se rozlobila a prohlásila, že mi za mé odmítnutí jít na výslech může dát pokutu až 50. 000 Kč. Podotýkám, že takhle mi nevyhrožovala nikdy ani StB, natož nějaká nadporučice, která dle výše její hodnosti byla zcela určitě dobře v minulém režimu zapsána. To ovšem ale dokazuje, že nomenklaturní byrokracie má moc mnohem větší, než před listopadem a skutečně se jí povedlo transformovat do ekonomické sféry, kde může působit stejně bezohledně jako v dobách ranného kapitalismu. A přitom zcela jistě dospějeme až k tomu bodu, kdy nám bude naše vrchnost opět po soudružsku tykat. Dokazuje to přece již familiární přístup naší policie, která se neobtěžuje sehnat občana ani obsilkami. Divím se ale, že pokud nikdo nedodržuje obvyklý postup v civilizované společnosti a každý si s každým přátelsky plácá po rameni, proč se dělá taková událost z něčeho jako je vyslovení slov "prase" , či "hovado". Není to spíše tím, že ač náš pan president se se svými kamarády z mokré čtvrti stýká v hospůdkách i nadále, takže atmosféra důvěrnosti je jaksi na místě, že naopak Petr Cibulka na ní nemá právo, protože sám alkoholu nadmíru nepije? Oni totiž ti opilci se před nepijícím cítí jaksi nazí.
Ale abych se vrátil k naší prostořeké nadporučici, která na mé zdůvodnění, že na výslech odmítám jít také proto, že mám hodně práce odfrkla posměšně: " Ta vaše práce..."
Co tomu říkáš Standíku Novotnej, má mít policie vážnost a nebo je to holubník?