--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Sedlářová Iva
Název: Bludiště
Zdroj: NN Ročník........: 0004/009 Str.: 030
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 01.01.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Vyčítáme naší veřejnosti že se nechá manipulovat a naprosto dezorientována tleská své vlastní zkáze. Při hlubším proniknutí do pozadí současného politického klima konsternováni zjišťujeme že ona dezorientovanost je klasická i u těch, kteří jsou hluboce přesvědčeni o své dokonalosti a neomylnosti. Typické a zcela dle pravidel bolševického řešení, kdo je jiného názoru než já, je minimálně podezřelý, ne-li již rovnou zakuklený nepřítel.Být odpůrcem komunistického režimu se stalo nikoliv přesvědčením,ale mondéní společenskou nutností, má-li člověk vypadat jako kulturní bytost a nikoliv barbar.Od bolševického vnímání se distancují všichni, i komunisté legálně sedící v parlamentu, kteří, dá se říci bohužel úspěšně, přebírají úlohu jakýchsi garantů zachování základních sociálních podmínek. Tak zvaní sociální demokraté, tzv.proto, že většina jejich členů se rekrutovala z komunistů odpadlých od roku 1968 do konce roku 1989 sice tuto úlohu pokládá za své svaté poslání, komunismus odmítá a odsuzuje,leč jejich řeč je prakticky totožná.Veřejnosti se podsouvá, že co je vlevo je sociální, co vpravo opakem, tudíž asociální.
Takže vše je prakticky v linii jaká byla v roce 1947. Až na to, že zde není zakázána pravicová strana jako tehdy strana agrárníků a pravicová politika se o přízěň voličů ucházet může, ucházela se a v "porevolučním nadšení" zvítězila. Mělo by vypadat jako vtip že v čele pravice kupodivu stojí komunisté a to i ti, kteří jimi vydrželi být až do konce socialistíckého budování, tady však lze absolutně vše vysvětlit magickým pojmem sametové demokracie.
LOGIKA ZAKÁZÁNA
Byli jsme pod skleněným poklopem téměř půl století, jako tvaroh a změnili jsme se v řádně proležený olomoucký syreček. Páchne to nalevo i napravo a v tom nechutném táhnoucím se extraktu ani nepoznáte co je co. Prostě kousek větší se oddělil a dostal nálepku "pravá půlka", druhý "levá".Velice dobře tomu nahravá situace která byla před počátkem druhé světové války,hospodářská světová krize třicátých let,a z toho plynoucí další vývoj událostí-hitlerovské Německo,mnichovská dohoda, nacistická okupace, postupimské dohody a poválečné rozdělení Evropy.Nechci bagatelizovat, ale osobně se domnívám, že obrovskou roli ve výsledku voleb v r.1947 sehrálo selhání západní Evropy v postoji k Československu.Tím nechci říci, že kdyby tehdy volby dopadly v neprospěch komunistů, že by nás následných 41 let nás pod knůtou komunismu a velkého vzoru -SSSR minulo. Nikoliv.Evropa byla opět rozdělena velmocemi, tentokrát vítěznými. Konečně, jak lze dokladovat 21.srpnem 1968.Domnívám se že není třeba vysvětlovat že podepsání či nepodepsání kapitulace (nic jiného to nebylo) v Moskvě, nemohlo opět nic změnit.Západ by neriskoval válečný konflikt na naší ochranu, jako se domníval jeho zabránění naším obětováním od r.1938. Tím nezmenšuji vinu těch, kteří tehdy v Moskvě potupný akt odsouhlasili.Jejich hlavní vinu však vidím v tom, že když v druhé polovině šedesátých let pomalu začalo docházet k určitému uvolnění, byla to zase komunistická strana, která se cítila být povolána postavit se do čela změn a s jakousi těžko definovatelnou nálepkou "lidských tváří" rychle nás vedla svým jako vždy politicky zrůdným okázalým vyřváváním zpět pod křídla internacionálního tábora.
Obětovaní apoštolové lidských tváří kterým se podařilo tak říkajíc "zdrhnout za kopečky" dokázali s výřečností svojí vlastní přesvědčit zvláště levicové kruhy na západě, že jsou demokraty, kteří v záchraně života byli nuceni emigrovat. Nějak se z toho vytratila podstata, že jsou až na malé vyjímky předními protagonisty počátku "budování" komunistické společnosti v ČSR a lpí na nich vina třídní genocidy, se vším co to obnáší. Jinými slovy přesně to samé co pod pojmem genocida rasová předvedl fašismus a co se stalo důvodem druhé světové války. Agresorem tentokrát nebylo Velké Německo, ale "Magučij Sovětskyj sajuz".Ti, kteří zůstali, buď přiznali své pomýlení dle "Poučení z krizových let", nebo,když po několika pokusech zjistili, že jsou nepřijatelní a důvěra v jejich spolehlivost je zpochybňována, přijali roli disentu spolu s těmi, kteří disidenty prakticky byli geneticky- svým původem, či svými politickými postoji bez výkyvů. Vždycky jsem tušila velké nebezpečí tohoto souručenství. Již skrytě bylo patrno z proklamované "apolitičnosti" Charty 77. V takové atmosféře, přátelé, jsme odzvonili komunistům.Není divu, že nastalo velké mlžení a zkreslování skutečností. A jako bylo vždy pravidlem, mnoho slov a ještě více skutků začalo být v rozporu s logikou, ba co víc, logika se stala nepřijatelnou. VŠECHNO JE JINAK.
Očekáváte-li, že teď příjdou lámentace na legalizaci hospodářské kriminality tím, že neznáme špinavých peněz a transformaci podsvětí do velké a malé privatizace, mýlíte se.To, že tito pánové sedí ve vybavených kancelářích v luxusních čtvrtí Prahy a dalších měst místo ve velkém domě se zamřížovanými okénky, není příčina, nýbrž důsledek naší polistopadové politiky.Rovněž legislativa, která jim toto umožňuje není příčinou. Příčinou nejsou ani jejich náhle čisté trestní rejstříky.Dokonce ani to, že ve státní správě, počínaje obvodními,městskými, okresními úřady po ministerstva,policii, soudy, atd.,sedí stále ti samí, které jsme vídali po léta , pokud jsme přišli do styku s úřady. Příčinou je,že to hlavní, co bylo vypráno před kulturním světem, byla komunistická nálepka tohoto státu, komunistická minulost bohatých pánů, kteří si udělali majetek na našem vydírání a ponížení ve stínu sovětských posádek umístěných na našem území, se svými lidovými milicemi, tajnou státní bezpečností. Již nechtěli být zazobanými komunisty, nepřijatelnými pro západní svět, chtěli být uznávanými kapitalisty, úspěšnými hospodáři a politiky. Podsvětí šlo sebou, neboť většinou na tyto pány hodně vědělo a za mřížemi by se třeba rozhodlo nemlčet.
Zcela zásadní je nechuť postavit komunistickou stranu mimo zákon a prohlásit jí za zločineckou organizaci.Myslíte si, že tomu brání demokratický systém ke kterému se hlásíme? Podívejme se na tuto otázku jinak. Může ohrozit těch 8 procent komunistů zastoupených v parlamentu nastoupený trend? Mohou se opřít dnes o internacionální podporu socialistického tábora ? Ne, klasickému komunismu odzvonilo. Citované důvody jsou podtextem demokratického rozhodnutí a u méně politickou strategií vybavených politiků někdy i oficiálním stanoviskem .Dámy a pánové- může nějaký politik budovat v kulturním světě politickou kariéru je-li jeho minulost zločinnou ? Má bývalý člen zločinecké organizace co říci v demokratické tržní společnosti? Když trh, tak trh a domnívám se, že i politici se mohou stát jeho předmětem. Mám-li si vybrat, zvolím-li do parlamentu politika aby mne zastupoval v politice vnitřní i před světem, koho vyberu ? Zkušeného s praxí ve zločinecké organizaci, či bez praxe s minulostí čistou? Já svou odpověď znám, vy si odpovězte sami. Máte svou hlavu, začněte s ní pracovat. Nedejte na krásné fráze, které se většinou v praxi promění v něco úplně opačného.
NESAMETOVÍ NOVINÁŘI
Necenzurované noviny si zvolily úlohu velice nesnadnou. Vše začalo v "revoluční" euforii ve všeobecné snaze postavit proti mocenské pozici KSČ s vedoucí rolí zakotvenou v ústavě. Titul "Ty rudá krávo" naprosto věrně graficky napodoboval" Rudé právo" a obsah tvrdě bušil do komunistické ideologie a jejich praktik. Dalo se očekávat, že zkráceně noviny budete nazývat "Krávou", dalo se předpokládat, že odstřelovači budeme nazývány "krávami" či jejich (ehmm) impotentními protějšky "voly". Nám to nevadilo, vy jste nás hltali a my vycházely ve stotisícovém nákladu. Potom přišly parlamentní volby první, druhé a ejhle! Soudruzi se nám úspěšně transformovali směrem vpravo. Mnoho z vás uvěřilo slibům, tleskalo pánům prezidentům a premiérům a nás přestalo potřebovat. Náš náklad poklesl, stabilizoval se na míře pro nás signalizující, že úloha neskončila, ale jako komunisté, i my vyžadujeme transformaci , inovaci, novelizaci- prostě "Rudá kráva," či "Rudé krávo", což sice je čeština příšerná, ale o nic příšernější než "Rudé právo" politicky po údajném politickém převratu, musí najít svoje místo.
Že našlo, je důkazem, že Necenzurované noviny ( dle mého názoru měl být spíše zvolen titul Nesametové noviny) nejen přežívají v "tržním hospodářství" přes veřejná stanoviska předních politiků k našemu ( pardon-vašemu) týdeníku, přes stanovisko pana prezidenta ( dle mého zneužívajícího svoje postavení), že jsme "stokou šířící lži" a bojkot prodejců a distributorů,- ale počínají v nákladu opět stoupat. To, že jsme se rozhodli naše noviny směrovat ke zveřejňování všech nepravostí, k pranýřování skutků které nejsou pánům politikům ke cti a k obrazu pracně budovaného image demokratů, samozřejmě vadí. Vadí údajné pravicové koalici, "nemarxistické" levici i komunistům KSČM,LB či jak se dnes nazývají.( Mimochodem, soudruzi, vystřídali jste tolik forem socialismu, jakou nálepku dnes máte dnes? Poslední byla reálná, předposlední měla lidskou tvář , což takhle socialismus rovných páteří? Myslím to zcela vážně,neboť přeběhlíci pod křídla modrých ptáků, ODY, ČSSD,SD, LSU atd. jí zcela evidentně rovnou nemají).
Chápem, že nás škodolibě mohou číst i skalní komouši. Mnohdy je to voda na jejich mlýn,viz předchozí věta v závorce.Toto je také argumentem koaličních "pravičáků" proti nám.Jsme toho názoru, že škodolibost skalníků změní v kyselou grimasu nikoliv naše odsuzování (i panem prezidentem), nebo naše sabotování a pokusy našít šikovně na nějaký přežívající komunistický paragraf (102 a 103, příkladně) naše zničení, ale přirozený zánik media tím, že nemá co psát.Jinými slovy, že nebude co pranýřovat a nebude nepravostí, které lze zveřejňovat.
V matení pojmů, které je pro současnou dobu typické je nám vyčítáno příkladně i to, že v našem tvrdém postoji proti transformovaným komunistům do řad předních politiků a komunistickým praktikám používaným pod hlavičkou demokracie ve státní správě, dáváme možnost psát i bývalým komunistům. A to je právě ten nejzáludnější, nejrafinovanější podhoz současného trendu.Zákaz komunistické strany a její prohlášení za zločineckou organizaci sice znemožňuje politickou kariérů bývalkům, neznamená však ztrátu občanským a lidských práv bývalých řadových komunistů či jejich trestní postih. Žádnou další třídní genocidu! Proč by nemohl bývalý komunista veřejně prohlásit, že pan XY byl řídícím důstojníkem StB a místo dle lustračního zákona, které zastává, tomuto zákonu nevyhovuje? Proč by nemohl veřejně říci, že pan YX byl v minulosti rozkradač tzv.národního majetku a dnes je úspěšným podnikatelem, právním subjektem, zaměstnávajícím případně zaměstnance nejen s čistou minulostí kriminální činnosti ale i sametovými restitucemi navždy ožebračeného? O majetek a kapitalistickými komunisty podruhé ukradeným a odsouzeným tak být živ z výdělku z ruky do úst . Pomáhat bývalému kriminálnímu živlu svou prací zvyšovat jeho zisky? Že to zní levicově? Vůbec ne! Pokud KPVČ se zbytkovým trestem verdiktem komunistických soudců v demokratické justici pracuje pod soukromým podnikatelem, kterému se ve zkorumpované postkomunistické společnosti podařilo zfalšovat svůj trestní rejstřík s výpisem hospodařské trestní činnosti, potom vůbec není levicové zastat se zaměstnance proti zaměstnavateli. Není rovněž důvodu, proč by zastáncem nemohl být novinář, kdysi řadový člen KSČ.
Vzhledem k tomu, že byť hlubokou analyzou našich novin, leč zkratovým závěrem dochází šuškandou v pavlačové úrovni k našemu nálepkování, pokládám za nutné říci, že já sama jsem v KSČ nikdy nebyla, ani v žádné jiné organizaci projevující příchylnost k bývalému režimu.SSM, SČSP, milicích, z PO jsem byla degradována pro hanobení šátku, dle zápisu v třídní knize, že jsem cípy namáčela svévolně do inkoustu abych si je mohla ustřihnout, z ROH jsem byla podmíněně vyloučena pro neschopnost a neochotu si do nějaké nesmyslné legitimace, která mě opravňovala k odběru jedné primule 8.3. na MDŽ a dvou vánočních kolekcí, lepila známky.Naštěstí kyprá soudružka referentka usoudila, že můj postoj, že nejsem filatelista je postojem blba a nikoliv nepřítele režimu a nehlásila to výše. Že jsem "na parketě" jako každý kdo píše do NN, mě bylo potvrzeno jedním rádoby "skutečně pravicovým" novinářem.Před časem silně podroušen tak, že se musel opírat o stoly aby se mohl ve spravedlivém hněmu postavit z očí do očí mně sdělil, že jsem podezřelá neb jsem se vloudila do NN tím, že jsem do nich začala psát a Petr Cibulka začal mé články tisknout. Špatnou artikulací, způsobenou tvrdnutím jazyku mě vyděsil, že jsem již "rozpracována" a brzy budu odhalena. Nevím, jest-li se nic nenašlo, nebo je-li výsledkem šuškanda která se ke mně dostala od přátel, že jsem bůhvíkde pracovala. Toto šuškání zřejmě vyústilo v přímý dotaz přítele novináře, kterého si vážím a kterému mimochodem vděčím za hluboké zamyšlení, které právě čtete.Vzal si mne stranou a zeptal se přímo, co je pravdy na tom, že jsem byla zaměstnána na ministerstu obrany. Nic. Nerozeznám desátníka od generála, i když se tak přiznávám k nedostatku vzdělání a k vojsku jako takovému mám hluboký despekt a ani jeho transformace po r. 1989 ještě můj postoj nezměnila.Pracovala jsem na místech, které soudruzi nepokládali za ohrožující výsady jejich byť hloupějších prominentů a tudíž za pár korun.
Nerada píšu o sobě, nejsem slávomam, použila jsem jen svého příkladu jak jsou redaktoři NN sledováni a v jakých podmínkách pracují.
Pokud novinář,bývalý řadový člen KSČ píše o páchaných nepravostech a nezačne psát o podmínkách "hájení" jako jsme tomu svědky v RP,MFD, LN,Respektu, Reflexu, proč ne? Proč by nemohl být dopisovatelem NN a proč by neměl co říci? Těžko si však v NN udělá politickou kariéru.Bohužel se s ním mnohdy komunikuje rozhodně lépe než s mazavkou který sice v KSČ nikdy nebyl, leč každý den je v lihu v zaplivané knajpě.Nejvíce mě zlobí, že si dnes hraje na zasloužilého antikomunistu každý alkoholik, který pózoval svou nechutí k práci jakýsi odpor ke komunismu. Ve skutečnosti bude v lihu vždy, za každých okolností a v každém režimu. To není případ NN a raději nekomentuji, v kterých místech se dnes tito rumoví revolucionáři pohybují.
Jak dalece jsou někdy zmateni i lidé, u kterých byste to nikdy nepředpokládali si povíme někdy příště . Budu konkretnější.. Dokonce již mám i název této polemiky- " Již vzhůru psanci této země". Absurdnost a paradox tohoto názvu naprosto odpovídá nálepkování "krajní levice a krajní pravice" v politice a novinařině. A já si, možná že opovážlivě, na tento rozbor troufám.
Iva SEDLÁŘOVÁ