--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Beneš Jan
Název: Paragrafy
Zdroj: NN Ročník........: 0004/009 Str.: 006
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 01.01.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§- 102 + 103 + 102 + 103 + 102 + 103 + 102 + 103 + 102 + 103 + 102 + §§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§-

Redakci NN byl anonymně zaslán materiál týkající se §§ 102 a 103 tr. zák. Materiál se skládá z kopie listu prezidenta republiky ministru spravedlnosti s datem 25. listopadu 1993 (dvě strany), který lze vzhledem k podpisu Václava Havla pokládat za authentický, dále devět stran Usnesení rozděleného do dvou oddílů. V prvém z nich béře vláda na vědomí informaci ministra spravedlnosti o podnětu prezidenta republiky na iniciaci § 102 a 103. Oddíl II. pověřuje předsedu vlády informovat hlavu státu o tom, že vláda změnu tr. zákona nebude iniciovat.

Komentář NN:

Ta jedna malá aféra kolem uvedených paragrafů dosud zcela nezapadla, a nezapadl ani přístup všech aktérů. Parlament nejprve přihodil tyto dva paragrafy do balíku zákonů poslaných hlavě státu k podpisu, a pak se začal tvářit jako když hlava státu iniciovala násilnou akci v kavárně Slávia, - t.j. já nic, já muzikant. Hlava státu prohlásila mnohé, například, že jako disciplinovaný člen PEN klubu tyto zákony nepodepíše v žádném případě, pak dala vědět, že její vztah k těmto zákonům prochází vývojem, a konečně přes odpor veřejnosti celý ten pakl podepsala, ale k zachování dojmu zároveň zaslala dopis Ústavnímu soudu, aby příslušnou pasáž z novely vypustil. Václav Havel si žádá zejména specifikaci přesných znaků jednání zakládajícího trestní odpovědnost. Podle názoru prezidenta by měla nová úprava chránit Českou republiku, její státní symboly a hlavu státu, a určovat přesné znaky vylučující možnost různého výkladu. Tvrdí rovněž, že prostudoval v této věci kodexy různých západních demokracií. A co na to vláda ?

Uvažuje se o záměně slovesa hanobit slovy hrubě zneváží, jinak upozorňuje na to, že obdobné paragrafy už u nás máme přes 100 let, takže proč to měnit, a mají ji i státy, o jejichž demokratických základech nemožno pochybovat. Tak.

Takže, pokud měl Anton Špelec ostrostřelec potíže s prohlášením, že Císař Pán je vůl, a Haďák za Novotného zase potíž s dvouocasým Švejkem, bylo to docela v pořádku, a bude to v pořádku i nadále. Vládní rozbor dále pěkně detailně rozvádí, že v souladu s ustálenou soudní praxí (t.j. za dekády totality) se za hanobení považuje hrubé znevážení, potupení nebo zesměšnění, a to obsahem tiskoviny, šířením spisu, filmem, rozhlasem, anebo podobně účinným způsobem, anebo verbálně nejméně před dvěma osobami. Dále vládní výklad, nepříliš důrazně, dokládá, že předmětné paragrafy nejsou narušením Listiny práv a svobod, a odvolává se na obdobná ustanovení zákona v zemích "s obdobnou právní kulturou", Německa, Rakouska, Norska, Švédska a Francie. V případě Švédska a Norska ovšem zde zákon nechrání voleného představitele lidu, ale nevoleného krále. V žádném případě vládní usnesení české neuvádí trestní sazby ve jmenovaných zemích, a zejména ovšem pokulhává odvolání na obdobnost právní kultury, protože justice těchto zemí není osazena jurisprudenty bolševických učilišť, ale studenty univerzit, které mají plné právo se tak nazývat. S výjimkou Německa a Rakouska (ale tam už více než před dvěma generacemi), tam justice nikdy nebyla služkou totalitní strany. Zcela pak pomíjí, že podobné trestné činy vůbec nezná zákon žádného ze států USA, a arciť ani žádný ze zákonů federálních. Naopak, nepříliš dávno tam Nejvšší soud rozhodl, že pálení vlajky (USA), tolik oblíbené levicovými studenty z lepších rodin, není trestným činem, ale vyjádřením názoru, jehož svobodu zaručuje ústava. I.e. jeho projevem.

Kdyby v USA existoval také nějaký § 103, pak by z kriminálu až do smrti nevylezl takový Rush Limbaugh a lepší polovina amerických showmem. Ve vládním výkladu totiž Rush Limbaugh "hanobí" kteréhokoli prezidenta Spojených států dvakrát denně po půl hodině své TV show. A jak by na tom asi byli výrobci plavek se symbolem vlajky USA, se raději neptat, že ? (Viz příloha, kterou bohužel nelze otisknout barevně). Na vlajku totiž můžeme být hrdi jedině, je-li ta vlajka také hrda na nás, a je-li Císař Pán vůl, důstojnosti mu nedodá, jde-li za podobné prohlášení Anton Špelec do basy.

Vážnost vlajce dodávají ti, kdo pod ní za cosi bojovali a umírali, v případě USA pak zase ti občané, kteří s jejím pálením nesouhlasili natolik, že dotyčnému paliči tuatam nafackovali. Za což jim standardně, třeba kalifornské soudy .......... napařovaly USD 25 pokuty.

Podobný rozbor tedy ve vládním usnesení postrádáme, a celek působí dojmem, že jak hlava státu, tak v tomto případě jeho oponenti, jsou klubem roztomilých popisovačů papíru.

Takže i já hrdě prohlašuji, že Císař Pán vůl není, ale je vůl-í Boží vyvolený. A protože státního symbolu si, za ty, kdo pod ním bojovali a umírali a byli pohřbeni, vážím, navrhuji okamžité zahájení trestního stíhání všech, kdož tuto vlajku před okupantem stáhli, kdo ji vyvěšovali k hanbě mrtvých pouze se symbolem okupační moci, kdo ji dokonce na uzel s vlajkou okupační moci vázali, a vůbec s ní zacházeli jako by symbolem samostatnosti země nebyla, dokonce ji zneužili i ke státním pohřbům zločinců, kteří tuto zemi o svobodu připravili a do poddanství uvedli. Neboť jinak, bez ohledu na ty mrtvé, je jakákoli vlajka jen kusem textilu, tak jako je jakákoli hlava státu zase jen člověk, a zákon, který chrání jeho ješitnost, nepovažuji za dobrý a potřebný zákon. Dobrým a potřebným ho neučiní nějakých devět popsaných stran papíru, ale jen obecná vůle občanů.

Žádný zákon, který není vyjádřením obecné vůle, pak prostě není správný zákon. A neučiní ho dobrým verbalismy osob na úkor občana živených.

Pokud jde o §§ 102 a 103, reakce občanů k jejich znovuuvedení do provozu pokládám za nedostatek informativní. Po třech měsících má občan i další zjitřující skutečnosti. Konečně mne napadá, po studiu té pilné práce Kanceláře hlavy státu i kanceláří vládních, právě jen oblíbené slovo Jiřího Voskovce. Zajisté urážlivé a hrubě znevážlivé ke všem těm pilným budovatelům státnosti Rakouské, Rakousko-Uherské, RČS, RČ-S, Protektorátu, ČSR, tvůrců, § 231, který o to samé pečoval, ČSSR, ČSFR a konečně ČR, kteří již více než 140 let dbají, aby ty nejrůznější symboly státnosti a nejrůzněji pojmenované státy měly úctu zákonem chráněnou.

To slovo je UPRDNUTO, dámy a pánové. Kromě toho, občané zákonodárci a ústavní činitelé veškerého typu, nikdy vás ve škole neučili, že opisovat je hanba ? Tak vidíte, nám to paní učitelka Dobruská sdělila v obecné škole pro chlapce v Praze XIX-Dejvicích už více jak před padesáti lety.

Jan Beneš