--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Pilous Jiří F.
Název: Slabá paměť JUDr. Tomáše Sokola
Zdroj: NN Ročník........: 0004/010 Str.: 018
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: . . Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Rádobykritika ochránce totalitních nomenklatur ve světle vlastních činů

"Mám právo se znepokojovat, že policejní prezident nestačí na svou práci," prohlašuje exministr vnitra České republiky a dnes advokát "rychlozbohatlíků" či "odstavených politiků" JUDr. Tomáš Sokol na stránkách tiskoviny Rudé právo. Platí přece daně, jak připomněl v jedné televizní Aréně, a tak se coby občan může znepokojovat podle libosti...

Jistě, možnost vyjadřovat se k bezpečnostní situaci v našem státě nelze nikomu upírat. Pokud to však činí bývalý první muž tohoto resortu v české vládě (od podzimu 1990 do voleb 1992), dá se očekávat, že své znpokojení podepře argunemty. Na ty však pan Sokol jaksi pozapomněl. "Důkazy" o neschopnosti ředitele policie České republiky, jež uvedl ve svém dopise, který prostřednictvím sekretariátu Svobodných demokratů (OH) ing. Jiří Müller, Václav Žák a další pak rozeslali "pro jistotu" přímo na okresní policejní ředitelství, nelze totiž ani při nejlepší vůli brát vážně. O politické kultuře a serióznosti oné aktivity ani nemluvě. V této souvislosti ovšem logicky uvažujícího člověka napadne něco jinéo. Přsněji si položí pár otázek: Jak dokázal dnes kritizující JUDr. Tomáš Sokol ve funkci ministra vnitra ČR očistit sféry bezpečnosti České republiky od komunistických nomenklatur či bývalých aktivních "estébáků" a jejich agentů a zefektivnit práci resortu? V jakém stavu úřad přebíral od Tomáše Hradílka a v jakém ho v létě 1992 po prohraných volbách předával svému nástupci Janu Rumlovi? A konečně, jak uspěl Sokol při obhajobě své "vnitrobezpečnostní doktriny" a kolik procent hlasů dostalo při posledních parlamentních volbách pod jeho vedením v tehejší OH v Západočeském kraji? (Na první dvě otázky budeme hledat odpovědi v následujících řádcích. I když, uvítali bychom, kdyby podal vysvětlení také pan exministr. Třetí otázku by měl zodpovědět on. A mohl by třeba i porovnat volební výsledky své "strany" v Západních Čechách s ostatními kraji včetně hlavního města Prahy... Čtenáři si totiž zcela jistě rádi zpětně připomenou, jak "zabraly" na voliče výsledky práce páně Sokola, dají si je do protikladu s jeho image "komunistického bijce" a ze status quo v českém vnitru před rozdělením federace.)

Jak to tenkrát vlastně bylo,

si už dnes málokdo pamatuje. Proto, než přejdeme k vlastnímu meritu věci a začneme si všímat některých konkrétních faktů, zkusme malý výlet do nedávné historie.

Jak známo, po 17. listopadu 1989 se českým ministrem vnitra stal soudruh Hrazdíra, člen KSČ a do té doby předseda ONV Vyškov. Vzhledem k tomu, že v uvedené oblasti bylo jedno z center "akce NORBERT", měl soudruh Hrazdíra v nomenklatuře komunistické éry dost vysoké postavení, a tím i úzké kontakty na StB a ministerstva vnitra. Čehož pochopitelně dokázal do června 1990 plně využít k zakonzervování starých kádrů a k zametání stop.

Jeho nástupce, chartista a bývalý disident Tomáš Hradílek na křesle ministra vydržel sotva pár měsíců: neměl pro to "žaludek" a na podzim téhož roku dobrovolně odešel. Fyzicky a psychicky téměř na dně. (Vzpomínám si, že jsem tenkrát za Občanský deník chtěl s ním udělat na téma "situace na ministerstvu vnitra a ve struktůrách bezpečnosti" rozhovor. Kategoricky odmítl nejen mě, ale i kolegy z jiných novin. Údajně ze zdravotních důvodů, z očí mu však koukal strach.) *

V té době na politickém nebi České republiky (a možná i naší federace, ba dokonce "celé Evropy") zazářila "nová hvězda": muž jedné věty, s jejíž pomocí vyzval na Václavském náměstí v Praze občany Československa k "postavení komunistů mimo zákon". Vzhledem k tomu, že onou osobou byl prokurátor hlavního města Praha JUDr. Tomáš Sokol, jeho počin okamžitě přerostl do senzace. A pak už chybělo málo: stačila rezignace Tomáše Hradílka a vlna veřejného mínění vynesla Sokola do funkce ministra vnitra České republiky. Lidé mu totiž věřili, doufali, že díky svému právnickému vzdělání a nekompromisním antikomunistickým názorům udělá pořádek a očistí bezpečnost od "estébáků" a zprofanovaných živlů. (Přiznám se, že jsem ho obdivoval též. V čase svého působení v Lidovchý novinách a pozdějii v Občanském deníku jsem s ním coby s městským prokurátorem spolupracoval například při prokazování trestné činnosti Mezinárodní organizace novinářů (MON), fandil jsem mu pro jeho odvážné prohlášení a má "maličkost" patřila k prvním, co mu gratulovali ke jmenování do funkce. S neochvějnou důvěrou, že je to ten pravý...)

Muž jedné věty

však zklamal. K tomu, aby to normlní člověk postřehl, nebylo zapotřebí ani oněch požadovaných "sto dní hájení". Už po několika týdnech úřadování i laik rozpoznal, že pan ministr naděje do něho vkládané zklamal. Nejenže neudělal pro očistu bezpečnostního aparátu nic, naopak se snažil po vzoru svého předchůdce soudruha Hrazdíry dokonat jeho dílo a zakonzervovat v resortu vnitra, co se dá. Za blahosklonné netečnosti tehdejšího českého premiéra Pitharta (dnes rovněž Svobodní demokraté-OH) a nerozhodnosti, nemohoucnosti či lhostejnosti poslanců České národní rady. O konkrétní příklady není nouze. A proto si v následujících kapitolách připomeňme některé z nich. Třeba zrovna ten nejožehavjší, kádrovou politiku tehdejšího ministra JUDr. Tomáše Sokola. *

Při nástupu Sokola do jednoho z nejdůležitějších úřadů ve vládě ČR byly už karty díky soudruhu Hrazdírovi a dřívějšímu federálnímu ministrovi Sachrovi (Čs. strana lidová) rozdány. Šéfem České policie byl pan Zelenický, jeho kolegy pánové Šálek, Dušek, Tinka. V kuloárech se téhleté "partě" říkalo tzv. "Hradecká klika" a dosadil ji ještě v době své slávy Richard Sacher. Stejně tak jako JUDr. Pavla Hofmana, který od jara 1990 zastával funkci náčelníka Správy SNB pro Středočeský kraj a hlavní město Prahu (od podzimu 1990 byl velitelem, později ředitelem policie v Praze). A přestože po více než rok a půl se na "podinvou činnost" uvedených funkcionářů poukazovalo jak v tisku, tak i v ČNR, ministr vnitra zůstal hluchý a slepý. Naopak: v mnoha případech přešel do protiútoku, včetně soudínch žalob...

(Například 27. února 1991 předvolal vyšetřovatel oddělení vyšetřování VB Prahy 1 do Bartolomějské ulice nadporučík Hypius - nota bene dřívější vyšetřovatel StB - autora tohoto článku, kvůli "vysvětlení" ve věci novinářských příspěvků v Občansém deníku. Těch, které kritizovaly situaci v naší bezpečnosti a na českém ministerstvu vnitra. Obvodní prokuratura na podnět ministerstva vnitra a v zastoupení pana Šálka zahájila totiž trestní šetření pro podezření ze spáchání trestného činu pomluvy oné instituce. Důvod byl ovšem poněkud jiný: V dubnu 1991 major Federální informační služby - FIS - František Stárek řečený ČUŇAS zbavil v Hradci Králové tehdejšího šéfa krajské úřadovny FIS Bažanta funkce a dosáhl, že na něj byla uvalena vazba. Pan Bažant toho dost věděl o "zajímavých praktikách" a ne zrovna čisté minulosti právě pánů Zelenického, Šálka a spol. Prý byl dokonce jimi v jisté době vydírán. A hrozilo nebezpečí, že díky kontaktům s některými představiteli občanských komisí to od Bažanta ví i Pilous. Navíc "přísně utajované" informace o "kádrové" minulosti mnoha velitelů polistopadové Veřejné bezpečnosti, zveřejněné v první polovině roku 1991 v Občanském deníku byly pro Sokolovo ministerstvo vnitra velmi nepříjemné...)

Velitelé s temnou minulostí,

to byl další "kámen úrazu" pana ministra JUDr. Tomáše Sokola. Nikoliv proto, že onoho "pavouka" zdědil či mlčky toleroval. On totiž "novou kádrovou politiku", zaměřenou na konzervování zprofanovaných nomenklatur a příslušníků StB v bezpečnostních sférách, přímo schvaloval a nekompromisně v rámci "profesionality" obhajoval. Příkladů je možné opět v této souvislosti uvést bezpočet. Připomeňme si proto některé z nich. Ty nejkřiklavější, dotýkající se v Sokolově éře (a možná i dnes) neuralgického bodu bezpečnosti, hlavního města Prahy a jejího nejbližšího okolí. (Podotýkám, že píšeme o čase minulém. Současnost zatím nemáme ještě plně zmapovanou. Zatím na ní pracujeme: jakmile ovšem onoho pomyslného "pavouka" dokončíme, okamžitě s ním čtenáře seznámíme...) *

Tak bývalý náčelník politického odboru Správy SNB hlavního města Pray a Středočeského kraje major Wengricht působil od jara 1990 ve fnkci velitele okresní správy VB Mladá Boleslav. Pikantní na tom je, že tenhle pán byl prvním zástupcem plukovníka Bečváře (brzy po listopadu 1989 spáchal za dosud plně neobjasněných okolností tzv. sebevraždu) a přímo mu podléhali političtí pracovíci jednotlivých Správ - metodicky řídil také všechny "politruky" OS SNB v Praze a Středočeském kraji. Jeho podřízený, zástupce náčelníka OS SNB Praha západ pro věci politické major Oldřich Kopp pracoval zhruba od stejné doby jako velitel OS VB v Praze 9. Zástupce mu dělal podplukovník Jaroslav Šejvl, bývalý náčelník OS SNB na Praze 1. (Právě ten, který byl jedním z přímých organizátorů všech zásahů proti demonstrantům na Václavském náměstí v Praze od roku 1988 a hlavně se podílel na následném postihu osob včetně návrhů na propuštní "provinilců" ze zaměstnání, škol...) V okrese Praha východ působil coby velitel OS VB podplukovník Jan Tlach, dřívější náčelník OS SNB Praha 9. (Tuhle funkci zastával přibližně od února 1977, předtím byl příslušníkem StB: v únoru 1990 jej na krátký čas jmenovali dokonce zástupcem náčelníka Správy hlavního města Prahy pro Úřad na ochranu ústavy a demokracie, později FIS, pak FBIS a dnes BIS). Na pražském druhém obvodě nastoupil jako velitel OS VB (a dodnes tam působí coby obvodní ředitel policie) kapitán JUDr Navrátil, bývalý náčelník MO VB Václavské náměstí, "zasvěcené" veřejnosti známější pod názvem Školská ulice. Podpis tohodle pána, vlastně soudruha, nechyběl na žádném návrhu na potrestání za "přečin proti veřejnému pořádku" v souvislosti s účastí na "nepovolených" demonstracích v letech 1988 až 1989. Pochopitelně, že podepisoval a odesílal také dopisy školám a zaměstnavatelům zadržených demonstrantů, v nichž žádal peněžité tresty či "vyhazov" z práce... Dokonce v tehdejším tisku můžeme identifikovat prý onoho důstojníka, jak velí kolonám příslušníků VB při vyklizování Václavského náměstí. (V této souvislosti si dovolím malé odbočení. Na ředitele policie druhého pražského obvodu JUDr. Navrátila se mi totiž vybavuje jedna vzpomínka. Dne 29. dubna 1991 jsem se vracel dopoledne do Prahy a poblíž Muzea mě zastavila hlídka VB. Za dopravní přestupek- přsněji překročení povolené rychlosti. Když policisté zjistili, že jsem novinář a píši v Občanském deníku kritické materiály o nedobré situaci v bezpečnosti, odpustili mě pokutu s dovětkem: Kdyby se dověděl Navrátil, že jsme pustili Pilouse, tak nás na hodinu vyhodí...) Ale pokračujme dále: Dřívější náčelník OS SNB Prahy 10 podplukovník JUDr. Kaše se stal zástupcem velitele OS VB Prahy 10., jeho šéfem pak major Pavelka, v minulosti náčelník odboru pořádkové služby městské správy VB Praha. A funkci velitele této pořádkové služby VB v Praze převzal bývalý zástupce pana Kašeho na Praze 2 major JUDr. Brajer. (Mimochodem: v sovislosti s poručíkem Brajerem z MO VB Vinohrady, známým ze zákroku koncem sedmdesátých let proti Václavu Havlovi a herci Landovskému na bále v Ústředním domě železničářů nejde o podobnost čistě náhodnou. A vůbec už ne, poku jde o onoho Brajera, který v létě roku 1991 velel jednotkám policie, jež měly udržovat pořádek při demonstraci Sládkovců u areálu Československé televize na Kavčích horách v Praze. Že to skončilo fiaskem a policie pod velením majora Brajera totálně zklamala, si možná někteří ještě pamatují.) Konečně, velitelem OS VB na Praze 4 byl jmenován podplukovník Fedorko (dnes plukovník a jeden z vedoucích funkcionářů pražského policejního ředitelství), kdysi,před 17. listopadem 1989 zástupce náčelníka OS SNB Praha západ. *

(Laskavý čtenář si jistě povšiml, že jsme zatím "mapovali" pouze situaci v Praze v letech 1990 až 1991. Z prostého důvodu: velitelem a později ředitelem pražské policie byl od jara 1990 JUDr. Pavel Hofman. Člověk, který zhruba od roku 1983, tj. od skončení studia práv na Vysoké škole SNB byl náčelníkem MO VB na Praze 10 v Hostivaři a jež byl do vysoké funkce pražského ředitele "povznesen" federálním ministrem Sachrem, podle kruhů blízkých ministerstvu vnitra prý Hofmanovým švagrem. Ale, to není podstané. Důležitější je, že odpovídal za kádrovou politiku v pražské policii, že veškerá jmenování byla ředitelem České policie učiněna na jeho návrh a odsouhlasena ať už aktuálně, či dodatečně, ministrem vnitra ČR. A vůbec možná nejdůležitější se jeví skutečnost, že JUDr. Tomáš Sokol a JUDr. Pavel Hofman jsou v dlouhodobém přátelském vztahu. Existují i konkrétní poznatky, že oba pánové mají také společné obchodní zájmy. Ostatně, bývalý exministr vnitra a dnes úspěšný advokát Sokol je právním zástupcem pana Hofmana. Nikoliv pouze v letošním roce. Uvedené vazby existují už mnohem déle...)

Mimo Prahu*

ošem v souvislosti se "zajímavým" a možná i "účelovým" obsazováním důležitých postů nesmíme však ani zapomenout na někdejšího náčelníka Správy VB Středočeského kraje pana plukovníka Houbu, který byl osobně zodpovědný za zásahy proti demonstracím, nařizoval proti jejich účastníkům sankce a vedl akci ve Všetatech (potlačení národní poutě k hrobu Jana Palacha 21. ledna 1989). Ještě před listopadem 1989 (a v podstatě až do dubna následujícího roku) zastával funkci hlavního velitele Veřejné bezpečnosti v ČSR , poté na chvíli zmizel, aby se později vynořil jako jeden z vedoucích činitelů České policie, tedy pod přímou ochrannou rukou pana ředitele Zelenického. (Při odpovědi na interpelaci poslance ČNR Jiřího Fiedora dne 5. srpna 1991 ministr vnitra JUDr. Tomáš Sokol k této záležtosti prohlásil: "Je velmi obtížné tuto situaci řešit, byl jsem však hlavním velitelem - tj. Zelenickým, pozn. autor - opakovaně ujištěn, že plukovník Houba bude přeložen na nižší funkci". Nikoliv tedy propuštěn, ale jako "nepostradatelný odborník" pouze uklizen kamsi do zátiší a většíhobezpečí před "dotěrnými" šťouraly...) Za zmínku v našem výčtu stojí i podplukovník Kaštovský, někdejší náčelník OS SNB Prahy 10. Ten se v únoru 1990 stal náčelníkem městské správy VB v Praze a pak přešel k panu Sokolovi na české ministerstvo vnitra jako veliel odboru prošetřování stížností, které bylo oprávněno rovně provádět kontroly výkonu služby a znalostí pracovníků policie.

StB v českém vnitru

byl problém, který v uvedeném resortu kulminoval v roce l991. A lze říci, že vedle zmíněného kádrového profilu velitelských míst byl v oné době nejžhavější. O co šlo? Rozkazem federálního ministra vnitra Sachra č. 16. z 31. ledna 1990 byla k 15. únoru 1990 zrušena Státní bezpečnost. Většina z těch, co pracovali v jednotlivých jejích správách, se od následujícího dne ocitli v zálohách. Ti nejvíc zkompromitovaní museli na základě rozkazu ze 17. května 1990 č. 63 o skončení službního poměru pro svou příslušnost k StB odejít, ostatní zhruba k 1. červenci téhož roku nastoupili do Úřadu na ochranu ústavy a demokracie. Aby se v souvislosti s reorganizací a ustavením Federální informační služby opět ocitli v rezervách. K 1. dubnu 1991 byla část z nich, přesněji 460 příslušníků, zařazena na jednotlivé útvary ministerstva vnitra ČR.

(A tady vyvstává další velký problém: Proč přešli na české vnitro? V rámci rozdělení kompetencí byly přece resorty bezpečnosti v obou národních republikách naprosto samostatné a takřka nezávislé na federálním ministerstvu nitra. A pokud by JUDr. Tomáš Sokol nechtěl, těžko by ho kdokoliv z odpovědných, tím méně tehdejší federální ministr vnitra Ján Langoš, donutil ony "estébáky" přijmout do stavu. Pokud kdy pan Sokol tvrdil cokoliv jiného, byla to pouze výmluva a snaha zakrýt skutečný stav věcí...)

*

Co dodat na závěr našeho expozé? Snad jen to, že jsme se snažili na několika konkrétních příkladech ukázat činnost advokáta JUDr. Tomáše Sokola ve funkci ministra vnitra České republiky. A konfrontovat ji nejen s jeho tehdejší "hrdinskou" větou o postavení komunistů mimo zákon, ale též se současnou kritikou jeho nástupce ve funkci. Myslím, že soudný čtenář si udělá o panu Sokolovi, jeho tehdejší ministerskou působností a jejími faktickými výsledky na poli bezpečnostní situace našeho státu a dnešní rádobykritikou vlastní úsudek.

(A ještě něco: většina údajů, uvedených v tomto článku, byla vesměs součástí několika interpelací poslanců v České národní radě. Pan ministr na ně tenkrát odpovídal, ovšem neuspokojivě.V mnoha případech poslanci jeho závěry odmítli a k odvolání ministra z funkce nesáhli z důvodů, že existovala obava z destabilizace v bezpečnostní situaci státu. Zejména od konce roku 1991, kdy už se chystaly volby. Rovněž tak část faktů zde použita už byla autorem tohoto článku publikována v průběhu roku 1991 až 1992. Pan JUDr. Tomáš Sokol několikrát písemně vyhrožoval s trestním stíháním, dodnes tak ovšem neučinil. A to přesto, že už uplynuly nejméně dva roky od tzv. spáchání trestního činu...) Jiří F. PILOUS