--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Sedlářová Iva
Název: Co je tvoje, to je moje, co je moje, do toho ti nic není !
Zdroj: NN Ročník........: 0004/010 Str.: 030
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 19.01.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Nedavno mě volala jedna čtenářka a ptala se, zda jsem hrbatá. Prý lidé kteří píší jako já, museli prodělat vnitřní trauma. Jedno pondělí přinesl do redakce jistý pán kresbičku. Nechtěl mi jí ukázat, prý jí předloží někomu zodovědnému. Nakonec se smiloval nad mou zvědavostí. Byl to příšerný,za pomoci pravítka vyvedený kvádr, na kterém bylo napsáno "Spravedlnost Jiřího Nováka". Kvádr pákou nadzvedávala neumělá figurka s velkou šerifskou hvězdou na hrudi. Malůvka byla tak 5 x 5 cm a zbytek papíru formátu A4 byl popsán vysvětlivkami, co má obrázek říci. Pána rozčílil můj přihlouplý výraz a tak cítil potřebu říci, že nemám smysl pro humor a rozesmál by mne, jen kdyby mě lechtal pod paždí.

"Hrbatá" fejetonistka bez smyslu pro humor z NN mimo jiné se zájmem sleduje situaci kolem emigrace, restitucích církevního,židovského , šlechtického majetku i sudetoněmecké otázky. Hlavou se mi honí vzpomínka na srdnaté rudoarmějce, jak pod rozkvetlými šeříky to jaro v roce 1945 si hráli na Ježíška a z velkých jutových pytlů rozdávali boty, svetry z angorské vlny, stříbrné lžíce.Dokonce z jednoho z pytlů po kilech rozinky."Nehrbatí" občané se smyslem pro humor se zřejmě domnívali, že braťja rozdávají ze svého proviantu a tak vesele tvořili fronty.Nevím, byl-li to tehdy rozdáván majetek šlechtický,židovský, nebo německý.Emigrantů ještě tolik nebylo, ti přišli potom.Tehdy mě tatínek odtáhl domů, přiznám se násilím, protože z jednoho pytle byly rozdávány celkem zachovalé hračky.Moc jsem nechápala tatínkovo stanovisko,že nejsme rodina supů. To až později a zřejmě proto, že i o naše věci a náš majetek se rozdělily rodiny rudých supů.

DVA DOPISY.

Přišly téměř současně a na stejné téma.Jeden z Prahy a druhý až ze vzdálené Austrálie.Chci se s vámi o to dilema podělit. Beru do ruky první a čtu:(krátím, ale neprovádím pravopisné opravy)

Vážení,

s rozhořčením se dovídám, že emigranti chtějí své majetky zpátky. To je zpochybňování majetkových vztahů a to i pan prezident řekl,že pro to nejni,když prohlásil,že je sice pro odškodnění emigrantů ale jen když to nenaruší nynější majetkové vztahy. On to jistě procítil s tou svou určitou indentitou, jak onehdy řekl. Jak bych taky já k tomu přišel. Tu vilu jsem neukrad a těch mizernejch šedesát tisíc co stála, tak to byly tehdy nějaké peníze, jsem musel poctivě zaplatit. Neměl jsem je, musel jsem prodat kus tý zahrady, co k tomu patřila. Ten chlap, co jí postavil, byl nějaký obchodník, nebo továrník. To byl vydřiduch, ne já. Musel mít něco na svědomí, protože uplách a všechno tu nechal a odsoudili ho až když byl pryč.

Pan Dienstbier, a to je demokrat tělem i duší s přehledem, řekl, že utíkat nemusel nikdo.I on byl komunista, potom patřil k předním disidentům-no a vidíte,přežil to. Vidí problémy ze všech stran, proto si ho pan prezident také vybral, aby nás ve světě reprezentoval a ne proto, že je vlastně jeho švagr, jak tvrdí zlí jazykové z řad těch "okradených".

Tu vilu nedám a je mi jedno co si o tom kdo myslí. I kdyby byla po židovi co vylétl komínem. Celá léta se o ní starám a proto je pořád jako nová. Trávu sekám každý týden a ne jako veřejná prostranství jednou za rok.To by se líbilo, teď na ní vznášet nárok, když má cenu několik milionů. Pan původní majitel se válel v dolarech a vozil si šunky v bouráku. Já tu dřel jako soumar a abych mohl být mistrem, tak jsem se musel ponížit a vstoupit ke komunistům. A dneska nějakej chytrák mně bude kázat!

Ještě že máme pana Klause,ten to má v hlavě srovnaný.Udělali jsme tlustou čáru za rokem 1948, uděláme jí i za rokem 1989. Žádný hon na čarodějnice se tu dělat nebude ani žádný čistky. Komu se to nelíbí, ať táhne odkud přišel. Říkaj o sobě, že jsou Češi, ale myslí jen na svůj mamon. Kdyby cítili s národem, v první řadě by prosazovali naše členství v NATO u svých vlád.

Míru zdar! Josef Samec vlastní rukou.

******

Dopis druhý, s datem 7.2.94, psaný v Brisbane, začíná otázkou:

KDY BUDOU ZASTAVENY RESTITUČNÍ ZLOČINY PODLE ZÁKONA 87/91 Sb.?

V Ústavě je zakotveno, že "součástí ústavního pořádku České republiky je Listina základních práv a svobod. Ratifikované a vyhlášené mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách,jimiž je Česká republika vázána, jsou bezprostředně závazné a mají přednost před zákonem." V konvenci k ochraně lidských práv a svobod je zakotveno, že "každá přirozená nebo právnická osoba má právo na respektování jejího majetku.Nikomu nesmí být majetek odebrán, leda v případě, že to vyžaduje veřejný zájem a to jen podle zákona a za podmínek stanovených v mezinárodním právu".

Toto mezinárodní právo a vlastní Ústavu Česká republika některými zákony ignoruje.

Všem rehabilitovaným podle zákona 119/90 Sb.byly zrušeny nejen tresty odnětí svobody, ale i tresty propadnutí majetků a to ke dni vydání. Tato rehabilitace pro každý právní stát znamená návrat do předchozího stavu před vydáním trestu, tedy včetně obnovení vlastnických práv a to bez jakýchkoliv omezujících podmínek. V rozporu s touto rehabilitací nikomu nebylo obnoveno vlastnické právo majetku takto již právně navráceného. Toto právní navrácení později zrušil zákon 87/91 Sb.o mimosoudních rehabilitacích.

Zločinný komunistický režim ukradl majetky československým občanům, posametový režim krade majetky nejen svým občanům,ale i cizím státním příslušníkům.

K tomu, aby rehabilitovaný mohl dostat zpět svůj ukradený majetek, zákon č.87/91 Sb. stanovuje nemorální, diskriminační podmínky,jako je trvalý pobyt, občanství a protiprávní zvýhodnění nabyvatele majetku! Kupci kradeného majetku se dravě vrhali na kořist a v každém případě věděli, že kupují za zlomek skutečné ceny majetek ukradený. Proto v dobré víře při nabytí majetku zde nemůže být ani řeči. Touto koupí vlastně souhlasili s krádežemi a podporovali zloděje, kterým byl dnes již nezákonný a zločinný komunistický režim.

(Zde bych si dovolila přátele z Brisbane doplnit, že kupujícími byli vybraní jedinci, kteří se zvláště zasloužili o instalaci toho zločinného komunistického režimu a jeho "chodu",jinými slovy, zabrali za symbolickou cenu majetek těch, kteří před jejich řáděním utekli.Pořád mně ještě neodpovědělo Občanské sdružení majitelů domů, kdo tvoří jejich členskou základnu -pozn.aut.)

Dnes se dokonce tito bývalí příslušníci mocenské oligarchie-strany zločinné ohánějí morálkou, kterou nemají a nikdy neměli. Morální člověk nikdy nekoupí kradený majetek. Krádež,překupování kradených věcí, nebo napomáhání ke krádeži je zločin.Každý takový zločin v právní společnosti musí být trestán minimálně tím, že kradené věci se vrátí původnímu vlastníkovi. Nepotrestaný zločin je přece zločin! Co bylo ukradeno, musí být navráceno!

Kdy sametový režim přestane ochraňovat příslušníky strany zločinné a členy StB? Jak dlouho ještě budeme čekat na rehabilitaci morálky a na zákony jež budou v souladu s vlastní Ústavou? Kdy v České republice krádež a napomáhání krádeže bude zločinem?

Ing.Jan a Ing.Libuše Zářická

Australia

(přesná adresa v redakci)

***********

19.ledna 1994 se na Ústavně právní výbor parlamentu ČR obrátila delegace emigrace v zastoupení Dr.Anděla, Dr.Chytila a Dr.Saimera .Výbor v čele s pány Výborným, Dobalem,M.Bendou,Maškem a dalších, vyjádřil plné pochopení, podporu v řešení této problematiky. Klub soc.demokratů prý optimální řešení podpoří,bez jediné vyjímky.

Já doufám, že řadoví straníci jejich barev,i ti,co se inovovali v myšlení po roce 1989 a přestoupili z velké a jediné KSČ, pochopí a vrátí své domečky s řádně udržovaným trávníčkem a opravenou střechou.Však ona se zase najde fronta, kde se budou rozdávat kradené rozinky.Chytrý člověk, umí chytat vítr a již dávno vsadil na jinou kartu. Být zakládajícím členem privatizačního fondu, nebo a.s.či s.r.o.z bývalého státního či komunistického majetku a za chvíli máš na několik domečků. Kdo zaváhá,...soudruzi! Iva SEDLÁŘOVÁ