--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Holeček Jan
Název: Přímá demokracie zítra-
Zdroj: NN Ročník........: 0004/010 Str.: 008
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: . . Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

3.část

BYLO DOBŘE, ŽE DUSLEDKEM ZÁVODU VE ZBROJENÍ DOŠLO KE KOLAPSU SOVĚTSKÉHO "IMPÉRIA"?

Mnoho lidí, zvláště v někdejších komunistických zemí střední a východní Evropy, jsou vděčni R. Reganovi za jeho politiku, jež měla za následek tvz. závody ve zbrojení, které vyústily v roce 1989 k totálnímu kolapsu komunistických režimů. Tento fakt byl také zajisté vřele přivítán rozumě smýšlejícími lidmi, protože vytvořil přijatelné podmínky pro zlepšení poněkud nešťastných okolních politických vztahů vůči těmto někdejším komunistickým zemím.

Jakýkoli pohled na věc tímto směrem je však možno považovat za povrchní.

Domnívám se například, že s ohledem na těch 40 let můžeme přirovnat celou věc k následujícímu :

Je to, jako kdyby A uvrhli B do drogové závislosti a vynutili si tučné profity z tohoto obchodu. Když B už skoro pomřeli, tak je A donutili k nákladnému léčení, aby tak zachránili jejich životy, ale nechali je přitom ve stejně ubohých podmínkách. Mohou pak ale být B za toto A vděčni? Dá se také zárověň říct, že tento příklad je pouze názornou ukázkou toho, jaká byla v zásadě podstata "studené války" I když na začátku šedesátých let se komunistické ekonomie ocitly ve velkých obtížích, tak se komunisté domnívali, že jim Západ nabídne spolupráci a předá jim své " know - how" jako prostředek k odvrácení hrozby stále se zhoršujících ekonomických problémů. Z politického hlediska je však pravdou, že jistá absence " hrozby ze západu " by ale zárověň podkopávala věrohodnost politického komunistického systému. Tyto režimy by pak přirozeně slábly a objevovaly by se pluralitní struktury, více a více podobné západnímu parlamentarismu. Zlepšení životního standartu je totiž reversibilní pojem, a to úměrně se zvyšováním tlaku za demokratické reformy.

Co se však náhle přihodilo? Kenedyho " jestřábí" politika ve Vietnamu a nezodpovědné, až hazardní zasahování do kubánské krize v roce 1962, bylůo jedním z důvodů, a možná dokonce hlavním důvodem pro Chruščevův "pád". Vše se odrazilo hlavně na okamžité escalaci zbrojní výroby v SSSR a odpovídajícím způsobem i na Západě. Tento nárůst zbrojní výroby dále pokračoval za éry Johnsona. Nepatrný pokles byl sice zaznamenán začátkem sedmdesátých let ( Nixon-Kissinger), ale celkové napětí se opět vyhrotilo nástupem J. Cartera.

Sovětská invaze do Afganistánu a některé jiné události sice "úplně nenarušující" světový mír však daly R. Reganovi další podnět ke zvýšení zbrojní výroby.

REGANOVA ADMINISTRATIVA TAK VYKAZOVALA JASNÝ ZÁMĚR PODKOPAT SOVĚTSKOU EKONOMIKU A SSSR TAK JAKÝMSI ZPUSOBEM " UZBROJIT" NA ÚKOR ŽIVOTNÍHO STANDARTU SOVĚTU, TEDY JEJICH CIVILNÍ PRODUKCE!

Ano v tomto ohledu byl tedy Regan maximálně úspěšný, ale za jakou cenu?

- Miliony lidských tragedií, radioaktivní zamoření v mnoha oblastech, nepopsatelná nouze, všeobecné zhoršení zdravotního stavu, zvýšená úmrtnost u dětí, národnostní konflikty, které nadále pokračují a jejich důsledkem je, že jsou nadále zabíjeny tisíce nevinných objetí. Dalším průvodním jevem toho je neustále se zhoršující ekonomická situace a neposledně i emigrační vlna, která zachvacuje celou Evropu! Připadají vám tedy shora uvedené důvody vhodné pro přílišné chvástání?

Americká oligarchie se totiž nikdy nijak zvlášť nestarala o osudy miliónů obyčejných lidí.

Do jejich očí se sice SSSr navždy vryl jako "studený monolit", jako výspa komunismu, která musela být přemožena, ale v hlubšám kontextu věci je nutno podotknout, že Reganovi mohou aplaudovat jen tací, kteří neznají hlubší historické pozadí celého problému a konec konců i hlubší pozadí tolik glorifikovaného roku 1989.

PODSTATA VÁLEK A MEZINÁRODNÍCH KONFLIKTU

Na různá historická fakta kolem této problematiky se dá zpravidla nahlížet v několika analytických rovinách. Uveďme si tedy dva názormé příklady:

DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA

Analytická rovina A:

Hitlerův ďábelský charakter Analytická rovina B:

Vlastní charakter německého národa, možná vysvětlitelný "nedávným" sjednocením, a z toho plynoucí národní pýcha, ethnická intolerance a proniknutí pruského militarismu. Analytická rovina C:

Německá vnitropolitická situace ve dvacátých a třicátých letech. Prudký nárust inflace na začátku dvacátých let, jež se dotkla hlavně středních vrstev, dále všeobecná hospodářská krize a z toho vyplývající nezaměstnanost a nespokojenost s parlamentární politikou.

Toho všeho se chopila nacistická propaganda a využila situace ve svůj prospěch.

Nacionální a militantní propaganda například předstírala, že 1. světová válka mohla být ještě vyhraná, kdyby nebyla celá myšlenka znehodnocena politickou sférou.

Analytická rovina D:

Pošetilí politici mocností, jež Německo porazily v roce 1918, především Francie, která uplatňovala na Německu uhrazení válečných reparací, které posléze odrovnaly většinu německých daňových poplatníků a rozpoutaly tak obrovskou vlnu inflace. Následovaly však ještě další chyby: V rámci mírových jednání bylo Německu zakázáno se povznášet nad teritoriálními nároky okolních zemí.

Jakkoli však zde panovala zlovolná hrozba z nástupu fašismu v Německu, kromě chromých protestů se neudělalo nic na zastavení Hitlerova expanzionismu, a mohly tak být zachráněny miliony lidských životů.

Analytická rovina E:

Oligarchické vedení politiky na příbuzných mezinárodních polích...

Nedostatek demokratické kontroly ve všech státech, jež se nazývaly a stále ještě nazývají " parlamentními demokraciemi", či v diktátorských režimech, kde je možnost demokratické kontroly striktně vyloučena!

ARABSKO - ISRAELSKÝ KONFLIKT

Analytická rovina A:

Zahájení útoků a teroristických akcí ze strany Arabů vůči Židům.

Analytická rovina B:

Židovské historické a regionální nároky na území, po staletí osídlované Araby.

Analytická rovina C:

Israelské kruté a přehnané represe vůči Arabům v daných teritoriích.

Analytická rovina D:

Zlovolný estabilishment Israele. Israel byl konstituován z rozhodnutí Londýna a Washingtonu, kdy panovalo všeobecné opovržení nad zdejší populací a vzrůstal teké tlak sionistického terorismu. Situace se tedy vyhrotila až za hranice vyprovokování velmi nebezpečného konfliktu, který tak má opět za následek početné oběti na lidských životech a muslimský fanatismus a terorismus si vybírá své kruté daně i v podobě naprosto nevinných obětí ze Západu.

Analytická rovina E:

Oligarchické vedení politiky na příbuzných mezinárodních polích....

Rozhodování o osudech národů a ethnických skupin miliónů obyčejných lidí, a to ze strany vůdců, jejichž primárním zájmem je jen jejich vlastní touha po moci a jejich vlastní prestiž. I v tomto případě je však zde naprostá absence demokratické kontroly......

Když uvažujeme nad těmito dvěma konflikty, docházíme k závěru, že většina obyčejných lidí hledá jejich vysvětlení převážně v analatických rovinách A, což je však více či méně vysvětlení povrchní.

Ti, co však jsou více seznámeni s historickým pozadím, mohou také zárověň hlouběji proniknout do rovin B,C, a D. Existuje však jen velmi nepatrné procento, které je schopno se hlouběji zabývat myšlenkou, že nejsprostší podstata těchto dvou - a lépe řečeno naprosté většiny konfliktů a válek - tkví ve snaze po prestiži a síle, která oligarchiím více než vlastní. Jejich zájmy jsou tak privelegovány nad zájmy obyčejných lidí. Oligarchie však nikdy nepřipustí, aby vyšlo najevo, co je vlastně jejich skutečným zájmem. Budou se vždy snažit udržovat obyčejné lidi ve vědomí, že se derou za jistými vyššími principy, a to principy jako státní svrchovanost atd...

Ti, co se derou za vše, co bylo shora uvedeno pochopitelně mohou později také patřit k tomu, co nazýváme oligarchiemi. Je to jen otázkou toho, jak dlouho budou jejich ušlechtilé myšlenky tvz. " out of power".

když pak je jejich záměr dokončen, přetransformují se do oligarchií, stanou se neomezenými vládci a udržovateli moci a touto mocí se také zároveň stanou zkorumpovanými! Tuto zaslepenost však není možné odstranit tím, že jednu vládnoucí politickou stranu nahradí v příštích volbách strana jiná. Tuto koncentraci moci se může dařit úspěšně odstraňovat jen rozptýlením " síly" mmezi celou populaci, tedy transformováním " tvorby rozhodnutí" na bedra každého individuálního občana.

Politická věda nebyla ochotna, nebo lépe řečeno neschopna nahlížet na principy válečných konfliktů jednoduchým pohledem. Ve snaze objasnit tento problém ( který by náležitě řečeno neměl být nazýván problémem) má politická věda sklony předstírat, že na tomto poli panují jisté neosobní síly, jako jsou:

Všeobecný lidský instinkt..., které obvykle ženou lidstvo do války.

V tomto ohleduz však politická věda celou věc akorát zamlžuje. S ohledem na fakt, že politická věda žije v symbiose s daným estabilishmentem, nikdy se nesmí příliš dotýkat jádra celé věci, protože by se tak "rozkryly karty" celého estabilishmentu. Ale když je to i v tomto případě (války) - může se dále politická věda zvát vědou? V daném případě pak má sociologie v tomto ohledu nesrovnatelně větší opodstatnění.

pokračování příště

Z knihy "DEMOCRACY" Dr. J. POLÁKA volně překládá J. HOLEČEK

ROZHOVOR NA TÉMA PŘÍMÁ NEBO NEPŘÍMÁ DEMOKRACIE S VYDAVATELEM A ŠÉFREDAKTOREM NECENZUROVANÝCH NOVIN PANEM PETREM CIBULKOU