--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Sedlářová Iva
Název: Gesto vlastenců asyl pro rebela
Zdroj: NN Ročník........: 0004/011 Str.: 022
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 11.03.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Ten pátek 11.března skutečně slunce na obloze bez mráčků se snažilo jarně usmívat,byť zábly ruce v předjarním chladu.

A tak ten pán, co v zástupu čekajících u Břevnovského kláštera se nechal slyšet, že by Karel byl rád,že je v den jeho pohřbu hezky, byl vhodným komparzistou svou nevhodnou poznámkou absurdního divadla, kterému by Karel určitě nebyl rád.

Prodírala jsem se s věncem, který přes naše přání, ba vlastně přesnou citací v objednávce, že nesmí být použit ani jeden červený květ,byl převážně vyvázán z rudých karafiátů, zástupem čekajících. Utěšovali jsme se s Janem Benešem, že je alespoň červeno-modro-bílý, jako symbol vlajky, neboť nám nezbylo než vzít jím zavděk, nebo jít bez něho. A to jsme nemohli, neboť byl víc než věncem, byl symbolem našeho protestu v předtuše toho, čeho budeme svědky.Nápis na stuze " JEDNOMU Z NÁS" byl transparentem odporu proti nápisům na věncích farizejů a nad jejich proslovy nad rakví. Byl květinovým darem od všech bezejmenných v zástupu, kteří svírali rty i pěsti při pohledu na ty věnce a jejich stuhy a projevy nad rakví.Věnec jsme položit ke katafalku směli, nepatřili jsme však mezi pozvané hosty, ty totiž již nevybíral Karel Kryl, ale kdosi jiný. Rozmístili jsme se podél poslední cesty až ke hrobu. Petr Cibulka s Janou zůstali u vchodu do hřbitova, já s J. Benešem a R. Davidem jsme čekali u vykopaného hrobu. A tak jsme neslyšeli projevy při obřadu v kostele a Petr byl ušetřen proslovů na hřbitově.My tři nikoliv. Nevím, co cítili mí společníci, když počal svůj projev ministr kultury Pavel Tigrid slovy "Nevím, jest-li jsme ti dali vše, co jsme mohli, jest-li jsme ti nezůstali něco dlužni.."

Když však nad rakví začal hovořit Egon Lánský, podívala jsem se na Honzu Beneše. Díval se někam dál, do zarostlé protější stráně a kdybych byla sochařem a měla udělat symbol beznaděje , nenašla bych výstižnější model.Suché slzy jsou mnohem těžší než okázalý žal.Beznaděj je zoufalejší než smrt. Smrt je součástí života, trnová koruna na hnědé dubové rakvi Karla Kryla však více vystihovala tyto chvíle než léta jeho exilu. Proti tehdejším mocným měl svou kytaru a slova písní.Teď mlčel a oni mohli říkat cokoliv a počítali s tím, že již o nich zpívat nebude.

Mlčí on, mlčí pan prof. Patočka, pochovaný blízko tohoto nového hrobu, mlčel i Jan Lopatka, jehož prostý rov zarůstající divokou bršlicí je na celém hřbitově ten nejopuštěnější. Nenápadný tak, že každý z" významných " jej minul bez povšimnutí. Jiří Dienstbier, P.Tigrid, manželé Kantůrkovi...

Jsi doma, Karle.Občanství ti sice dali na rok, hrob ti však musí vyplatit nejméně na deset let.

Iva SEDLÁŘOVÁ