--------------------------------------------------------------------------------
Autor:
Název: Demokracie
Zdroj: NN Ročník........: 0004/011 Str.: 023
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: . . Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Zodpovědnost nás plnoletých, kteří jsme prohráli tuto revoluci podruhé, je děsná. Smutné je, že stále více slušných lidí odchází do vnitřního exilu, vnitřní emigrace. Vytvářejí si své úzké kruhy, své poustevny, jako to dělali dosud. Dokonce lidé, kteří se nebáli dřív, v dnešní vládě staronové struktury (struktuře horizontální, která nemá vertikálu), odcházejí do svých věží, azylů, jak řečeno - pousteven. Mnozí lidé, kteří byli angažování, například v Chartě, žijí v úzkých uzavřených kruzích, do kterých jen zřídka přijímají nové lidi. To je věc, která mě děsí, ale není divu.

Ve chvíli, kdy třeba ministerský předseda řekne: "Každý rozumný člověk přece ví, že..." a následuje jenom demagogie, tak vlastně degraduje všechny lidi, kteří jsou jiného názoru, do role poloblbů. Když je takový přístup provozován dost dlouho (jak víte z působení různých demagogů stylu Göebelse), stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Lidé, kteří nechtějí, aby se stala pravdou, odcházejí do exilu, protože jsou v menšině.

Většina lidí chtěla silnou stranu, jednu zavrhla a zvolila novou silnou stranu, tu jedinou, tu pravou. To o něčem svědčí. Ale: jestliže jsem v menšině, jako demokrat musím se s tím smířit, protože jsem ve volbách prohrál.

Ten, kdo demokracii chce, musí být pro demokracii zralý. Demokracie je systém, který se musí hlídat, to není žádná "volnost, rovnost, bratrství". Demokracie je: legislativa, judikativa a executiva, které se vzájemně kontrolují a doplňují. Jestliže toto pouto neexistuje, nefunguje, tak můžeme mít tisíckrát volby a máme to tak, jak jsme to měli předtím.