--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Beneš Jan
Název: Pohřeb jednoho z nás
Zdroj: NN Ročník........: 0004/011 Str.: 023
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: . . Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Měl kytaru a dar mnoha talentů od samého Boha, a tudíž se ho nepodařilo zahnat do absurdity, ztrpasličit avhodně pomluvit. Do popřevratové kamarily listopadu 1989 se ovšem zatraceně nehodil, protože zcela zásadně nebyl ochotenzaměnit osobnost za úřad, názory a svědomí za koryto. Nikdo mu ostatně ani žádné nenabídl. Z euforie a návaznosti na charisma se dokázal probuditjako jeden z prvních. Měl empirii z exilu a viděl tedy rovněž prázdnotu kterou nám svět nezáviděl, šaškovskou ješitnost i komedianství mdlého rozumu, a hlavně nedostatek charakteru tam kde byly a jsou.

Měl dar verše jako nikdo jiný ejho generace a navíc jím dokázal říkat nejen nesmlouvavou pravdu, ale naplnit duchovno více než jedné generace. Lidé narození až potom, co jeho protestsongy vznikly je vzali za své.

Bojoval za osvobození své okupované země a tou zemí bylo Československo.

Dával příklad. Dobrý příklad, který platí vždycky víc než sebelepší traktáty mistrůplytkých slov a špatných činů. Zemřel v Pasově byl pohřben v Praze u Markéty a jeho přítel, dlouholetý přítel a zpovědník Otec Anastáz Opasek se při ukládání do hrobu nedokázal zdržet slz. Ani mnozí jiní to nedokázali. Establishement, který ho neměl rád se tedy přišel přiživit alespoň na jeho pohřeb. Namyslím, že jim předcházející věta křivdí. Semioficiální ráz pohřbu k tomu dal skvělou příležitost. Mrtvý už se bránit nemohl. Do chrámu Sv. Markéty se ovšem přátelé, kterým Karel Kryl dával přednost nedostali. Jen stěží se tam podařilo proniknout Petru Cibulkovi a přátelům s věncem hodinu před zahájením obřadu, a byli opět vyhnáni.

A přece ty tisíce, které se přišli s karlem Krylem rozloučit nakonec oficiály překonaly, když u hrobu zazněla československá hymna. Země kterou karlu Krylovi, ani nám, tento establishement prohrál v žolících považovaných za politiku. Prohra připravovaná už tehdy, roku 1990 při sčítání lidu, které připouštělo cokoli, ale být Čechoslovákem ne.

Navdory tomu to byl pohřeb Česchoslováka. Jan BENEŠ