--------------------------------------------------------------------------------
Autor: M. K. W.
Název: Causa Minařík
Zdroj: NN Ročník........: 0004/011 Str.: 006
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: . . Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Zahraniční zpravodajské služby nerady zaměstnávaly lidi stojící v opozici proti vlastnímu režimu nebo lidi sympatizující se zeměmi východní Evropy, t.j. pod nadvládou SSSR. Tito lidé byli ostatně velmi často pod kontrolou a dohledem kontrašpionáže, protože byli pro vlastní režim nebezpeční. Rekrutovali se z nich často i teroristé. Nejvhodnějšími objekty byli lidé, podléhající drogám, lidé v tíživé finanční situaci, nezaměstnaní, lidé ze slabších sociálních vrtev se sklony k alkoholu, k sexuální promiskuitě a pod. Doma pak i lidé, kteří se dostali do různých problémů, těžkých životních situací, nemající jinou volbu nebo se nacházející v t.zv. bezvýchodných situacích. Zavazováni byli téměř všichni, kteří byli na výjezdech v t.zv. kapitalistické cizině, protože po návratu museli vyplnit a podat hlášení a později často byli na výsleších ve služebnách StB.

Díváme-li se na případ Pavla Minaříka s odstupem času, pak vidíme samozřejmě značné rozpory jak v jeho životě tak i jeho vyprávění. Podivné na tom je i skutečnost, že ačkoliv měl možnost porovnávat si své výpovědi, došlo u něho k tak častým rozdílným sdělením. Ve Svobodné Evropě samé po jeho defekaci se vyskytla celá řada názorů na to, zda tam jako špion přišel, nebo se jím stal po oné tragické události. Bezpochyby ho mnozí kryli a pravděpodobně mu mnozí poskytovali i pomoc, jako pan Jezdínský či Přibík. Sláva Volný, který měl značně dominantní postavení v československé redakci a byl uznávaným mluvčím a dobrým znalcem lidí o něm řekl, že " to byl docela fajn kluk, který se změnil po oné automobilové nehodě". "Fajn kluk" u Slávy Volného, milovníka života, žen a dobrého pití to znamenalo, že Minařík měl podobné vlastnosti. Přišel-li Minařik do RFE/RL jako vyškolený špion, pak jeho školení bylo mizerné, "odfláknuté" a v žádném případě netrvalo 4 roky! Také jeho "legenda" byla nepřesvědčivá a kdyby si byl na oddělení SECURI- TY či personálním dal kdokoliv s prověřením jeho údajů práci, museli lži pana Minaříka velice snadnou odhalit. Ale kdyby nebylo ono pověstné "kdyby"...Dnes můžeme s určitostí říci, že mu byla činnost v RFE umožněna přátelstvím s Pavlem Pecháčkem jr., současným ředitelem českého oddělení a tím, že nad ním drželi ruku ředitelé Pecháček sr. a později Julius Firt. Kdyby Minaříkova legenda a příprava byla dlouhodobá a bezchybná, pak:

- nemohly vzniknout žádné mezery ve vědomostech a pochybosti - musel by mít dobré, třeba i padělané dokumenty a vždy musel hovořit na toto tema stejně

- musel být dobře vybaven jazykově (za čtyři roky by musel hovořit perfektně jak německy tak anglicky). V jednom interview s anglicky hovořícím žurnalistou tento poznamenal trefně "špion, který zapomněl anglicky.

- při svém nasazení mu nemohlo trvat rok, než se seznámil s poměry v rádiu, které byly jednoduché a navíc by ho jeho řídící orgán seznámil s fotografiemi RFE, náčrty, fotografiemi osob tam pracujících. Rozvědka je měla k dispozici a také by dostal, nebo byl seznámen s charaktery osob, jejich slabinami a sklony i současnou situací. Minařík by si musel po nástupu do RFE/RL připadat "jako doma", jako někde, kde už kdysi byl.

To vše Pavel Minařík ani slovy ani v praxi neprokázal. Jak Sláva Volný tak i jeho žena Gertrauda Minarik, když podala u zemského mnichovského soudu žalobu na RFE/RL pro odškodnění řekla, že " můj manžel nebyl žádným důstojníkem československé zpravodajské služby. Jeho vystoupení a vysvětlování v rozhlase a v televizi nejsou z jeho svobodné vůle".

A tak můžeme dále srovnávat:

Pavel Minařík přišel do RFE/RL v době, kdy po sovětské okupaci Československa se značně zostřila mezinárodní situace. Sovětský svaz, v jehož čele byl již několik let diktátor Brežněv, pracoval na plné obrátky s cílem získat světovou nadvládu. Dnes víme, že SSSR byl rozhodnut v případě konfliktu při okupaci ČSSR pokračovat v cestě na Západ a podle svých strategických plánů dosáhnout za 3-5 dní řeku RHEIN (Rýn-pozn.aut.), překročit ji a v dalších třech dnech dosáhnout západního pobřeží Evropy u kanálu La Manche. Tím se měly dostat pod dosah sovětských leteckých sil přístavy ve Velké Británii a zabránit tak vylodění a přesunům amerických strategických záloh, které v té době potřebovaly 10-12 dní na přepravu do Evropy.

W.M.K.

Pokračování příště

Pokračování

V Československu bylo zahájeno období represí, které postihlo bez výjimky všechny, avšak menšinu obyvatel, kteří nesouhlasili s okupací a s nastoleným zřízením. Pak nastalo období t.zv. normalizace, kdy desetitisíce Čechů a Slováků se na dlouhé roky staly poslušným sluhy režimu, mnozí byli zavřeni, vyhnáni ze země nebo začali žít na okraji společnosti.

Došlo k podpisu Helsinských dohod, o nichž státy Varšavské smlouvy byly předem rozhodnuty, že je nebudou plnit. Stupňováním represí a prohlubováním normalizace krystalizovalo demokratické smýšlení řady osob nejen u nás, ale i v dalších zemích Varšavské smlouvy.

Sovětské komunistické vedení vytvářelo soustavně obraz nepřítele. Tento jev je typický pro totalitní režim od VŘSR až do dnešních dob. Příkladem byly velké, ale i miliony malých procesů v SSSR. Českoslovenstí bolševici byli dobrými žáky a svědomitě kopírovali své ruské vzory a bratry. Náhle se však vytváří v Evropě a ve světě obraz míru, bez nepřítele. A do tohoto obrazu zapadá hrdinný kapitán, který začně krátce po helsinských dohodách opět budovat obraz konkretního nepřítele. Už žádné vize, ale konkretní osoby a organizace. Svobodná Evropa, špionážní centrála C.I.A., toužící po rozvratu socialistické, budovatelské společnosti a konkretní zrádci, kteří se upsali ďáblu a kterého představuje americký kapitalismus.

Pavel Minařík přináší z RFE/RL pár bezvýznamných dokumentů a drobností, které stačil ukrást nebo okopírovat. Centrála neakceptovala jeho návrhy na atentát ( němu došlo až v roce 1981-pozn.aut.) či způsobení zažívacích potíží znehodnocením slánek v jídelně rozhlasu. Desinformační oddělení FMV a ideologické oddělení ÚV KSČ rozehrály divadlo podle osvědčeného vzoru Josefa Goeblse. Bylo třeba využít všech prostředků, bylo třeba ukázát pracujícímu lidu tvář konkretního nepřítele. Nestydatí slouhové režimu hráli a zpívali oslavné ódy, noviny, rozhlas a televize se mohly ztrhat. Hrdina byl vyzdvihován, odměňovanán, vyznamenán a povýšen. Co si mohl více přát? Pak odejel studovat do SSSR,rozvedl se s opuštěnou krásnou Gertraudou (byla to Němka a tudíž nepřítel - pozn.aut.) a přivezl si z SSSR ženu novou, v pořadí třetí, ale ze správné to říše, největší, socialistické a hlavně bratrské. Cesta ke slávě a moci v žoldu KGB byla otevřena. A jako hobby zplodil dvě dítka, které chtěl vychovávat ke svému obrazu. Chtěl z nich udělat také špióny?

Když se později vrátil další agent, plukovník Hodic a blízký to spolupracovník pana Zdeňka Mlynáře, to již tolik slávy nebylo. Žádné povyšování, žádné veřejné proslovy a besedy s pracujícími, žádné fotografie v novinách či v televizi. Byla jiná doba.

Zůstalo mnoho nezodpovězených otázek z minulosti a před Městským soudem. Stačí si přečíst jeho interview, knížky a materiály. Stačí vypsat jména, která uvedl. Pecháček, Firt, Volný, Jezdínský, Schulz, Kypěna a dost. A přece v RFE pracovalo okolo osmdesáti osob. Chybí další, např. Přibík, Dostál, Faltis, Kravčíková, Rakušanová. Pročpak asi? My víme, stačí se podívat do Seznamů.

Pak následoval Pelikán, Pachman, Tigrid, Janouch a Mlynář. Chybí např. Škutina. Kromě Tigrida tito lidé jako stálí zaměstnanci RFE/RL nikdy nebyli. Pan Minařík jakoby náhodou nemluví o desítkách známých ze svých pijatik nebo sexuálních radovánek. Proč se nezmínil o osobách, kteří ho prosazovali do Závodní rady, o těch, se kterými se dojemně loučil před odletem do USA? Proč se nezmínil, u koho a kde bydlel v New Yorku a ve Washingtonu před návratem do ČSSR? Že by byl tak skromný? Ale kdež, mnozí z těchto neuvedných konkretních osob byli bývalými agenty StB.

V rádiu měl mnoho přátel. Opačné tvrzení je lež a on to ví. Pravděpodobně někteří z nich se stali také agenty. Případ Přemysla Baráka byl dost výmluvný. Barák byl bezvýznamný špion, který měl ovšem v Československu na svědomí smrt Dr.Šavrdy z Ostravy, který zemřel na základě jeho pravděpodobného udání a pozdějšího věznění. Neměl Barák krýt někoho docela jiného? Jiného agenta, důležitějšího, než byl on sám? Neměl od někoho někoho odlákat pozornost?

Každý soudně myslící a uvažující člověk věděl, že RFE/RL není žádné špionážní centrum C.I.A. a že tam v podstatě nebylo co utajovat. Samozřejmě že např. osobní spisy zaměstnanců nejsou žádné veřejné materiály. Nedá se nic ukrást z trezoru ředitele, protože prostě od doby pana Firta žádný ředitel žádný trezor neměl, protože ho k ničemu nepotřeboval. Co československou rozvědku zajímalo, byly karty v t.zv. Research Dept. Na těchto kartách byly uvedeny všechny dostupné záznamy o významných osobách. A také o lidech, kteří s RFE/RL spolupracovali. Tak např. člověk, který se jednou za život dostal do kapitalistické ciziny a odtud poslal svůj upřímný pozdrav Svobodné Evropě s vlastoručním podpism se pak nemohl divit, že dříve než přijel domů už o něm na StB věděli a že se stal jejich objektem. To byla od některých lidí neprozřetelnost a lehkomyslnost. K těmto kartám měl totiž kdokoliv z pracovníků československého oddělení RFE přístup.Bylo však zakázáno je odnášet a kopírovat. Je také známo, že po roce 1989 se mnoho karet významných disi- dentů, kteří se stali významnými politiky v ČSFR, zmizelo. Pan Minařík při svých "kvalitách" nikoho nepřesvědčil o tom, že by po návratu do ČSSR přinesl jakékoliv významné dokumenty, např. o C.I.A., o kterých tak často hovořil. Vysvětlení je snadné. Pan Minařík prostě neměl takovou možnost se k žádným takovým dokumentům dostat, protože v RFE/RL neexistovaly. To jen režim od vzniku Svobodné Evropy strašil československý lid a odrazoval je od možné spolupráce. Lidé, kterým se podařilo někdy přijet do Mnichova, chtěli samozřejme tuto "podvratnou vysílačku" vidět, ale vždy ji s obavou zdaleka obcházeli. Zločin špionáže či sabotáže byly v době normalizace považovány za nejhorší a soudy vynášely daleko vyšší tresty odnětí svobody než např. za vraždu. Příkladů by bylo možno uvést bezpočet. A také ještě dodat, že po odpykaní 2/3 trestu za vraždu bylo možno jít domů, za špionáž nikoliv.

Pavel Minařík se stal novodobým čítankovým hrdinou. S nasazením vlastního života plnil své úkoly v kapitalistické cizině, "přímo ve špionážním centru USA". Bylo zapotřebí nové legendy. Minařík nahradil Julia Fučíka.

RFE/RL, Svobodná Evropa, přezdívaná v Československu "Svobodka" byla trnem v oku režimu a proto od počátku jejího vzniku byly podniknuty všechny kroky k její destrukci, difamaci, k paralyzování její činnosti. Režim velmi často využil poznatky svých agentů k různým pomluvám a skandalizování jejich zaměstnanců. Většinou to však byli lidé, kteří uprchli před režimem z politických a osobních důvodů, lidé čestní a poctiví, kteří činnosti v RFE/RL věnovali veškerý svůj čas a své vědomosti. A jako všude se mezi nimi objevily i výjimky. Když se režimu nepodařilo zničit RFE/RL veřejnými politickými prostředky, přes OSN, diplomatické nóty a pod., zahájil jinou formu - rozklad zevnitř. Vyvolat mezi zaměstnanci nedůvěru, strach a osobní nenavist, obavy jednoho před druhým a paralyzovat tak činnost a snížit úspěšnost. Avšak přes všechna tato opatření se to nezdařilo.

Podivné na současnosti je to, že přes veřejnou známost vylustrovaných agentů jsou tam dosud a to i s vědomím amerického vedení. Když např. Minařík se veřejně přiznal ke své špionážní činnosti ve prospěch ČSSR, proč americké vedení nepodalo např.žalobu a nepožadovalo náhradu škody, vrácení statisícových částek, které byly Minaříkovy vyplaceny? Proč tuto náhradu neuplatnil např. u Městského soudu v roce 1993? Proč např. agent Gubo pobírá z peněz amerických daňových poplatníků svoji penzi ve Spolkové republice? A tak bychom mohli pokračovat. Svobodná Evropa ztratila svůj kredit a své oprávnění. Bylo-li zastaveno vysílání do Polska a Maďarska, ztratilo také význam i pro Českou republiku.Slovensko, Bulharsko či jiné země nás nemusí zajímat. Jestliže se však prezident Havel ohání tvrzením, že v naší zemi byla zakotvena trvale demokracie a přesto požaduje, aby Svobodná Evropa vysílala dále nebo byla dokonce přemístěna do Prahy, pak je to hluboký rozpor. Buď zde demokracie skutečně je a pak žádnou Svobodnou Evropu nepotřebujeme, protože ji nahradí domácí sdělovací prostředky a pokud zde není, pak může pokračovat, ne však z Prahy a být od roku 1990, kdy se hovoří o jejím zrušení,hlásnou troubou Hradu a zejména pana Havla a Tigrida, kterého z RFE/RL propustili.

Uvidíme, jak se zachová po návštěvě Prahy prezident Clinton. Osud RFE/RL, neochota zaměstnanců se přestěhovat do Prahy a rezignace prezidenta RFE/RL pana W. Marsche a protest Závodní rady, to všechno jsou otazníky, vznášející se na touto stanicí. A také možná potvrzením toho, že nejsou přesvědčeni o skutečné demokracii v městě nad Vltavou.

W.M.K.

Konec