--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Pilous Jiří F.
Název: Pane doktore, vědomě se mýlíte
Zdroj: NN Ročník........: 0004/011 Str.: 009
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: . . Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Exministr vnitra SOKOL: Chlap se ke své hlouposti nehlásí...
V čísle osm NECENZUROVANÝCH NOVIN byl jako odezva k útokům bývalého ministra vnitra ČR na Přemysla Vachalovského uveden článek "Co exministr Sokol nevěděl". V minulém čísle jsem pak reagoval na sérii jeho prohlášení v tiskovině Rudé právo materiálem "Slabá paměť JUDr. Tomáše Sokola". Mezitím se ale v Českém deníku ze dne 4. března 1994 objevila pod názvem "Chlap se ke své hlouposti nehlásí" reakce JUDr. Tomáše Sokola, místopředsedy Svobodných demokratů (OH) na "otevřený dopis Josefa Karafiáta, někdejšího člena OK při MV ČR, který byl pod titulem Pane Sokole, mluvte pravdu! uveřejněn v Českém deníku 10. února". Vzhledem k tomu, že obsah páně exministrova "prohlášení" je poněkud "svérázný až podivný", dovoluji si jej v našem listě celý ocitovat a hned na něj reagovat. Nejen faktickými poznámkami, ale i několika konkrétními otázkami. Pan Karafiát se na mě, doufám, nebude zlobit, že tak činím bez jeho vědomí a souhlasu...
Co píše JUDr. Tomáš Sokol:
Pan Karafiá mi poslal dopis a sluší se odpovědět. Dopis byl otevřený, odpovím tedy také otevřeným dopisem. Na ministerstvo jsem přišel 28. listopadu 1990. V té době byly prověrky pracovníků MV již několik měsíců skončeny a většina bývalých členů občanských komisí se věnovala něčemu jinému. Zbylo pár jedinců, mezi nimi Vy a pan Váchalovský, kteří to nehodlali vzít na vědomí. Bez oficiálního pověření a bez opory v zákoně jste se potulovali po ministerstvu a sbírali informace. S těmi jste se, pokud možno v co nejméně vhodný okamžit, zjevovali v mé kanceláři a ve jménu revoluce přinášeli jména těch, které jsem měl podle Vás vyhodit, protože před listopadem byli v té či oné funkci. Vůbec Vás nezajímalo, že něco takového udělat nemohu, že by to nebylo v souladu s právem a nejsem na ministerstvu proto, abych uspořádal hon na čarodějnice, ale abych z něj pomáhal vybudovat funkční složku státní správy. Jednoduše řečeno, že už je po revoluci.
Jsou chvíle, kdy je nutné podívat se, co kdo v minulosti dělal, a z toho pak usuzovat, nač je použitelný dnes. Stejně tak je třeba občas někoho vyhodit. Obojí považuji za tu nepříjemnou tvář řídící práce, které se člověk věnuje opravdu z musu. Proto jsou mi podezřelí lidé, kteří se této práci věnují s nadšením, na plný úvazek a ve Vašem případě zadarmo. Nemohu se zbavit podezření, že hlavním motivem jejich snažení je právě pocit moci, to vědomí, že mohou jinými manipulovat, jak se jim zlíbí. Takže jistě chpete, že jste mi byli protivní.
Pokoušel jsem se zkonsolidovat resort, ve kterém byli na rozhodujících místech noví lidé, a Vy jste se vynořovali s informacemi, že ten a ten byl před pěti lety aktivistou nebo lektorem VUML. Informacemi pohříchu ne příliš přesnými. Měl jsem za úkol připravit resort na nové podmínky boje s rostoucí kriminalitou a Vy jste chtěli, abych trávil dny nad kádrovými spisy referentů, anebo Vám dal volnou ruku. Ani jedno z toho jsem nehodlal. Prověrky skončily a jejich výsledek byl věcí těch, kteří je dělali, tedy i Vás. A pokud jste začali tvrdit, že jste je dělali špatně, nebyl důvod Vám věřit a už vůbec ne, že podruhé to svedete líp.
A tak jsem Vás vyhodil, s radostí a za tichého souhlasu poslanců, kterým se ulevilo. Zbyly po Vás zapečetěné skříně s kopiemi kádrových spisů, o které nebyl zájem. Zbavil jsem se Vás stejně, jako následující vláda, která Vás vyhodila i s Vaším návrhem zákona o občanských komisích. Žádná vláda totiž nemá zájem o pernamentní revolucionáře. To, že Vás na pár měsíců posadili do policejního aparátu, je jenom odklad Vašeho konce, prodloužení Vaší agonie. Já Vám takové šidítko nenabídl a nelituji toho.
V dopise mne vyzýváte, abych mluvil pravdu, a předepisujete mi, co by ta pravda měla být. Dílem Vám nerozumím, dílem velmi. Bouříte, že jsem Vám čímsi podvedl, obalamutil. Nic jsem Vám nesliboval, a to, co jste si vysnil, je Váš problém. Stejně tak jako, že se veřejně přiznáváte k tomu, že jste byl obalamucen. Současný chlap se na veřejnosti ke své hlouposti nehlásí, pokud to není nutné. Píšete o mně jako o "dělnickém absolventu fakulty rudého práva". Pokud tomu rozumím, vyčítáte mi, že před absolvováním střední školy jsem se vyučil, a pak mi vyčítáte právnickou fakultu. Tím dokumentujete, proč jste mi byl, mohu-li to tak říci, fyzicky nepříjemný. Čišela z Vás nenávist a závist ke každému a pro všechno. Nestydím se ani za to vyučení, ani za střední školu, ani a fakultu. Dokonce jsem na to, co jsem zvládl, hrdý. A jsem hrdý na to, že jsem nepřipustil další čistky v resortu ministerstva vnitra, i když mne budete do smrti nenávidět.
*
Tolik tedy dopis exministra JUDr. Tomáše Sokola. Není účelem následujících řádků hodnotit siláckou aroganci a "amorální" hulváctví, jež z onoho rádoby prohlášení přímo čiší. Je věcí pana Karafiáta, jaké k němu zaujme stanovisko. I když, cosi to přesto navenek signalizuje. Autor se totiž podepsal jako místopředseda Svobodných demokratů (OH); neprezentuje tudíž své názory a svůj specifický styl komunikace, ale oficiální linii politické strany, k jejímuž nejužšímu vedení patří. Vzhledem k tomu, že zmíněný bývalý vládoucí subjekt prohrál totálně volby a jeho prefeence se trvale udržují na dvou procntech přízně občanstva, je to více než příznačné. Pro pana Sokola, i pro Svobodné demokraty (OH). Politik po takto předneseném veřejném projevu by měl odejít ze scény a jeho strana se od něj distancovat. Ne ale u nás. Vraťme se však k našemu tématu, abychom nebyli "podezřelí" z invektiv. A zkusme panu exministrovi dokázat, že se hluboce mýlí. Vědomě hluboce mýlí. Zkusme též položit pár konkrétních otázek. Jemu i Svobodným demokratům (OH), které reprezentuje...
Muž "jedné věty",
s jejíž pomocí na jaře 1990 vyzýval k "postavení komunistů mimo zákon", tvrdí, že se po nástupu do funkce pokoušel "zkonsolidovat resort, ve kterém byli na rozhodujících místech noví lidé". Nebyl prý na ministerstvu proto, aby uspořádal "hon na čarodejnice", ale aby z něj "pomáhal vybudovat funkční složku státní správy".
Je mi líto, pan exministr nemá pravdu. Do funkce byl uveden zejména díky své předešlé razantnosti a nesmlouvavosti vůči komunistickým kádrům a nomenklaturám. Drtivá většina občanů doufala, že tam udělá pořádek. Věřila mu. Místo toho JUDr. Sokol bránil "zuby nehty" status quo. Četné interpelace poslanců ČNR, např. Jiřího FIEDORA ze dne 4. června 1991, mohou posloužit coby doklad. Rovněž tak mnohá jednání výboru petičního, pro právní ochranu a bezpečnost ČNR, který jeho činnost na vnitru velmi kritizoval a nesouhlasil s ní. Pokud má pan exministr špatnou paměť, určitě mu poslouží jeho současný kolega ve vedení Svobodných demokratů (OH) a tehdy předseda citovaného výboru ČNR ing. Jiří Müller. On i dnešní předseda branně bezpečnostního výboru Českého parlamentu poslanec Šuman určitě vědí, jak to s pozicí JUDr. Tomáše Sokola a s jeho bezpečnostní koncepcí státu v té době bylo. (Možná však neslouží paměť ani jim. Pak zcela jistě může pan exministr nahlédnout do zápisů oněch jednání a interpelací a vyžádat si z nich kopie. Možná by si čtením těchhle materiálů připomněl, že většina poslanců jej několikrát chtěla odvolat z funkce. Dokonce i z vlastního vládnoucího OF, později OH, které mělo v ČNR tehdy většinu. Pouze strach z negativní bezpečnostní situace ve státě a obavy z výměny ministra vnitra rok před volbami tomu zabránily.)
*
Ostatně, obdobný názor jako většina poslanců tehdejší ČNR měla také část řadových příslušníků Veřejné bezpečnosti. Svědčí o tom hodně dopisů, které jsem dostal do bývalého Občanského deníku coby reakci na své články o bezpečnostní politicé páně Sokolova ministerstva. Namátkou citujme např. dopis příslušníků Obvodní správy VB Praha 9, Zbuzkova 45 ze dne 7. dubna 1991 (vyjadřovali se k článku "Vnitro v zajetí StB", Občanský deník 29. března 1991), nebo z Okresní správy VB Kladno (Bez udání data, reakce na stejný článek: týkalo se náčelníka OS VB Kladno pana Boušky, kterého ministr Sokol odmítal odvolat přesto, že už i někteří poslanci ČNR při jednání výboru petičního, pro právní ochranu a bezpečnost předložili doklady o jeho minulosti a polistopadové činnosti ve Veřejné bezpečnosti. Schůze se konala počátkem července 1991 a byl jsem jí osobně zúčastněn jako pozvaný host.) Obdobné dopisy obdržela tehdejší redakce Občanského deníku také od příslušníků Okresní správy VB Trutnov (týkající se pana Šálka), od pedagogů policejní školy v Brně...
(Ovšem mohu předložit i stovky dopisů od řadových občanů, kteří kritizovalí kádrovou politiku pana JUDr. Tomáše Sokola. Jistě, byli i takoví, kdož protestovali. Například ředitel policie ČR major Zelenický, pan Bohumil Šálek, nebo český ministr vnitra JUDr. Tomáš Sokol. První dva podali na autora tohoto článku žalobu, pan exministr pouze vyhrožoval. Stejně tak jako někteří vysocí důstojníci VB...)
"Něco takového udělat nemohu"
tvrdí ve svém otevřeném dopise "Chlap se ke své hlouposti nehlásí" pan exministr vnitra. Proč? Protože "by to nebylo v souladu s právem a nejsem na ministerstvu proto, abych uspořádal hon na čarodějnice, ale abych z něj pomáhal vybudovat funkční složku státní správy. Jednoduše řečeno, že už je po revoluci."
Čeho se tato pasáž týkala? Přece odchodu zprofanovaných funkcionářů vnitra a policie. JUDr. Tomáš Sokol totiž celou dobu tvrdil (a vlastně tak činí dodnes), že nebyl důvod nikoho vyhodit. A pokud náhodou nějaký existoval, předpisy a zákony to nedovolovaly.
Lze konstatovat, že pan exministr se hluboce mýlí. Zřejmě vědomě. Stačí si třeba připomenout zákonné opatření o rozšíření okruhu vedoucích funkcí obsazovaných jmenováním, jež počátkem září 1990 na návrh Občanskéo fóra (jehož on sám byl členem a později i funkcionářem) schválilo Federální shromáždění. Příslušná právní úprava totiž očistu státního aparátu nejen umožňovalala, ale přímo nařizovala. Počínaje ministerstvem a konče okresní úrovní. (Navíc OF provedení zmíněné očisty garantovalo...) Zbavit se zákonným způsobem zprofanovaných činitelů vnitra a Veřejné bezpečnosti ovšem dovoloval také lustrační zákon z konce roku 1991. Ať už ten federální, nebo jeho ještě ostřejší verze, schválená o něco později Českou národní radou.
(Pokud náhodou pan exministr vnitra a současný místopředseda Svobodných demokratů (OH) oba citované lustrační zákony a ono zákonné opatření nemá, mohu posloužit svými exempláři. A ač neprávník, jsem ochoten najít příslušné pasáže, mající vztah právě k jeho tehdejšímu resortu. Ostatně, totální pasivitu v tomto směru poslanci ČNR panu Sokolovi nejednou ostře vytýkali a žádali nápravu. Stenografické záznamy o tom se zcela nepochybně zachovaly dodnes...)
*
Existovaly ovšem i další možnosti, jak situaci zprůhlednit a očistit bezpečnostní aparát přinejmenším od příslušníků někdejší StB a bývalých nomenklaturních kádrů případně velitelských složek. Např. navrhnout novelizaci příslušných paragrafů služebního zákona o Policii, která by tuto otázku umožňovala řešit. Či v horším případě všechny tyhle soudruhy poslat "šlapat chodníky" a nenechat je dělat inspektory a starší inspektory pořádkové, dopravní nebo kriminální služby resp. vyšetřovatele úřadu vyšetřování (někdy i ředitele případně jejich zástupce v policejních složkách různých úrovní). Jenomže, to by pan exministr musel chtít... (Jak známo, on však neměl zájem. Odbornost nade vše, hlásal. Tedy i nad morální a občanskou bezúhonnost. Hlavně že je to profesionál, který rozumí své práci. Estébák neestébák. "Jednoduše řečeno, je už přece po revoluci..." A těch skoro čtyři tisíce bývalých grázlů, z nichž téměř polovina sloužila u StB, bez nich se přece Policie neobejde, dokazoval exministr vytrvale: briskně tak dal najevo, že mu do toho nikdo mluvit nebude. Ani poslanci, ani tzv. občanské komise, s nimiži už od 28.listopadu 1990 sváděl tvrdé boje.)
Občanské komise
tedy patří k traumatům JUDr. Sokola už od nástupu do funkce ministra. Po celou dobu je odmítal uznávat a respektovat, dokazoval jejich zbytečnost (což se ostatně prolíná jako hlavní motto i jeho posledním "veřejným dopisem"). A všemi dostupnými prostředky proti nim bojoval.
*
Jeho až "nepříčetná hysterie" ovšem pramenila z toho, že se ve skutečnosti občanských komisí bál. Díky svému propojení od té při ministerstvu přes krajské až po okresní totiž byly perfektně informovány o kádrových záležitostech. Velmi často úzce spolupracovaly s většinou okresních a krajských policejních ředitelů, částí pracovníků tehdejší Federální informační služby (FIS), některými poslanci, členy výboru petičního, pro právní ochranu a bezpečnost ČNR, poslanci Federálního shromáždění, předstviteli politických stran a hnutí, měly podporu tisku a federálního ministerstva vnitra. (Pro důkazy není nutné chodit daleko. Stačí připomenout zápisy z jednání okresních občanských komisí ze Ždáru n. S., Znojma, Brna-města, Brna-venkov, krajské jihomoravské komise ze 7. dubna 1991 atd. Pan exministr si zcela jistě vzpomene na obdobné zasedání jihočeské občanské komise z 24. března 1991, jíž byl sám účastníkem. Možná si také nechá vyhledat stenografické záznamy příspěvků předsedy bezpečnostní komise výboru petičního, pro právní ochranu a bezpečnost ČNR poslance Lubomíra Nedbálka, přednesené v českém parlamentu. Tady všude se může dozvědět o podpoře, kterou občanským komisím policejní ředitelé, v případě Jihomoravského kraje i tehdejší zemský ředitel FIS v Brně ing Vladimír Turek a jeho pozdější nástupce Petr Zeman, dávali. Ostatně, jak už bylo řečeno několikrát, informovat ho může, pokud bude chtít, i ing. Jiří Müller, kolega z vedení Svobodnýh demokratů (OH), předtím předseda citovaného výboru ČNR a ještě předtím ředitel Federální informační služby...)
*
Ještě pár tvrzení z veřejného dopisu pana exministra stojí za zvláštní povšimnutí. Například: "A tak jsem Vás vyhodil (míněny tím občanské komise, pozn. autor), s radostí a za tichého souhlasu poslanců, kterým se ulevilo... Zbavil jsem se Vás stejně jako následující vláda, která Vás vyhodila i s Vaším návrhem zákona o občanských komisích..."
Vzhledem k prokurátorským a letitým advokátním zkušenostem JUDr. Tomáše Sokola je paradoxní neustále opakovat, že se hluboce, v tomto případě opět zřejmě vědomě, mýlí. Pravdu má pouze v tom, že je s radostí vyhodil. Jinak v ničem. Návrh zákona o občanských komisích vyšel sice od nich, ale zpracován byl Rumlovým ministertvem vnitra a české vládě jej ke schválení předložil ministr Ruml. To za prvé. Občanské komise v různých podobách fungují v dosti demokratických státech. To, že návrh vláda odmítla, je její blamáž, nikoliv občanských komisí. To za druhé. Vyhození občanských komisí nekvitovali poslanci s radostí. Stenografické zápisy z jednání ČNR a osobní svědectví mnohých poslanců to hravě prokáží. To za třetí. Když Sokol občanskou komisi při svém ministerstvu vyhodil, vzala ji dočasně pod svá ochranná křídla ODS na Sněmovní ulici v Praze. Na krajích a okresech přes odpor páně Sokola ješt dlouho koexisovaly s příslušnými policejními ředitelstvími a okresními úřady. To za čtvrté. Stejně tak je problematická věta: Prověrky skončily a jejich výsledek byl věcí těch, kteří je dělali... Pan exministr asi neví, že zásady k prověrkám vypracovávali jiní, občanské komise pouze podle nich postupovaly. Navrhovaly k prověření či neprověření tu či onu osobu, poslední slovo však patřilo ředitelům (v té době velitelům) Policie, právo kontroly měl pak ministr. Ten také plně odpovídal za kádrovou politiku... Tedy i za to, že k 1. dubnu 1991 přijal do služeb českého ministerstva vnitra nejméně 460 bývalých příslušníků StB propuštěných z Federální informační služby a dalších 980 z federálního ministerstva vnitra (tady ovšem všichni nebyli "estébáci", údajně jen necelých devadesát procent...). (Občanské komise v České repulice totiž nemohly mluvit do toho, kolik a jací příslušníci přešli do resortu z Úřadu pro ochranu ústavy a demokracie, později FIS, nebo z federálního ministerstva vnitra. Dokonce ani v mnoha případech je neměli možnost prověřovat...Bylo v kompetenci JUDr. Sokola, jestli je přijme. A kam budou zařazeni zase záleželo výlučně na řediteli české policie panu Zelenickém, kterého jmenoval JUDr. Sokol a vůči němuž od začátku existovala nedůvěra... Ostatně, pan Zelenický byl jeden z prvních, koho Jan Ruml po nástupu do funkc ministra vnitra pro vážné chyby při řízení české policie odvolal. A dodnes se ještě nepodařilo odstranit negativní následky činnosti onoho pána.)
Co dodat závěrem?
Zdá se, že už nic, protože vše podstatné bylo řečeno výše. Dál bychom pouze opakovali známá fakta, která pan exministr jaksi nechce brát na vědomí. Prostě, muž "jedné věty" se jejím vyřčením natolik vyčerpal, že dál už nebyl schopen nic pozitivního říci, natož pak vykonat. I když na druhé straně, pár chytrých věcí, např. v tomto otevřeném dopise Jaroslavu Karafiátovi, přece jen vymyslet dokázal. Třeba titul Chlap se ke své hlouposti nehlásí. Anebo větu Jsou chvíle, kdy je nutné podívat se, co kdo v minulosti dělal, a z toho pak usuzovat, nač je použitelný dnes. V obou případech zlatá slova. Škoda jen, že pan exministr není kritický a nedokáže je aplikovat sám na sebe. Kdyby to uměl, ulehčil by tím nejen Svobodným demokratům (OH), ale zřejmě i svému svědomí. A možná by tím také pomohl zklidnit celkovou bezpečnostní situaci v České republice. Možná.
(Je ovšem ještě jedna pravda, kterou JUDr. Tomáš Sokol dne 4. března 1994 vyslovil: "Bouříte, že jsem Vás čímsi podvedl, obalamutil. Nic jsem Vám nesliboval, a to, co jste si vysnil, je Váš problém. Stejně jako to, že se veřejně přiznáváte k tomu, že jste byl obalamucen. Současný chlap se na veřejnosti ke své hlouposti nehlásí, pokud to není nutné..." Bohužel, oklamán nebyl jen pan Karafiát. Oklamána byla JUDr. Tomášem Sokolem většina občanů, kteří věřili v upřímnost jeho věty o "postavní komunistů mimo zákon". Smutné na tom je, že téměř po čtyřech letech nás pan exministr nazval hlupáky. Za to, že jsme mu věřili...) *
Úplně na konec jsem chtěl JUDr. Tomáši Sokolovi, nejen coby exministru, ale též advokátovi a místopředseovi Svobodných demokratů (OH), položit formou veřejného dopisu několik otázek. Nejsem si ale jist, jestli čte Necenzurované noviny. Třeba je neuznává. S největší pravděpodobností vůči nim cítí odpor. Štítí se vzít je do rukou. Přesto však otázky položím. Monžná mu někdo o nich řekne a on na ně pak odpoví.
Pane exministře!
*ĎMůžete nám, obyčejným občanům, vysvětlit, co jste myslel tenkrát tou svou větou o "postavení komunistů mimo zákon"? * Můžete nám, obyčejným občanům, vysvětlit, jak jste obsah oné citované věty uplatňoval při očistě českého ministerstva vnitra a bezpečnostního aparátu ČR od nositelů totality, komunistické zvůle a násilí ?
* Můžete nám, obyčejným občanům, vysvětlit, v jakém stavu jste svému nástupci, Janu Rumlovi, předával po prohraných volbách v létě 1992 české ministerstvo vnitra a Policii ČR? * Můžete nám, obyčejným občanům, kteří se ve Vás zmýlili, vysvětlit, proč nás považujete díky tomu za hlupáky? * Můžete nám, obyčejným občanům, vysvětlit, proč od okamžiku, kdy jste poprvé veřejně vystoupil v Praze na Václavském náměstí, nám neříkáte pravdu?
* Můžete nám, obyčejným občanům, vysvětlit, proč coby advokát zastupujete, nebo jste donedávna ještě zastupoval, lidi, kteří vědomě okradli stát o stamilióny korun?
* Můžete nám, obyčejným občanům, vysvětlit, proč se stále ještě snažíte na veřejnosti vystupovat v roli politika? (Poslední otázka není určena JUDr. Tomáši Sokolovi, ale Svobodným demokratům (OH): Můžete nám, pánové, vysvětlit, proč JUDr. Tomáš Sokol, bývalý ministr vnitra České republiky a v současnosti advokát, zůstává dosud členem Vaší strany a vykonává v ní dodnes funkci místopředsedy?) Jiří F. PILOUS