--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Holeček Jan
Název: Přímá demokracie zítra
Zdroj: NN Ročník........: 0004/011 Str.: 012
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: . . Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

PROČ MEZINÁRODNÍ A NADNÁRODNÍ ORGANIZACE NEDOKÁZALY ZAJISTIT STABILITU A MÍR VE SVĚTĚ ?

Po 1. a zvláště po 2. světové válce byly pokusy zabránit válkám, a to pomocí založení tzv. nadnárodních autorit. Mezi oběma válkami to byla Liga národů a po roce 1945 hlavně OSN a několik dalších soukromých iniciativ. Téměř od začátku poválečné éry se dokonce začaly objevovat návrhy, které požadovaly, aby právě OSN bylo transformováno do tzv. světové vlády. Teoreticky se tento nápad může zdát přitažlivý, kdyby byl na světě jenom jeden mocný stát a nenašel by se nikdo, kdo by proti němu chtěl vést válku, a následně by pak žádných válek nebylo.

V této době však byly U.S.A do mnohem větší míry než dnes nejsilnější zemí na světě a advokáti takového nového světového řádu viděli v americké vládě jediné výkonné centrum, které je schopné iniciovat realizaci této myšlenky. Nejdůležitější pokusy v této oblasti byly nastíněny Světovými federalisty a Světovým mírem, a to pomocí něčeho, co se jmenovalo "hnutí práva". Tyto projekty se však nepodařilo prosadit a dokonce i veřejnost se k nim obrátila zády.

Proč?

Vysvětlení na vybrané úrovni je v tom, že oligarchie nejsou ochotné vzdát se žádné součásti své moci a podstoupit jí nějaké nadnárodní autoritě. Toto bylo prokázán i v omezenějších kontextech , jako byl například proces utváření EEC , popřípadě v ekonomické a vojenské integraci bývalého sovětského bloku. Příznivý postoj amerického kongresu k věci, zvláště koncem 40 let, byl motivován převážně touhou po tom, aby U.S.A vládly vedoucí úlohu v navrhované "světové vládě" . Během tohoto období jsme si však světovou vládu mohli představit jen jako hegemonii U.S.A nad zbytkem světa. Od šedesátých let je zase naopak patrná orientace k menším jednotkám, uplatňujícím svá práva vůči větším mocnostem a globální hegemonické ambice musely být opuštěny jak v americké, tak i sovětské sféře vlivu. OSN a stejně tak Liga národů se však ukázaly býti neschopnými zabránit válečným konfliktům a další pokračování jejich existence se tak ukazovalo jako nejisté. Kdyby se podařilo zabránit hrozbě 3. svět války, nebude to rozhodně díky OSN, ale pravděpodobněji díky strachu z nukleární escalace. Zůstává však i nadále pravdou, že i hrozba použití jaderných zbraní nedokázala zabránit výbuchu mnoha místních konfliktů. V době, kdy je napsána tato kniha (93) existuje asi 150 oblastí otevřeného, nebo skrytého konfliktu, a to na území bývalého SSSR. Tato situace je do velké míry zapříčiněna doslova žalostnou životní úrovní obyvatelstva, která se právě může plně připsat na vrub financování jaderného arzenálu. Dá se tedy s naprostou určitostí tvrdit, že "dar jaderné zbraně" můžeme z hlediska udržování světového míru považovat za pochybný. OSN je jakýmsi druhem pronárodní oligarchie, jejímž hlavním cílem je udržet nedotknutelnost svých mocenských pozic.

Jen jeden příklad za všechny :

Zatímco byla všeobecně vychvalována lidská práva a vznešené principy demokracie vůbec, OSN podporovaly RUDÉ KMÉRY, (největší řezníky v našich moderních dějinách), a to poté, co byly Vietnamem vyhnáni z Kambodže.

PROČ ?

Pokusme si utvořit takový malý pohled na historické zákulisí:

Do roku 1970 se kambodžský vládce princ Sihanuk pokoušel udržet rovnováhu mezi Východem a Západem.

Téhož roku totiž Američané vypracovali scénář k povstání " LO NOL", které mělo za následek rozpoutání občanské války. Sihanuk, který se všemožně snažil uchopit moc znovu do svých rukou, se přidal na stranu Rudých kmérů, kterým se podařilo ze země vyhnat Vietkong (vietnamské partyzány), bojující proti Američanům.

V roce 1975 Rudí kmérové získali nakonec moc v celé zemi a ustanovili tam snad nejhorší režim, který je znám z naší novodobé historie. O tři roky později vtrhnul do Kambodže Vietnam a zahnal Rudé kméry do vzdálených oblastí v džungli. Země se tedy dostala do podrůčí okupace, ale paradoxem zůstává, že nastolený režim se zdál být mnohem menším zlem, než teror, který na vlastní zemi prováděli Rudí kmérové. Dá se tedy celkem opodstatněně tvrdit, že okupace tak vlastně zachránila tisíce lidských životů, a byl započat proces jakés takés rekonstrukce. Vietnam pochopitelně jednal podle svých vlastních zájmů, ale přesto to nemůžeme brát jako formu jisté omluvy pro západní oligarchie, které podporovaly Polpotovy " rudé řezníky". V současné době jsou tito masoví vrazi zastoupeni díky západní podpoře v kambodžské vládě a hrozí tak nebezpečí obnovení občanské války. Jedná se v zásadě o stejnou situaci, jako kdyby v roce 1945 dovolily vítězné mocnosti Hitlerovi, aby zformoval koalici s Adenauerem, ba co víc, aby ho začaly vojensky podporovat. Souhlasila by většina britských a amerických občanů s takovou formou politiky, kdyby byli v plné míře o celé věci informováni a měli možnost o tom přímo hlasovat ? Domnívám se, že i na nejnižších úrovních jsme měli možnost vidět naprostý nezájem oligarchií, aby převedly svou moc na celosvětové struktury.

Za takových podmínek bude ovšem vytváření jakýchkoli nadnárodních autorit (svět. vlád.) chápáno jako ustanovení globální oligarchie, a to nad těmi, které již existují. Domnívám se, že díváme-li se na věc tímto pohledem, musí se nám rozpad "světového federalismu" jako daná věc.

Tím ovšem pochopitelně není řečeno, že tzv. myšlenka nadnárodní autority zůstane v celé dohledné budoucnosti nežádoucí.

Nadnárodní autorita, která by umožňovala přerozdělení zdrojů z parazitních militaristických struktur, dejme tomu na podniky, které šetří životní prostředí a postupné přerozdělování nabytých peněz na konto rozvojových zemí ( ovšem bez snižování životní úrovně běžného občana v zemích rozvinutých), by pochopitelně bylo v naprostém souladu se zájmy naprosté většiny lidí, která žije na této planetě. Přechod k nadnárodnímu systému však pochopitelně bude možný až tehdy, až vedoucí národy světa ustaví skutečnou demokracii - přímou demokracii - ve svých zemích.

Vnitřní demokratizace však musí předcházet ustanovení nového mírumilovného a "rovnoprávnějšího" řádu...

ZUSTANE ŽELEZNÝ ZÁKON OLIGARCHIE ŽELEZNÝM NAVŽDY ???

Politické systémy, jako všechny ostatní jevy, pozorovatelné v lidských společnostech, procházejí změnami.

Rozumíme-li obecnému směru tohoto vývoje - můžeme přibližně předpokládat, jaké budou příští společnosti.

Co je tedy obecným vývojovým trendem ? To lze v podstatě shrnout do jediné věty :

POSTUPNÁ DECENTRALIZACE MOCI !!!

Z anglické verze knihy Dr.J.POLÁKA " DEMOCRACY" volný překlad J.HOLEČEK