--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kolář Vladimír
Název: Kauce pro kandidaturu
Zdroj: NN Ročník........: 0004/012 Str.: 007
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 08.03.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

V diskuzi o nových volebních zákonech se hovoří o kaucích, které mají složit kandidáti na funkci senátorů a politické strany stavící kandidátky pro volby do Poslanecké sněmovny. Zde je třeba připomenout, že výkon volebního práva je založen na vžitých demokratických zásadách, bez jejichž dodržení nelze hovořit o demokracii vůbec.

Podle všech těchto zásad volí každý občan státu, po dosažení určitého věku, hlas každého občana platí stejně, každý občan má právo sám provést akt volby a to tak, aby nikdo nemoh zjistit, koho volil. V tomto smyslu se hovoří o všeobecném, rovném, přímém a tajném volebmím právu.

V o l e b n í p r á v o j e c e l e k. Avšak v obecných představách je ve shora uvedeném smyslu chápáno volební právo, jako možnost občana volit členy zastupitelských sborů. Jde tu o tak zvané volební právo aktivní. Málo již je viděno volební právo ve svém celku. Aby bylo volební právo skutečným celkem, není možno zapomínat na volební právo pasivní, tedy možnost občana být zvolen do oněch zastupitelských sborů či jiných orgánů státní moci. Zrovna tak, jako má každý občan možnost volit, měl by mít možnost být zvolen. Taková jeho možnost by něměla být omezena více, než je omezena jeho možnost volit. Větší omezení volebního práva pasivního, oproti volebnímu právu aktivnímu je porušením všeobecnosti volebního práva jako celku. Pouze tam, kde jsou volbou vybíráni funkcionáři k výkunu činností vyžadujících odborné znalosti, je třeba, takové odborné znalosti stanovit, jako předpoklad ke kandidatuře na takovou funkci. Lze uvést příklad volby soudců z povolání tam, kde jsou voleni. Aby však byl umožněn přístup každému občanu i k takovým funkcím, které odborné znalosti vyžadují, je nezbytné umožnit každému občanu přístup k patřičnému vzdělání. Pak bude záležet jen na jeho schopnostech, nikoliv na někom mimo něj, zda dosáhne chtěného svého cíle, stát se funkcionářem voleného odborného orgánu.

Rovněž je stanovován předpoklad vyššího věku pro výkon volených funkcí vyžadujících nabytí životních zkušeností. Tak je tomu například u senátorů, ale někdy i u soudců, jsou-li voleni.

Nedemokratickým předpokladem pro uplatnění pasivního volebního práva však je stanovení jakýchkoliv kaucí. Tedy požadavek vznesený na kandidáty, složit peněžní částku. Vrcholem nedemokratičnosti je, propadá-li takto složená částka v případě volebního neúspěchu. Má to snad být chápáno jako trest za opovážlivost kandidátovu, či politické strany jej kandidující? A kdo je oprávněn takto trestat?

Ú s p o r n á o p a t ř e n í.

Obě shora uvedené otázky jsou zde vyřčeny jako výzva. Výzva k vysvětlení požadavku skládání kauce. Takovéhoto vysvětlení se doposud občanům od nikoho nedostalo. Napomožme proto těm, kdož si kauci vymysleli.

Mohlo by jít o úsporné opatření státního rozpočtu. Taková spořivost na jedné straně, je však v rozporu se štědrostí vůči politickým stranám, které je, podle představ těch samých, kteří požadují kauce, nutno ze státního rozpočtu podporovat. Jde prý o základní projev podpory pluralitního politického systému demokratického státu.

Navíc ve srovnání s vracením kauce těm, kdož ve volbách uspějí, nelze nevidět, že jde o omezující opatření k ochraně těch, kteří již u moci jsou, vůči těm, kdož o totéž teprve usilují. A to jak u kandidátů na senátory, tak i u kandidátek pro volby do Poslanecké sněmovny.

Předpokládá-li se totiž, že příspěvek politickým stranám bude přidělován jen těm, které dosáhnou určitého počtu hlasů ve volbách (systém státního příspěvku za hlas), či dokonce jen za získaný mandát, je věc zcela jasnou.

Málokdo z kandidátů, ať již do Senátu, či do Poslanecké sněmovny, bude moci složit kauci ze svého. Bude tedy odkázán na svou politickou stranu. Pokud nebude patřit mezi ty členy jejího vedení, kteří nakonec rozhodnou za koho kauci zaplatí a za koho ne, bude veškerá jeho činnost v oné politické straně motivována též snahou, kauci si zasloužit u toho, kdo ji přiděluje. A zde již přestane i ta naše hra na demokracii. Půjde jen o prosazení zájmů oligarchické vrstvy jak v politických stranách, tak i v celém státě.

V Praze dne 8. března 1994, pro NN Vladimír Kolář