--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kolář Vladimír
Název: Bude mít pan Kudláček koho volit?
Zdroj: NN Ročník........: 0004/012 Str.: 008
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 21.02.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Pan Kudláček, vydavatel listu Český deník, učinil něco, za čož jej jedni zatracují, jiní velebí. Investoval svůj čas a své peníze do něčeho, z čeho mnozí naopak peníze a možná i ten čas získali. Politika se tak stala jednomu předmětem zájmu, na němž lze v lepším případě peníze i čas tratit ve prospěch ostaních, jiným se stala zdrojem nebývalých příjmů. Nebývalých, zejména v porovnání k tomu, co přinesli těm, kdo do té jejich politiy peníze investovali v podobě příspěvků a nákladů hrazených z jejich daní.
Počin pana Kudláčka je obdivuhodný. Není však předem jisté, zda dosáhne kýženého cíle. Že bude mít koho volit on i ti, jež věří v totéž, co podpořil svoji aktivitou i penězi. Dne 21. února 1994, byly vystaveny podpisové archy k získání souhlasu alespoň 1.000 občanů se vznikem nové politické strany, ohlášené Iniciativou pro sjedocení pravicových sil ČR. Je velmi pravděpodobné, že potřebný počet podpisů byl takto zajištěn ještě dříve, než se dne 23. února podpisové archy uzavřely. Nová politická strana, Demokratická unie, bude zaregistrována.
Zaregistovaných politických stran však je v České republice přes stovku. Dalo by se tedy říci, že je z čeho vybírat. Ono to ale není tak jednoduché. Přes své množství jde o nevýraznou šeď, zpestřovanou extrémistickými stranami, jejichž zařazení vlevo či vpravo je pouze evidenční, aby se voličům, páni či soudruzi radikálové, nepletli. Z onoho sta stran se 42 účastnilo posledních parlamentních voleb. P r o č z r o v n a p o l i t i c k á s t r a n a ? Plitické strany, ať takové či makové, jsou neodmyslitelým fenoménam zastupitelské demokracie, tím více té naší pluralitní. Jsou však pro občana cílem? Jak pro koho. Pro některé pány předsedy a další jejich činovníky jistě. Alespoň dokud nedojdou peníze přidělované jim, dle zákona o volbách a zákona o politických stranách, ze stáního rozpočtu, nevyschne-li nejistý zdroj, zvaný příspěvky. O darech pochybných podnikatelů či ziscích z nezákoného prodeje alkoholu a cigaret nemluvě.
Politické strany, alespoň ty nejlepší, by měly být prostředkem pro ty z občanů, jimž veřejný zájem není lhostejný, kteří se domnívají, že mají na to, takový zájem prosadit. Pak se však těmto lidem stává to, co se pejorativně, avšak neoprávněně, nazývá - politická turistika. Kladným příkladem takového turisty je i pan Churchil, jemuž uhnuly za život tři strany, a to mají ve Velké Británii systém dvou politických stran. Tam se stalo, že Britové pak volili Churchila pro ty jeho kvality, jež zaručily vítězství nad Hitlerem a nevolili jej pro ty jeho kvality, které by bránily poválečné obnově jejich vlasti. V USA takto cestují voliči. Zvolí si Clintona, i když jsou přesvědčení republikáni. Prostě se domnívají, že on zaručí splnění jejich představ, jakkoliv republikánských, více, než politik hlásící se k republikánské straně. I tak se mohou zklamat, což se stalo nejednou, příkladně, když volili bojovníka Nixona a odvolali lháře Nixona. Chce-li se kdo věnovat politice jen jako volič, musí počítat s tím, že volby jsou, i v tom nejlepším případě, koupí zajíce v pytli. P ř i b u d e n o v ý z a j í c ?
Nechce-li být Demokratická unie dalším z oněch zajíců, nepomůže jí sebelepší program. S ním hodlá seznámit své příznivce dne 10. března 1994 v Národním domě na Vinohradech. Programů politických stran je stejný počet, jako jich samých. Lze však i říci, že by vystačily dva či tři, pokud by se po matematickém způsobu vykrátily čitatelé a jmenovatelé jednotlivých programů stávajících. Příznačný pro naši politickou scénu je spíše boj o to kdo bude co činiti, než co se má činiti. Nelze to mít za tragédii. Dějiny, příklady toto potvrzující, jen jen překypují. V tom je jádro pudla. Kdo bude ten, který program naplňovat. Je jeho osba zárukou naplnění sebejednoduššího programu, nebo jde o osobu, jíž je politika, ne prostředkem, ale cílem? A pokud je mu politika prostředkem, je mu prostředkem k dosažení jen jeho cílů, nebo cílů společných všem či alespoň jeho voličům? I když odpovíme na druhou otázku variantou dosažení cílů společných, nejsme ještě u zdárného konce. Jak ukázaly, například, volby v Rusku, nízké cíle voličů postačí k úspěchu nízkého člověka. Toto platí i u nás pro ty z voličů a ty jejich kandidáty, kteří se vzájemně shodli na společném nepříteli a boji proti němu. Těm by vyhovoval program typu bijte je řežte je. Jsou i tací. A to i mezi zklamanými, o nich hovořili představitelé Iniciativy pro sjednocení pravicových sil ČR.
K o h o t e d y v o l i t, p a n e K u d l á č k u ? Snad se již nenapálíme, já, ani Vy. Abychom se nenapálili, nevolme stranu, ale politiky v ní. A nenajdeme-li v žádné ze stran takové, kteří by byli zárukou programu, jež jsme vzali za svůj, jděme od toho. Zklamaných je i v řadách ODS, přes její volební vítězství, hodně. Nedomnívám se, že budou vybírat stranu, třebas Demokratickou unii, takto přece volili ODS. Půjdou-li k volbám, pak ať mají z čeho vybírat. Nejen z programů, ale hlavně z kandidátů, usilujících o jejich realizaci. Program Demokratické unie nebude o mnoho jiný, než programy těch stran, jež jejich neplněním zklamaly své voliče. Tomu nasvědčují všechna předcházející setkání, z nichž Demokratická unie vyrůstá. Rozhodně budou jiní lidé, kteří se představí jako ti, kdož mají program realizovat. O tom, nakolik jsou jiní, by bylo třeba voliče informovat, aby bylo z čeho vybírat.
K takové informovanosti voličů neexistuje zákonný podklad. Ba anopak, různá zákonná ustanovení na ochranu osobnosti jsou informovanosti voličů spíše na překážku. To v případech, kdy se informování veřejnosti o politikovi ujmou sdělovací prostředky. Ani přes sebelepší jejich snahu, není takový způsob tím pravým způsobem. Nejvíce ví o sobě politik sám. Zná své klady i zápory. A mělo by být jeho přední starostí se voličům představit, ne-li něčím jiným, tak alespoň podrobným životopisem se svými životnímy úspěchy i neúspěchy. Dříve, než ony neúspěchy objeví ten, komu je trnem v oku. Váš úkol, který jste si sám dal, založením Demokratické unie nekončí. Možná, že stojí za úvahu, přidělit osobnostem nové politické strany sloupek, či jinou část Českého deníku, aby se mohli voličům představit. V Praze dne 21. února 1994, pro NN Vladimír Kolář