--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Vydra Luboš
Název: Jak pan Mužík JZD Kolinec z paty trn trhal
Zdroj: NN Ročník........: 0004/012 Str.: 009
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: . . Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Luboš Vydra Jak to má ještě dnes vynálezce těžké, dokazuje případ invalidního důchodce pana Vladimíra Mužíka z Nepomuku. Pan Mužík pracuje od ranného mládí ( mimo původní zaměstnání) ve své laboratoři na řešení různých technických problémů, včetně jejich realizace. Jeho zásluhou vzniklo již více jak 20 vynálezů, které bezplatně odevzdal státu. Stát pak některé z nich výhodně uplatnil a patentoval v zahraničí (USA, Francie, Japonsko, USA a celý východní blok). Nelze se proto divit, že díky této své pověsti byl 7. 6. 1989 požádán ve smyslu objednávky č. 386501 Jednotným zemědělským družstvem "STRÁŽ" se sídlem v Kolinci, v zastoupení hlavním ekonomem Karlem Baumrukem, o sestrojení zařízení na výrobu vinutých hadic průměru 100 - 300 mm. Panu Mužíkovi však od samého počátku nepřálo štěstí. JZD Kolinec totiž nedlouho před tím na smlouvu o dílo zajistilo projektování u podniku ŠKODA Klatovy, spojenou s následnou výrobou součástek. Montáž a sestavu součástek však podnik ŠKODA neprovedl. JZD proto pověřilo pracovníky své přidružené výroby, aby sestavení součástek a jejich instalaci do vybraného soustruhu provedli sami. To se jim však ani po třech měsících nepodařilo. Obrátili se proto na pana Mužíka a uzavřeli s nim smlouvu na dobu 3 měsíců ve kterých měl zjistit jak jejich technický stav a funkčnost, tak případnou úpravou tuto funkčnost zajistit. Po jejich systematickém prověření však pan Mužík zjistil, že celý navrhovaný systém není schopen provozu a též jeho jednotlivé součásti jsou nepoužitelné. Zástupce JZD spolu s projektantem přípravku navštívili laboratoř, kde jim vynálezce demonstroval příčiny neúspěchu. Projektant příčiny uznal a postěžoval si, že mu JZD nedalo potřebné podklady. V podniku však bylo již velké množství peněz a proto se zástupce JZD pana Mužíka zeptal na radu, co s tímto problémem dál. Na jeho naléhání, ale i na naléhání těch pracovníků, kteří se projektem před tím zabývali, pan Mužík nakonec souhlasil s tím, že bude hledat nový princip k řešení tohoto problému. S ohledem na dosavadní neúspěch této akce došlo však mezi JZD a panem Mužíkem pouze k ústní dohodě, že ten práci bude provádět bez smlouvy a bez nároku na odpracovaný čas a teprve, když vývoj bude úspěšný, nechá jej odhadnout znalcem a JZD vyplatí odhad při převzetí přípravku.
K tomuto vývoji družstvo poskytlo materiální výpomoc, zejména konstrukční železné profily v částce, kterou později zhodnotil soudní znalec ve výši 1000 Kč. Tento materiál však náš vynálezce nepoužil, ale naopak několikrát vyzval JZD, aby si ho odvezl zpět. Toto se však do dnešního dne neuskutečnilo. Po roce a půl se panu Mužíkovi podařilo najít takový princip stroje, který vyhovoval jak požadované kvalitě, tak funkčně zajišťoval parametry pro výrobu. Stroj tak dokončil do provedení automatu na výrobu vinutých hadic. Vývoj tohoto zařízení byl soudním znalcem odhadnut 18. 7. 1989 na 87.136 Kčs.
Poté pan Mužík vyzval JZD, aby převzalo stroj za sjednaných podmínek. Po poradě představenstva ve vedlejší místnosti ho však zástupce družstva odmítl převzít. K tomuto rozhodnutí vynálezce pouze s klidem Angličana odpověděl, že počká 1 týden a pak svůj vynález prodá jinému zájemci. Vzhledem k tomu, že na vesnici se nic jen tak neuspěchá, prodal jej teprve za týdny čtyři. Při zavedení ve výrobě byla prokázána úspěšnost zařízení, neboť návratnost finančních prostředků je jeden měsíc.
Tu teprve celá věc představenstvu JZD Kolinci došla a na úspěšného vynálezce podalo žalobu ve které žádalo odškodnit i svoji vlastní neschopnost. Soud pod předsedkyní Judr. Evy Jandové, ( Ach ty ženské v talárech. Nadělaly by méně škod, kdyby pracovaly se sbíječkou.) vynesl rozsudek, orazítkovaný 31. 12. 1992, tedy na Silvestra, že Vladimír Mužík je povinen zaplatit JZD v Kolinci částku 96. 900 Kčs a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Slovo povinen se tu inkvizičně opakuje ještě dvakrát. A to případě zaplacení navrhovateli, tedy JZD Kolinec náklady řízení v částce 15. 072 Kčs., tak tzv. příspěvek čsl. státu do pokladny okresního soudu, pro byrokratické darmožrouty ve výši 167, 50 Kčs. Paní předsedkyně měla svoji tvrdou hlavu a proto se nenechala rozptylovat výpověďmi svědků a stejně tak jí nevzrušovalo povídání nějakého soudního znalce. Ustavičně se tvářila jako kdyby instrukce o vedení procesu měla napsané kdesi na stropě. Věru udivuje jaké komické soudy naše justice vynáší a člověk se jim musí opravdu jen srdečně smát. Pro invalidního důchodce trpícího nevyléčitelnou chorobou diabetes a majícího z jediného příjmu o výši 2.300 Kčs uživit tříčlennou rodinu, je oznámení finanční více jak stotisícové platby požadované v rozsudku, něco tak mimo oblast běžné skutečnosti, stejně jako počet kilometrů do mlhoviny Androméda.
Následoval 20. října 1993 Krajský soud v Plzni, kde paní předsedkyně JUDr. Eva Vydrová poctivě všechno opsala od soudkyně Evy Jandové z Klatov, až na to, že zrušila příspěvek do pokladny okresního soudu ve výši 167, 50 Kčs. Ha, ha, ha. - To jsou ty naše slavné matriachátní nezávislé soudy.
Případ vynálezce pana Vladimíra Mužíka je ukázkou, že bystré hlavy to mají v Čechách stejně těžké jako v bývalém c. k. mocnářství. Vláčeni po soudech, žijí ve stresu a bídě. Dravcům řítícím se v lesklých vozech nejmodernějších značek, jeví se nanejvýš jako blechy vezoucí se v jejich chlupech. Neschopné vedení JZD Kolinec si muselo zchladit žáhu. A to na někom, kdo na jeho intriky pro samou práci neměl čas. Proto se mu tolik hodil pan Mužík.